Budoucnost kosmonautiky: Budeme někdy létat do vesmíru na dovolenou?
Vývoj nosných raket se urychluje natolik, že stojíme na prahu nové revoluce v kosmonautice – v období stejně přelomovém, jakým byla šedesátá léta minulého století. Skutečně máme kolonizaci Marsu na dosah, nebo jde jen o další nerealistický slib Elona Muska?
Popularizátor kosmonautiky Tomáš Přibyl působí v Technickém muzeu v Brně a dění v oboru sleduje již přes třicet let. Povídali jsme si s ním zejména o pilotované kosmonautice, tedy misích s posádkou. Je možné, že potomci našich potomků už budou létat do vesmíru na prázdniny?
Jaká je současná pilotovaná kosmonautika? Rozvíjí se, nebo stagnuje?
Myslím si, že jsme na prahu nové éry pilotované kosmonautiky – z jednoho prostého důvodu: To, co ještě před pěti roky nebylo možné, tedy soukromé komerční lety do vesmíru, je dnes běžné. Máme k dispozici soukromé kosmické lodě, buď již vyvinuté, nebo zatím vyvíjené, a to jak v USA, tak v jiných zemích včetně Číny. Podívejte se jen na poslední rok!
V září 2024 se uskutečnila mise Polaris Dawn, první výstup astronautů ze soukromé kosmické lodi v soukromých skafandrech. Loni v dubnu následovala mise Fram2 nad polární oblastí Země. Výborně to doplňuje činnost stávajících kosmických agentur. Samozřejmě zaznívá kritika, že těmi takzvanými astronauty, kteří si vše platí ze své velmi hluboké kapsy, jsou jenom turisté a že to nemá žádný význam.
Do vesmíru už se podívali jak miliardáři, tak třeba zpěvačka Katy Perry. Mají podle vás takové mise opodstatnění?
Byl jsem na jedné konferenci, kde mluvil německý kosmonaut Hans Schlegel a podobné mise velmi obhajoval. Proč? Uvědomme si, že když NASA či jiné agentury vybírají astronauty, jedná se o nesmírně vzdělané lidi, se dvěma či třemi vysokoškolskými tituly a perfektně zdravé. Jak ale chcete na takovýchto „supermanech“ něco testovat – třeba odvápňování kostí ve vesmíru? Vy tam musíte poslat nějakého Homera Simpsona, abyste měli klasický vzorek obyčejného člověka. Proto je strašně důležité, že se na oběžnou dráhu dostanou turisté a lze na nich provádět lékařské a psychologické pokusy, které zahrnují sledování krevního tlaku, změn chování, očního pozadí, svalové hmoty a tak dál. Nacházíme se v éře demokratizace vesmíru, a je to dobře.
Vy tedy vidíte dobývání kosmu optimisticky. Budou podle vás lety přibývat a rozvíjet se?
Jednoznačně ano. Lehce odbočím k obecné kosmonautice: Obor neskutečně šlape, ročně se do něj investuje přes šest set miliard dolarů, z čehož asi jen čtvrtina jde z kapes daňových poplatníků a zbytek hradí soukromníci. Oni neposílají sondy k Marsu, Venuši či Saturnu, ale stavějí komunikační družice a navigační satelity. Vesmír představuje obrovský byznys a roste doslova raketovým tempem. Do konce příští dekády se zmíněné investice zvýší možná i čtyřnásobně! Říká se, že první dolarový bilionář – a pravděpodobně to bude Elon Musk – otevře stavidla kosmické ekonomiky.
Co si máme pod termínem kosmická ekonomika představit?
