Domácí spalování plastů: Skrytá hrozba v domácnostech rozvojového světa
Spalování plastového odpadu v domácnostech je v rozvojových zemích mnohem běžnější, než se dosud předpokládalo. Nová globální studie ukazuje, že tato skrytá praxe představuje vážné riziko pro zdraví lidí i životní prostředí.
Spalování plastového odpadu v domácnostech je v rozvojových zemích mnohem rozšířenější, než si dosud vědci i politici mysleli. Ukazuje to nová globální studie publikovaná v časopise Nature Communications, která varuje před vážnými dopady na lidské zdraví i životní prostředí.
Jedovaté topivo
Výzkum vycházel z dotazování více než tisícovky respondentů ve 26 zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Každý třetí dotázaný uvedl, že ví o domácnostech, které plasty spalují, a 16 % přiznalo, že to sami někdy dělali. Nešlo přitom o náhodný vzorek: respondenti byli často výzkumníci, úředníci či komunitní lídři, kteří úzce spolupracují s chudými městskými čtvrtěmi.
Podle hlavního autora studie, Bishala Bharadwaje z univerzity v Calgary, se plast v mnoha domácnostech stává „poslední záchranou“. Když rodiny nemají peníze na čistší paliva a zároveň nemají přístup k pravidelnému svozu odpadu, plastový odpad je zároveň problémem i řešením. Pálí se vše od igelitových tašek přes obaly až po PET lahve – jednoduše proto, aby bylo na čem uvařit nebo se čím ohřát.
Nejde jen o chudobu
Studie ukazuje, že spalování plastů nelze vysvětlit pouze energetickou chudobou. Jde také o improvizovanou reakci na masivní množství špatně spravovaného plastového odpadu. Tam, kde chybí infrastruktura a skládky, se plast hromadí v ulicích – a jeho pálení se jeví jako nejrychlejší řešení.
Právě tato kombinace faktorů způsobuje, že se problém koncentruje v marginalizovaných komunitách a zůstává mimo hlavní proud globální debaty. Jak zdůrazňují autoři, praxe je „mnohem rozšířenější, než si kdokoli uvědomoval“.
Problém, který poroste
Zdravotní rizika jsou přitom značná. Při spalování plastů vznikají vysoce toxické látky, jako jsou dioxiny, furany či těžké kovy. Tyto sloučeniny se snadno vdechují, zvlášť když se topí nebo vaří v malých, špatně větraných prostorech. Dochází také ke kontaminaci potravin – předchozí výzkumy například prokázaly toxické látky ve vejcích slepic chovaných v blízkosti míst, kde se plasty pálí.
Dlouhodobá expozice těmto látkám je spojována s poruchami imunity, hormonálními problémy, rakovinou či poškozením vývoje dětí. Přesto o těchto rizicích mnoho lidí neví nebo nemá jinou možnost.
Autoři studie zdůrazňují, že jejich práce je teprve prvním krokem – chybí přesná data o skutečném rozsahu a geografickém rozložení tohoto jevu. Nejde ale o marginální problém – podle odhadů OECD se má globální produkce plastového odpadu do roku 2060 téměř ztrojnásobit.
Spoluautorka studie Peta Ashworth z Curtin Institute for Energy Transition upozorňuje, že spalování plastů je výsledkem „souhry problémů“: chudoby, rostoucí plastové zátěže a selhávajícího odpadového hospodářství. Řešení proto nebude jednoduché.
Vědci navrhují několik řešení: od lepších systémů nakládání s odpady, přes dotace na čistá paliva pro vaření a vytápění, až po vzdělávací kampaně o zdravotních rizicích i vývoj bezpečnějších technologií. Bez zásadních zásahů ale bude s pokračující urbanizací tlak na improvizovaná a nebezpečná řešení nejspíš jen narůstat.
