Nenápadná pylová zrnka dokážou rozpoutat v těle alergika chemickou bouři. Proč naše těla bojují s neškodným pylem jako s nepřítelem?

Všechny klasické alergické nemoci se zdají být na vzestupu, ale žádná se nerozmohla tak dramaticky rychle jako alergie na pyl, která je zažitá pod pojmem „senná rýma“. Lékaři antického Řecka popsali astma a alergii na potraviny a Římané zaznamenali alergii na koně, ale žádné zprávy o senné rýmě od nich nemáme.

Ještě před dvěma sty lety byla senná rýma neznámá a pečlivý výzkum historiků medicíny prokázal, že tomu tak nebylo proto, že by ji lidé ignorovali nebo si ji pletli s nachlazením. Naproti tomu dnes každý ví, co to senná rýma je, protože během pylové sezony kýchá a smrká mnoho lidí.

Alergická reakce

Imunitní systém zdravého člověka vytváří množství protilátek proti nebezpečným vetřelcům napadajícím organismus. Alergikův imunitní systém však tvoří protilátky, konkrétně typ imunoglobulin E (IgE), i proti jinak neškodným látkám, kterých si organismus zdravého jedince ani nevšimne. Ovšem citlivá imunita alergika začne po opakovaném kontaktu s alergenem, jak se těmto látkám vyvolávajícím alergii říká, tvořit právě IgE protilátky.

Ty kolují v krvi do té doby, než naleznou žírné buňky (takzvané heparinocyty), hojně rozeseté ve sliznicích dýchacích cest a zažívacího traktu. Žírné buňky za normálních okolností slouží k obraně proti parazitům. U alergiků se na ně ale navěsí IgE protilátky. Odtud pak číhají na „svůj“ alergen, který okamžitě zachytí citlivými radary. To je signál pro uvolnění histaminu a dalších mediátorů z nitra žírné buňky – a právě histamin přímo způsobuje nejčastější příznaky alergie: otok sliznic, svědění a kýchání.

Spásné řešení?

Histamin je jednou z nejdůležitějších chemických látek, které se při alergických reakcích uvolňují. Většina pacientů s pylovou alergií proto velmi dobře reaguje na léčbu pomocí antihistaminik. Jedná se o látky, které působí na velmi jednoduchém principu: Vážou se na stejný receptor jako histamin, ale nijak zde neúčinkují. Na obsazené receptory se pak již histamin nemůže navázat a vyvolat alergickou reakci.

Bohužel to funguje i naopak – tam, kde se již histamin usadil, se nemohou navázat antihistaminika, a tak je velice důležité použít je ještě předtím, než dojde k setkání s alergenem. Antihistaminikum sice může účinkovat i tehdy, užije-li se až při prvních příznacích, jako je kýchání nebo svědění, ale výsledek nebude takový, jako kdyby alergik lék užil před kontaktem s alergenem.

Pozor na vedlejší účinky

Starší typy antihistaminik (Dithiaden, Fenistil, Tavegyl) se vážou na několik odlišných druhů receptorů, nikoli jen na ty vyhrazené histaminu. Má to za následek některé nežádoucí vedlejší účinky, k nimž patří ospalost a zhoršená koordinace. Tyto účinky samy o sobě nejsou důvodem k obavám, ale při některých činnostech, jako je práce se stroji nebo řízení vozidel, mohou být nebezpečné. Antihistaminikum také může zesílit účinky alkoholu.

Slabší vedlejší účinky včetně ospalosti velmi často po určité době zmizí, ale příznivé účinky léčiva zůstanou. Proto stojí za to v užívání pokračovat i tehdy, vyskytnou-li se zpočátku některé obtíže. Mnohým lidem působí problémy jen některá antihistaminika, zatímco jiná nikoli. Proto je potřeba v případě potíží vyzkoušet několik druhů, aby se zjistilo, který je pro konkrétní osobu nejvhodnější.

V poslední době se podařilo odstranit problém ospalosti vývojem nových druhů antihistaminik (Claritine, Flonidan, Zyrtec, Zaditen), které jsou označovány jako netlumící. Jejich výhoda tkví v tom, že účinkují cíleně pouze na histaminové receptory.

Drobná zrnka

Číslem jedna mezi jarními alergeny je jednoznačně pyl. Jde o malé vejčité samčí buňky sloužící k rozmnožování rostlin. Obvykle jsou menší, než je průměr lidského vlasu, měří pouze od 10 do 40 mikronů. Pyly barevně kvetoucích rostlin, například růží, jsou velká voskovitá zrna. Z rostliny na rostlinu je přenáší včely a další hmyz, a alergie proto většinou nevyvolávají.

Naopak pyly mnoha stromů, trav a plevelů jsou lehké, takže je snadno unáší vítr a stávají se příčinou alergických reakcí. Každá rostlina má období kvetení, které se v různých letech příliš neliší. Do jisté míry ho může ovlivňovat jen počasí v daném roce. Množství pylu v ovzduší je také výrazně ovlivněno počasím. V naší republice začíná pylová sezona již během února olší a lískou a trvá až do října. Čím severněji a čím vyšší poloha, tím je vegetace opožděnější a pylová sezona se tak posouvá někdy i o měsíc.

