Láska s vedlejšími účinky? Intimní kontakt může přenášet i úzkost a depresi
Polibek není jen výrazem náklonnosti – podle nové mezinárodní studie může být také nosičem psychických potíží.
V poslední době se dozvídáme překvapující podrobnosti o tom, jak společenstva bakterií, která žijí v našich tělech, mohou ovlivňovat naše fyzické i duševní zdraví. Týká se to i orálního mikrobiomu, tedy bakterií, které obývají ústní dutinu. Ukazuje se, že narušený orální mikrobiom může souviset s poruchami autistického spektra, demencí, Parkinsonovou chorobou, schizofrenií, případně úzkostí či depresí.
Mezinárodní výzkumný tým se nedávno zabýval pozoruhodnou otázkou, zda se orální mikrobiom a jeho stav může přenášet mezi partnery v intimním svazku líbáním, a zda takový přenos může ovlivnit duševní kondici partnerů. Výstupy tohoto zajímavého výzkumu uveřejnil odborný časopis Exploratory Research and Hypothesis in Medicine.
Sdílený mikrobiom
Badatelé nejprve prostudovali 1 740 párů. Z nich si vybrali 268, z nichž během posledního půlroku stali manželé a žili spolu. Jeden z partnerů přitom vždy byl v dobré duševní kondici, zatímco druhý trpěl nespavostí spojnou s úzkostí a depresí. Po půl roce vědci u těchto párů zjišťovali složení mikrobiomu v ústech, společně s hladinou stresového hormonu kortizolu ve slinách.
Ukázalo se, že po šesti měsících manželství s partnerem, který trpí nespavostí s rysy úzkosti a deprese vede k tomu, že se podobné projevy vyvíjejí i u partnera, který byl na počátku vztahu v lepší kondici. Tyto změny byly přitom výraznější u žen. Došlo k tomu, že se u zdravých partnerů zvyšovala hladina kortizolu a blížila se k úrovni partnera s nespavostí a současně se měnilo i složení jejich mikrobiomu, opět směrem k partnerovi, který trpěl nespavostí.
Z úst do mysli
Vědci dospěli k závěru, že mezi partnery v novomanželském svazku, kteří spolu žijí v těsném kontaktu, může docházet k přenosu mikrobů z orálního mikrobiomu. Tyto změny v orálním mikrobiomu u partnerů podle všeho souvisejí se změnami hladiny kortizolu ve slinách, stejně jako úrovně nespavosti a s ní spojené úzkosti a deprese. Z předchozích výzkumů přitom vyplývá, že podobně bývají páry sladěné ve více fyziologických parametrech, například srdečním rytmem nebo spánkem.
Studie má i svá omezení. Výzkumníci například spoléhali na subjektivní hodnocení úzkosti a deprese, měřili jen ranní hladiny kortizolu a nebrali plně v potaz společné životní návyky párů, například stravu. Také mikrobiální vzorky byly odebírány pouze z mandlí a hltanu, a ne z celé ústní dutiny.
Závěry jsou proto zatím pouze asociační – popisují souvislosti, nikoli příčinu a následek. Pokud by se ale ukázalo, že jde skutečně o příčinný vztah, může to mít zásadní dopady na výzkum i praxi v oblasti duševního zdraví. Přenos psychických potíží mezi partnery prostřednictvím ústních bakterií by se mohl stát novým výzkumným směrem v oblasti duševního zdraví.
