Gigantická planetární kolébka: Hubbleův dalekohled odhalil obří protoplanetární disk
Astronomové odhalili největší známý protoplanetární disk, který svou velikostí a chaotickou strukturou nabízí zcela nový pohled na vznik planet v extrémních podmínkách.
Astronomové s pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu objevili dosud největší známý protoplanetární disk – obří disk plynu a prachu, v němž se rodí nové planety. Systém s označením IRAS 23077+6707, vzdálený asi 1 000 světelných let od Země, přináší vůbec poprvé pohled na vznik planet ve viditelném světle s nebývalou mírou detailu. Výsledky, připravované k publikaci v časopise The Astrophysical Journal, ukazují, že planetární kolébky mohou být velmi chaotickým a bouřlivým místem.
Drákulův sendvič
Disk, přezdívaný „Draculův chivito“, má úctyhodné rozměry: jeho průměr dosahuje více než 4 300 AU (644 miliard km), což je asi čtyřicetkrát více než vzdálenost Slunce od okraje Kuiperova pásu v naší Sluneční soustavě. Svou velikostí tak dalece překonává všechny dosud známé protoplanetární disky. Mladou hvězdu (nebo možná dvojhvězdu), kolem níž se disk rozprostírá, zcela zakrývá, takže samotný zdroj záření zůstává astronomům skrytý.
Nejpřekvapivějším ale není velikost disku, nýbrž jeho vnitřní struktura. Hubble odhalil, že disk je mimořádně neuspořádaný a turbulentní. Z jeho horních a dolních vrstev vystupují jemné struktury, které sahají mnohem dál, než bylo kdy pozorováno u podobných objektů. Ještě podivnější je, že tyto filamenty se nacházejí pouze na jedné straně disku, zatímco druhá strana má ostrý okraj a podobné útvary zcela postrádá.
Tato výrazná asymetrie naznačuje, že disk je formován dynamickými procesy – možná nedávným přísunem dalšího plynu a prachu nebo interakcí s okolním mezihvězdným prostředím. Podle vědců tak nejde o klidnou „planetární továrnu“, ale spíše o kosmické staveniště plné pohybu, nestability a prudkých změn.
Pozorování je výjimečné i tím, že z našeho pohledu vidíme disk téměř přesně z boku. V tomto pohledu připomíná vrstevnatý sendvič: tmavý pruh hustého materiálu uprostřed je sevřený jasnějšími horními a dolními vrstvami plynu a prachu. Právě tento úhel umožnil Hubbleovu dalekohledu zachytit jemné detaily, které jsou u jiných systémů obvykle skryté.
Kosmické staveniště
Vědci odhadují, že hmotnost disku odpovídá deseti až třicetinásobku hmotnosti Jupiteru, což z něj činí mimořádně bohatý rezervoár stavebního materiálu. Teoreticky by v takovém prostředí mohlo vzniknout hned několik plynných obrů a možná i velmi rozsáhlý planetární systém. Ačkoli se procesy formování planet v tak extrémním disku mohou v detailech lišit od těch, které známe z historie naší Sluneční soustavy, základní fyzikální principy budou podle astronomů pravděpodobně podobné.
Objev „Draculova chivita“ tak nabízí jedinečnou příležitost studovat vznik planet v podmínkách, které byly dosud spíše teoretickou představou. Nové snímky sice přinášejí více otázek než odpovědí, zároveň ale otevírají zcela novou kapitolu ve výzkumu planetárních kolébek a pomáhají lépe pochopit, jak rozmanité mohou být cesty k vzniku světů podobných – či zcela nepodobných – tomu našemu.
Sendvič hraběte Drákuly
Přezdívka „Draculův chivito“ je slovní hříčkou – jeden z členů vědeckého týmu, kteří se na objevu podíleli má kořeny v Transylvánii, která je nerozlučně spjata s legendou o hraběti Draculovi. Další člen zase pochází z Uruguaye, kde je sendvič chivito národním pokrmem.