Technologie spojené s kosmickými lety. Vezměte si třeba satelitní megakonstelaci Starlink firmy SpaceX. Když postavíte na celé planetě deset milionů základnových stanic, zajistíte tím její pokrytí signálem pro mobily. Pošlete ale deset tisíc družic na oběžnou dráhu, a máte pokryté i oceány, polární oblasti či pouště, místa, kde dneska komunikovat nelze. Na začátku musíte do systému vložit ohromnou částku, ale pak se z něj stane tiskárna na peníze. Starlink teď znamená na Ukrajině strategickou věc, vidíme, že ho používají Rusové i Ukrajinci. Čína plánuje tři satelitní megakonstelace, každou s více než deseti tisíci družic. Uvažuje o tom Evropa. Jde o neskutečnou strategickou komoditu pro jednadvacáté století!
Jak chápete úlohu Elona Muska? Podle některých odborníků jeho osoba kosmonautice spíš škodí. A z pohledu běžného člověka působí úsměvně jeho starší prohlášení, že v tom a tom roce rozhodně poletí na Mars, když víme, že se nic z toho nenaplnilo…
Bod jedna: On často vyhlašuje naprosto nerealistické termíny. Nelze je brát vážně, to ví dnes už každý. Jde o jeho pracovní taktiku, dává svým lidem nůž na krk a chce po nich nereálné tempo. Na druhé straně ten, kdo takové tempo vydrží, se dočká odměny. Někteří lidé v NASA se během let vůbec nedostali k nějakému letovému hardwaru. Pak přešli k Muskovi a o pár měsíců později se jejich nápady a výtvory ocitly na oběžné dráze. SpaceX nabízí ohromné příležitosti. Ale existuje už i klišé, že je tu takzvaná Muskova konstanta: Každý termín, který podnikatel vyhlásí, se musí vynásobit konstantou – ta je ovšem proměnlivá (úsměv).
A jaký je bod dva?
Musk je geniální technik, obchodník i organizátor. Podívejte se na nějaká videa: Prochází továrnou a přesně ví, kam na Tesle nebo na raketě Starship který ventil patří! Je neuvěřitelné, jak to dokáže pobrat. Často spí v továrně na matraci. Vidí za horizont, za dva, za tři!
Mně taky třeba nebylo úplně jasné, proč něco dělá, ale ukázalo se, že nějaká věc měla za čtyři roky mnohem hlubší smysl, než jsme si tehdy dokázali představit. A organizátor? Je neskutečné, jaké obrovské kolosy dokáže řídit. Ano, má na to lidi. Ale on je tím hlavním hybatelem, který udává tempo a směr.
Proč se na něj tedy tolik lidí i z branže dívá jako na člověka, který kosmonautice škodí, a někteří o něm ani nechtějí hovořit?
On je „trošku hodně magor“, abych tak řekl. Jeho metody řízení a jednání s lidmi, se spolupracovníky, s partnerkami jsou hrozné – je naprostý asociál. V mládí byl zvyklý na surové bitky v jihoafrických školách. Jde o to, ukázat ramena. Když mu spadla testovací raketa, vyhodil první čtyři manažery, které potkal na chodbě, ačkoliv žádný z nich za projekt nemohl. Vyrazí vás klidně na hodinu, a to po deseti letech tvrdé práce. Takového člověka byste nechtěli mít za souseda, za partnera ani za kamaráda, natož za šéfa. Ale zase lidem umožňuje dělat na neuvěřitelných projektech.
Na jeho texaské základně Starbase jsem byl pětkrát, viděl jsem jeho rakety startovat na vlastní oči a ten progres je neskutečný. Takže lidé za ním jdou, i když SpaceX nabízí na americký kosmický průmysl podprůměrné platy.
Co všechno Elon Musk tak zásadně změnil?
Vymetl v kosmonautice ten zapšklý Augiášův chlév. Desítky let se prodávaly rakety za stamiliony dolarů, a Musk situaci rozhrábl. Měl jednu velkou výhodu, že začal SpaceX budovat na zelené louce. Netížila ho koule na noze v podobě nějakých zakázek, už postavených startovacích ramp, kterým by musel své rakety přizpůsobovat, neměl subdodavatele… Mohl začít s technologií jednadvacátého století.
