Jakou nejvyšší teplotu může mít planeta, aniž by se stala hvězdou?
Zatímco hvězdy září díky jaderné fúzi ve svých nitrech, planety a hnědí trpaslíci jí nedosáhnou – rozhodujícím faktorem je jejich hmotnost, která musí překročit kritický práh pro zapálení termojaderných reakcí.
Planety odlišuje od hvězd především fakt, že jsou druhé zmíněné dostatečně hmotné a horké, aby se v jejich jádrech spustila jaderná fúze. V nitru objektu to vyžaduje teploty v řádu milionů stupňů, zatímco povrch je podstatně chladnější. Uvnitř totiž těleso vykazuje výrazné teplotní rozvrstvení a gravitační kolaps nejúčinněji ohřívá právě samotné nitro.
Hledáme tedy takovou hranici, nad níž gravitační rozvrstvení během kolapsu překročí práh zapálení stabilních termojaderných reakcí. Obvykle se za ni považuje 80násobek hmotnosti Jupitera, ačkoliv objekty pod uvedenou hranicí bychom za planety neoznačili: Jde spíš o tzv. hnědé trpaslíky, v podstatě nepovedené hvězdy. V průběhu života u nich zřejmě některé termojaderné reakce proběhly, ale pouze krátkodobě. Hnědí trpaslíci jsou plně konvektivní a jejich povrchové teploty se typicky pohybují v rozsahu přibližně 300–2 500 °C.
Za planety bychom označili teprve objekty s méně než 13násobkem hmotnosti Jupitera, u nichž nenastaly podmínky ani pro epizodické průběhy termojaderných reakcí. Teplota v nitru Jupitera se odhaduje na 25 000 °C, ale ani u největších planet nepřesáhne milion stupňů.
