Které objekty naší Sluneční soustavy mají magnetické pole?
Magnetická pole ve Sluneční soustavě vznikají rozmanitými způsoby, od víření tekutých kovů v jádrech planet po elektrické proudy v podpovrchových oceánech měsíců, a utvářejí tak neviditelné štíty i gigantické struktury sahající miliony kilometrů do vesmíru.
Ve Sluneční soustavě má své magnetické pole řada objektů, a to jak planet, tak některých měsíců. Uvedená pole mohou vznikat díky různým mechanismům, obvykle spojeným s procesem tzv. dynama. V současné době se vědci domnívají, že je jeho chod možný, pokud se v nitru tělesa pohybuje elektricky vodivý materiál.
Kromě Slunce, o jehož magnetismu není pochyb, obklopují vlastní magnetická pole i některé planety. Magnetosféra Země je nejspíš generovaná rotací tekutého železo-niklového jádra a hraje důležitou roli v ochraně našeho domova proti dopadům sluneční aktivity. Také všechny plynné a ledové obry obklopují magnetosféry, vznikající v jejich tekutých nitrech. Magnetosféra Jupitera dokonce představuje největší kompaktní objekt Sluneční soustavy a její ohon sahá až k dráze Saturnu.
Magnetická pole Jupiteru a Saturnu jsou velmi organizovaná, zatímco v případě Uranu a Neptunu už méně – zřejmě proto, že se utvářejí v mělčích vrstvách nitra. Ostatní oběžnice mají daná pole velmi slabá, lokalizovaná, většinou s původem v horninách. Vlastní magnetické pole překvapivě generuje i Jupiterův měsíc Ganymed, a to nejspíš podobným mechanismem jako Země. Další satelity velkých planet, kupříkladu Europa, Io či Titan, zesilují magnetismus mateřských těles ve slaném podpovrchovém oceánu.
