Dokonalá krása: Webbův dalekohled pohlédl do Sauronova oka
Webbův vesmírný dalekohled prozkoumal detaily okouzlující planetární mlhoviny Helix v souhvězdí Vodnáře.
Planetární mlhovina Helix (NGC 7293) je jednou z nejbližších a také nejjasnějších planetárních mlhovin. Kvůli jejímu zvláštnímu vzhledu se jí někdy přezdívá „Sauronovo oko“. Pozorujeme ji v souhvězdí Vodnáře a je od nás vzdálená přibližně 650 světelných let. Její vznik započal zhruba před 12 100 lety, kdy původní hvězda odhodila své vnější vrstvy. Od té doby se mlhovina nafoukla do stávající velikosti okolo 5,7 světelného roku.
Astronomové sledují mlhovinu Helix už od jejího objevu v roce 1884 všemi možnými přístroji. Nově se na ni zaměřil i Webbův dalekohled, který mlhovinu pozoroval s využitím infračervené kamery NIRCam (Near-Infrared Camera). Je to okouzlující podívaná, která nám přibližuje, jak by mohl vypadat dramatický skon našeho Slunce.
Detaily planetární mlhoviny Helix
Na snímku Webbova dalekohledu je patrná struktura plynu, který vyvěrá z umírající hvězdy. Na snímku je rovněž vidět, jak hvězdy recyklují svůj materiál zpět do vesmíru a připravují tím příchod budoucí generace hvězd a planet, které vzniknou v dané oblasti vesmíru.
Webbův snímek ukazuje pilíře plynu, připomínající komety s jejich ohony, které se nacházejí ve vnitřní oblasti rozpínající se plynné vrstvy. Prudké vichry rychle se pohybujícího horkého plynu, vyvrženého z umírající hvězdy, narážejí do pomaleji se pohybujících vrstev prachu a plynu, které hvězda odvrhla dříve – a formují tím pozoruhodnou strukturu mlhoviny.
Uprostřed planetární mlhoviny se nachází bílý trpaslík, žhnoucí pozůstatek zaniklé hvězdy. Jeho intenzivní záření proniká okolním plynem a vykresluje celkový vzhled mlhoviny. Kolem bílého trpaslíka se nachází horký ionizovaný plyn, dál od trpaslíka zase chladnější molekulární vodík. Přímo před našima očima zde vznikají složitější molekuly. Právě tyto vesmírné „inkubátory“ představují surovinu, z níž mohou v v budoucnosti vznikat nové planety.