SpaceX má státní zakázky: Nabídla službu, kterou stát poptával, za poloviční nebo třetinovou cenu oproti konkurenci. Tím, že Musk dopravu do vesmíru zlevnil, ho zdemokratizoval. Družice dnes mohou vypouštět i studenti z Česka! Už se nejedná o záležitost padesáti, sta, pěti set milionů dolarů. Částky jsou o několik řádů nižší. Dělají se experimenty, které by dřív nebyly možné.
V čem jsou rakety SpaceX unikátní?
Dřív se Muskovi všichni vysmívali, třeba s návratem raket. Na začátku totiž opakovaně selhávaly, ale dnes ho každý kopíruje. Například v Číně stát financuje osm soukromých kosmických firem, které dělají klony Falconu 9, jako by mu z oka vypadly. Všechny asi neuspějí, ale to nevadí. Evropa, Rusko, Indie, Japonsko o nich uvažují. Musk je dnes v kosmonautice lídrem.
Jeho budoucí obří raketa Starship naprosto změní pravidla hry. Nebude se z ní zahazovat ani šroubek a ročně by se mohlo vyrobit až tři sta exemplářů. Budou létat opakovaně a vynesou na oběžnou dráhu statisíce tun paliva. Poletí i k Měsíci, k Marsu, vytvoří ve vesmíru infrastrukturu – vzniknou třeba kosmické elektrárny, což si ani dnes ještě neumíme představit.
Jak vidíte lunární mise?
V roce 2023 se plánovalo, že se v roce 2024 poletí kolem Měsíce, ale šlo o naprosto nerealistický termín. Teď to vypadá, že v první polovině letošního roku uskuteční oblet Měsíce mise Artemis II. V posádce bude první žena a první člověk jiného než amerického původu, konkrétně Kanaďan. V roce 2028 se má uskutečnit Artemis III a na palubě by měla být první astronautka, která se vydá na lunární povrch. Bohužel podle současného Trumpova postoje následně program skončí.
Ovšem i Čína už třicet let chystá vlastní pilotovaný let na Měsíc. Od roku 2016 měla rozpracovanou loď, představila lunární modul, skafandry i rover. V roce 2030 by měli letět čtyři kosmonauti a dva z nich se po měsíčním povrchu projdou. Takže teď už je cílem USA předběhnout Číňany. Ti nemají tak nerealistické termíny, žádná Muskova konstanta – jejich plány se posunuly třeba jen o rok.
A co kolonizace Marsu?
Prvního člověka tam pošle Elon Musk. Dlouhodobě prohlašuje, že v roce 2026 zamíří na Mars pět lodí Starship bez posádky, ale s vozidly upravenými pro jízdu po marsovském povrchu a s roboty. Pokud s touto misí uspěje, hodlá tam v roce 2028 poslat první lidi. A teď vstupuje do hry ona pověstná konstanta. Takže můj názor? Já to spíš vidím na rakety v roce 2028 a pilotovanou výpravu do deseti let. Přesto je ten horizont tak blízko jako nikdy dřív. Musk chce na Marsu vybudovat soběstačnou kolonii pro milion lidí, ne tam jen zapíchnout vlajku a letět domů. Kolonizátoři nebudou odkázaní na cokoliv ze Země a on to chce stihnout ještě za svého života.
Za deset let uděláme rozhovor znovu a uvidíme, k jakému posunu došlo…
Vývoj je opravdu neskutečně rychlý. Kosmonautika už deset let roste tempem, jaké jsme si donedávna neuměli představit. Třeba družicovou navigaci, kterou máme všichni v mobilu, nepoužíval před patnácti lety skoro nikdo a pár vyvolených mělo možná nějakou krabičku. Dnes se vypouští několik navigačních družic ročně řádově za miliardy dolarů. Navigační čipy obsahuje každý mobil, celosvětový trh s hardwarem má hodnotu desítek miliard dolarů. A u softwaru s družicovou navigací se bavíme o částce přesahující sto miliard dolarů ročně. Země díky tomu přestávají být rozvojové, Čína, Indie, Afrika rostou.
