Neandertálské děti možná rostly překvapivě rychle. Už v půl roce mohly velikostí dohánět dnešní batolata

Neandertálci se možná vyvíjeli úplně jinak než moderní lidé. Zatímco děti druhu Homo sapiens rostou relativně pozvolna a dlouho zůstávají závislé na péči okolí, neandertálci podle nové studie, publikované v odborném časopisu Current Biology, mohli dosahovat fyzické i mozkové zralosti mnohem dříve.

Už v raném věku byl jejich vývoj zřetelně odlišný, což nejspíš souviselo s biologickými či genetickými faktory, nikoli jen s prostředím.

Vzácný nález z izraelské jeskyně

Klíčem k těmto zjištěním se stal výjimečný objev z roku 1992: kostra neandertálského kojence známá jako Amud 7, nalezená v jeskyni Amud Cave na severu Izraele. Tento jedinec, starý zhruba 6 až 14 měsíců, patří k nejlépe zachovaným kostrám neandertálských dětí.

Vědci analyzovali více než stovku kosterních fragmentů, včetně končetin, obratlů, pánve, lebky a zubů. Díky tomu získali unikátní pohled na raný vývoj neandertálců, který byl dosud zahalen velkou nejistotou.

Zuby versus kosti

Při analýze narazili badatelé na zajímavý rozpor. Věk dítěte určený podle vývoje zubní skloviny odpovídal přibližně šesti měsícům. Naproti tomu velikost a vývoj dlouhých kostí naznačovaly věk mezi 12 a 14 měsíci – pokud bychom je srovnávali s dnešními lidmi.

To znamená, že půlroční neandertálské dítě mohlo být velikostně srovnatelné s více než ročním dítětem moderního člověka. Podobný vzorec se objevil i u dalších známých neandertálských kojenců. Zajímavé přitom je, že pokud jde o tělesnou výšku, i přes rychlejší start do života neandertálci v dospělosti moderní lidi nepřerůstali.

Evoluce v chladu

K čemu mohl být zrychlený růst dobrý? Jedním z hlavních vysvětlení je adaptace na chladné klima, ve kterém neandertálci žili. Menší těla totiž ztrácejí teplo rychleji než větší, a jsou proto náchylnější k podchlazení.

Rychlý růst v raném věku mohl pomoci dětem co nejdříve „nabrat objem“ a lépe si udržet tělesné teplo. Šlo tedy pravděpodobně o evoluční strategii přežití v drsných podmínkách pravěké Evropy.

Takto rychlý vývoj ale nebyl zadarmo. Růst těla i mozku vyžaduje značné množství energie, což kladlo vysoké nároky na výživu neandertálských kojenců. Jak přesně tuto potřebu pokrývali – zda dlouhodobým kojením, časným přechodem na pevnou stravu, nebo kombinací obojího – zatím není jasné. Jisté však je, že péče o děti musela být energeticky náročná nejen pro matky, ale pravděpodobně i pro celou skupinu.