Mise Artemis II má za sebou klíčový milník: Během úspěšného obletu Měsíce posádka sledovala vesmírné jevy, jaké nelze spatřit ze Země

Posádka mise Artemis II úspěšně zvládla oblet Měsíce a po průletu za jeho odvrácenou stranou znovu navázala spojení s řídicím střediskem. Během přibližně čtyřicetiminutového výpadku komunikace se kosmická loď Orion ocitla mimo dosah přímého signálu ze Země. Právě během průletu kolem odvrácené strany Měsíce se astronauté dostali do největší vzdálenosti od Země – přes 400 tisíc kilometrů – čímž překonali rekord mise Apolla 13.

Během obletu Měsíce měli astronauté jedinečnou příležitost pozorovat dynamické dění na jeho povrchu. Zaznamenali celkem čtyři záblesky vzniklé dopady meteoritů – krátké světelné jevy, které vznikají při nárazu kosmických těles do měsíčního povrchu. Všechny tyto události posádka pozorovala na přivrácené straně Měsíce, poblíž rovníku nebo jižně od něj.

Kromě toho posádka pozorovala i dva meteory přímo ve vesmíru. Tyto jevy připomínají, že i zdánlivě klidné prostředí kolem Měsíce je ve skutečnosti plné neustálé aktivity.

Zatmění z jiné perspektivy a podivuhodné iluze

Jedním z vrcholů mise bylo pozorování úplného zatmění Slunce z unikátní perspektivy kosmické lodi Orion. Zatímco na Zemi trvá úplná fáze zatmění jen několik minut, astronauté měli možnost sledovat tento jev téměř celou hodinu.

Z jejich pohledu Měsíc postupně zakryl Slunce a vytvořil dramatickou podívanou, při níž vynikla sluneční koróna – vnější atmosféra Slunce. Po určité době se Slunce opět „vynořilo“ zpoza měsíčního okraje, což astronautům umožnilo sledovat jakýsi kosmický „východ Slunce“. Na rozdíl od pozorování ze Země se Měsíc z oken Orionu jevil mnohem větší, což změnilo celý vizuální dojem zatmění.

Zvláštní roli v pozorování sehrálo světlo odražené od Země, které do jisté míry osvětluje povrch Měsíce. V kombinaci s temnotou během zatmění vznikaly podle astronautů téměř surrealistické scenérie. Posádka zároveň přiznala, že tyto vizuální efekty bylo velmi obtížné zachytit na kameru či fotoaparát, které nedokážou plně vystihnout kontrasty a jemné detaily pozorované lidským okem.

Podle astronauta Victora Glovera, se Měsíc před nimi jevil jako temná koule na pozadí šedavého prostoru přecházejícího do hluboké černi vesmíru. Díky odraženému světlu Země však bylo možné rozeznat velkou část jeho povrchu, což vytvářelo nezvyklý a obtížně zprostředkovatelný vizuální efekt.

Podívaná v kosmickém divadle

Během zatmění se astronautům otevřel pohled i na další objekty vesmíru. Na obrazovkách byla vidět jasně blikající tečka, kterou vědci identifikovali jako planetu Venuši – jeden z nejjasnějších objektů noční oblohy.

Díky absenci slunečního světla mohli astronauté současně pozorovat hvězdy, planety i jemnou záři sluneční koróny, což vytvořilo mimořádně bohatý a komplexní vizuální zážitek, jaký ze Země nelze zažít.

Mise Artemis II nepřináší jen technologický pokrok, ale i nové poznatky a pohledy na vesmír. Od pozorování dopadů meteoritů přes studium zatmění až po unikátní vizuální jevy – každý okamžik této mise ukazuje, jak odlišně může vesmír vypadat z perspektivy člověka mimo Zemi. Primárně je ale mise Artemis II misí testovací, která má ověřit schopnosti nové kosmické lodi Orion dopravovat lidskou posádku na Měsíc a později možná i dál.