Nebo si vezměte, že ještě nedávno nemělo čtyřicet pět milionů lidí v USA přístup k internetu. Existují tam obrovské pustiny, neskutečné vzdálenosti… Poměrně hodně lidí v takových místech žije, ale operátorům se jeden ranč nevyplatí. Jde o pole neorané, růst mohou i bohaté země.
Přesto si nejde nevšimnout, že byl vývoj v kosmonautice nakonec mnohem pomalejší, než se předpokládalo v jejích počátcích. Stála za tehdejším ohromným tempem opravdu jen studená válka, jak se často uvádí?
Studená válka sama o sobě určitě byla hybatelem. Ale kosmonautiku musíte zaplatit. Studená válka podnítila vesmírné závody a stala se hlavním důvodem, proč se do kosmonautiky vkládaly nepředstavitelné peníze. V šedesátých letech šlo do NASA čtyři a půl procenta národního rozpočtu, každý dvacátý dolar v USA, což bylo dlouhodobě neudržitelné. Vrchol výdajů znamenaly roky 1965, 1966. Bylo třeba postavit rampy, vyvíjet rakety, vycvičit astronauty. V roce 1969 už se pak letělo jenom za cenu paliva. Dávno předtím šlapala kosmonautika na brzdu, situace se nedala ufinancovat. Ale společenský konsenzus pomáhal. Dnes jde na její rozvoj půl procenta, což je taková zdravá částka.
Jaká je vaše vize kosmonautiky pro příští dekády? Budou do vesmíru létat obyčejní lidé?
Čistě za sebe: Před deseti lety jsem si nedovedl představit, že na družici poletí věc, kterou jsem sám navrhl, i když šlo o drobnost. Takže nechci spekulovat – je to stejné, jako byste v roce 2000 po někom chtěla, aby předpověděl rozvoj internetu. Ale jednoznačně bude do kosmu létat čím dál víc lidí. Budou tam pracovat těžaři, výzkumníci, možná vzniknou i vesmírná sanatoria. Člověk upoutaný na Zemi na vozík bude moct na oběžné dráze ve stavu beztíže žít plnohodnotný život. Lidé tam možná budou jezdit na rehabilitace.
Vaše nadšení je nakažlivé, člověk by si hned pořídil letenku…
Zabývám se kosmonautikou téměř čtyřicet let. Ze začátku mě zajímala, ale byla taková zapšklá. Jela si ve svých kolejích. Raketoplány představovaly úžasné technologické hračky, ale byly „na jedno brdo“. A teď mám najednou možnost vidět kosmonautiku 2.0, kde je na rozdíl od šedesátých let hybatelem ekonomika a společenská potřeba, a fascinuje mě, čeho jsem se dožil. Věřím, že místo do Chorvatska budeme na prázdniny létat na oběžnou dráhu nebo na Měsíc.
A co třeba sport? Možná vznikne liga kosmického famfrpálu a půjde o nekonečný zdroj příjmů! Kdyby se před dvaceti lety politici rozhodli, že financování kosmonautiky zaříznou, tak bychom do vesmíru létat přestali. Kdyby se to ale stalo dneska, zaplní tu díru Musk a jiní podnikatelé. Kosmonautika už se stará sama o sebe. Už nám vyrostla, holka!
Ing. Tomáš Přibyl
Kosmonautice a všemu, co s ní souvisí se věnuje už přes třicet let. Osobně se setkal s více než 260 kosmonauty a navštívil všechna střediska NASA. Napsal o kosmonautice celou řadu knih, například Smrt měla jméno Challenger, Den, kdy se nevrátila Columbia nebo Dobytí Měsíce. Působí jako kurátor letectví a kosmonautiky v Technickém muzeu v Brně
