Kosmická smrt ve dvou aktech: Vědci mají první důkaz dvojité exploze supernovy
Astronomové vůbec poprvé zaznamenali vizuální důkaz, že některé hvězdy při své smrti vybuchnou dvakrát. Objev do značné míry mění naše chápání vesmíru.
Kosmický ohňostroj, který přepisuje učebnice astronomie – i tak by se dal popsat nový objev mezinárodního týmu astronomů. Poprvé v historii máme vizuální důkaz toho, že některé hvězdy neexplodují jen jednou, ale rovnou dvakrát.
Supernova, která si to rozmyslela
Vědci zkoumali zbytky po výbuchu supernovy s označením SNR 0509-67.5, která se nachází ve Velkém Magellanově oblaku – sousední galaxii Mléčné dráhy. Pomocí mimořádně citlivého přístroje MUSE na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře v Chile odhalili cosi neobvyklého: pozůstatky po dvou oddělených explozích.
Supernovy typu Ia vznikají jinak než ty „klasické“, které značí smrt obří hvězdy. V tomto případě hlavní roli hraje bílý trpaslík – drobný, ale extrémně hustý zbytek po hvězdě velikosti Slunce. Obvykle si ze svého blízkého hvězdného partnera postupně bere hmotu, až dosáhne kritické hmotnosti (tzv. Chandrasekharovy meze) – a exploduje. Nová pozorování ale ukazují, že některé tyto supernovy explodují jinak – a dřív.
Jak to celé funguje? Bílý trpaslík si nejprve vytvoří vrstvu ukradeného helia, která se může sama vznítit. Tato první, vnější exploze vyšle rázovou vlnu, jež pronikne směrem k jádru hvězdy a spustí druhou, ničivou detonaci. Výsledkem je plnohodnotná supernova – ale s jinou „startovní sekvencí“.
Až dosud šlo jen o teoretický model. Nyní mají vědci konečně vizuální důkaz – dvě odlišné vrstvy vápníku ve zbytcích po supernově, které slouží jako jakýsi kosmický otisk prstu tohoto procesu.
Přelomový objev
Proč na tom tolik záleží? Supernovy typu Ia jsou vesmírná měřítka – podle jejich velmi stabilní jasnosti určujeme, jak daleko jsou galaxie, a jak se rozpíná vesmír. Právě díky nim vědci odhalili, že se rozpínání vesmíru zrychluje – objev, který v roce 2011 přinesl Nobelovu cenu. Pochopit, jak přesně tyto supernovy vznikají, je tedy klíčem k přesnosti všech těchto měření.
Podle vedoucího studie, Priyama Dase z australské univerzity Nového Jižního Walesu, objev přináší nejen řešení dlouholeté vědecké záhady, ale i nečekanou estetiku. „Ta nádherně vrstvená struktura pozůstatku supernovy je jako vesmírné umělecké dílo.“ Vesmír nám tak znovu ukazuje, že i smrt hvězdy může být krásná.
