Astronomové poprvé zachytili okamžik ultrarychlého výtrysku u černé díry
Supermasivní černá díra aktivní galaxie NGC 3783 odpálila výtrysk, který dosáhl rychlosti téměř 20 procent rychlosti světla.
Astronomové vůbec poprvé zachytili okamžik, kdy záblesk ze superhmotné černé díry vyprodukoval mohutný ultrarychlý výtrysk (ultrafast outflow, UFO). Ten se vyřítil do vesmíru relativistickou rychlostí zhruba 19 % rychlosti světla, tedy přibližně 57 000 km/s.
Nejde o nejrychlejší zaznamenaný případ UFO – v roce 2002 zaznamenala observatoř Chandra ultrarychlé výtrysky u kvazaru APM 08279+5255, které měly dosahovat rychlosti 60 % až 70 % rychlosti světla. Pozdější práce takto vysokou rychlost ale zpochybnily a jako reálnější uvádějí rychlost 30 000–60 000 km/s – tj. 10 % až 20 % rychlosti světla. Nejnovější úlovek astronomů ale představuje první detailní pozorování, které sleduje samotný začátek erupce a jeho bezprostřední následky.
Výtrysk v aktivní galaxii
Liyi Gu z nizozemské organizace pro výzkum vesmíru SRON a její početný tým zaznamenali výtrysk typu UFO během desetidenního pozorování v červenci 2024 prostřednictvím evropské rentgenové observatoře XMM-Newton a japonského rentgenového teleskopu XRISM.
Pozorování vědcům ukázalo, že objekt, který tento ultrarychlý výtrysk vyprodukoval, se nachází uprostřed galaxie NGC 3783, vzdálené asi 130 milionů světelných let. Tato galaxie je z našeho pohledu natočená téměř čelně k Zemi, což vědcům poskytuje ideální výhled do jejího aktivního centra. V něm sídlí superhmotná černá díra o hmotnosti 28 milionů Sluncí. Ačkoli patří k menším zástupcům svého druhu, materiál z okolí hltá s takovou vervou, že její jádro září v rentgenovém spektru.
Podobné výtrysky obvykle souvisejí s intenzivním zářením, v tomto konkrétním případě se ale astronomové domnívají, že příčinou výtrysku byla náhlá změna v intenzivním magnetickém poli, které obklopuje supermasivní černou díru. Mají-li vědci pravdu, bylo by to podobné jako v případě slunečních erupcí, jen v mnohem větším měřítku. Podrobnosti popisuje studie, uveřejněná v odborném časopisu Astronomy & Astrophysics.
Výjimečnost objevu spočívá v tom, že se do značné míry opět potvrzuje univerzálnost fyzikálních procesů. To, co známe z erupcí na Slunci, se odehrává i v hlubokém vesmíru – jen v bilionkrát větším měřítku.
