Nejmenší z malých: Jakou známe nejmenší běžnou hvězdu?
Kde leží hranice mezi skutečnou hvězdou a neúspěšným zárodkem bez jaderné fúze a jak malé může být kosmické těleso, které si ještě zaslouží označení stálice?
Hmotnosti i velikosti hvězd na hlavní posloupnosti klesají směrem k chladnějším spektrálním typům. Nejmenší aktivní stálice tedy reprezentují červení trpaslíci a po nich v sekvenci následují trpaslíci hnědí, kteří však technicky vzato nepředstavují hvězdy, neboť se v nich dlouhodobě neudrží termojaderná fúze.
Odborníci se zcela jednoznačně neshodnou, jak malé hvězdy ještě dokážou dlouhodobě udržet fúzi vodíku. Jednota však panuje v tom, že by se jejich hmotnost měla pohybovat kolem 70–80násobku Jupitera, což současně odpovídá horní hranici u hnědých trpaslíků. Jedná se o necelou desetinu hmotnosti Slunce a podobně ani rozměry takových stálic nepřesahují desetinu slunečního poloměru. Musí se tudíž jednat o červené trpaslíky, s povrchovou teplotou kolem 2 500 K.
Nejmenší známá hvězda hlavní posloupnosti, EBLM J0555-57Ab, leží asi 670 světelných let od Země v souhvězdí Malíře na jižní obloze. Jde o trojčlenný systém, kde jednu složku tvoří červený trpaslík spektrálního typu M5V zhruba s poloměrem Saturnu. Dosahuje přitom hmotnosti 0,081násobku Slunce, což je těsně nad hranicí pro hvězdnou fúzi. Povrchová teplota stálice pak činí přibližně 2 600 K.