Nenechte se pylem zaskočit

Pyly patří k alergenům, kterým se vyhýbá nejhůře. Pro úspěšné snížení kontaktu s nimi je potřeba znát některá fakta. Teplý vzduch, který stoupá v letních dnech od země vzhůru, přináší pyl do vyšších vrstev atmosféry. Když se po západu slunce ochladí, klesá pyl opět k zemi jako jakási neviditelná „pylová sprcha“.

Ve venkovských oblastech pyl klesá poměrně rychle a dosahuje země mezi osmou a desátou hodinou večer. Nad rozpálenou městskou dlažbou a budovami se pyl snáší pomaleji. Většina pylu dosáhne země mezi půlnocí a druhou hodinou ranní.

Pyl se z různých rostlin uvolňuje v různou denní dobu. Například u trav k tomu dochází zhruba od půl osmé ráno. Pokud je však vlhko, začnou pylová zrna opouštět rostlinu až po odpaření vody. Bohužel některé druhy trávy vyčkávají s uvolněním pylu na odpoledne, takže se alergeny dostávají do vzduchu prakticky po celý den.

Všechny rostliny uvolňují více pylu v teplých slunečných dnech a méně v deštivém počasí. Pokud vstáváte k ranní procházce nebo k běhání v šest hodin ráno, můžete se do půl osmé bezpečně vrátit. Bez obav je také možné si vyjít v brzkém podvečeru, kdy trávy již přestaly pylová zrna uvolňovat a dosud nenastal pokles pylu z vyšších vrstev atmosféry.

Ani nedýchat

V místnosti tři metry vysoké se pyl usadí během čtyř minut, pokud je zde zcela klidný vzduch. Jestliže zavřete dveře, okna, zabráníte průvanu a budete sedět v klidu, měli byste mít možnost dýchat vzduch v místnosti bez pylových alergenů.

Množství většiny pylů ve vzduchu ve městě a na venkově se příliš neliší. Vyšší patra výškových budov mohou patřit k nejhorším místům, protože pyly v teplém vzduchu stoupají.

Během pylové sezony je potřeba sušit veškeré prádlo uvnitř. Pyly přenáší i domácí zvířata na své srsti. Takže před příchodem domů je potřeba je vykartáčovat – tuto činnost by však samozřejmě neměl vykonávat přímo alergik. Důležité je vyčlenit si oblečení pouze pro domácí použití a venkovní oděv po návratu domů hned vysvléknout a umýt nebo opláchnout i vlasy.

Při potížích stojí za zvážení i zakoupení kvalitní čističky vzduchu, která zabraňuje tomu, abyste vdechovali poletující nečistoty. Účinné je přes den proti prachu zakrývat postel a křesla pokrývkou. Večer je třeba ji opatrně složit a vyprat. Tím se odstraní vrstva pylu, který se přes den na nábytku usadí, aniž by se rozvířil. Dodržíte-li tato jednoduchá pravidla, je možné, že sice nezmizí všechny potíže, ale alergik se bude cítit lépe.

Boj s alergeny

Prevence vzniku alergické reakce v podstatě neexistuje. Jistou ochranu poskytuje správná stimulace imunitního systému v útlém dětském věku. Děti by proto neměly být vychovávány v dokonalé sterilní čistotě. Sterilní prostředí vede k nedostatečné stimulaci imunitního systému a ten pak může na zcela normální podněty začít reagovat přecitlivěle – alergickou reakcí. Děti samozřejmě nemají žít ve špíně, ale nic se nesmí přehánět.

Pokud se přehnaná reakce imunitního systému u člověka projeví, je třeba ji řešit. Neléčená alergie může vést asi ve třetině případů až k propuknutí astmatu, pokud se alergie rozšíří dále do horních a dolních cest dýchacích. Člověk s neléčenou alergií se časem stane citlivým na stále více alergenů a reakce těla na alergeny budou vážnější. Imunitní systém se sennou rýmou oslabuje, a proto začne reagovat na další alergeny. Velmi často jde s pylovou alergií ruku v ruce i citlivost na roztoče.

Tělo v šoku

Alergická reakce může postihnout celé tělo. Takovému silnému působení alergenu se říká anafylaktický šok. Postiženy mohou být všechny tkáně, ale efekt alergické reakce je nejviditelnější na stěně cév. Ty se rozšíří, zvýší svoji propustnost a krev tak prosakuje mimo cévy. Srdce sice pracuje, ale najednou nemá co pumpovat a krevní oběh selže.

Anafylaktický šok se začne projevovat velmi rychle – přibližně do 30 minut po kontaktu s alergenem. Prvním příznakem je svědění celého těla nebo kopřivka, případně celkový otok podkoží způsobený únikem tekutiny z vlásečnic. Posléze se přidají obtíže s dýcháním, polykáním, zarudlý obličej, rychlý pulz, úzkost a dezorientace. Alergika mohou postihnout křečovité bolesti břicha, pomočení nebo průjem, a dokonce i závratě, mdloby a bezvědomí v důsledku náhlého poklesu tlaku.

Lékem první volby je injekční adrenalin, následuje inhalační podávání rychle působících léků k rozšíření dýchacích cest. Na řadu přichází i podání antihistaminik a nakonec hormonálních léků – kortikosteroidů. Pokud po kontaktu s alergenem začnete pociťovat příznaky anafylaxe, měli byste si co nejrychleji zavolat rychlou záchrannou službu. Antihistaminika umí alergické reakce tlumit, ale na zvládnutí anafylaktického šoku nejsou dostatečně silná. Pokud však není po ruce nic lepšího, mohou alespoň trochu pomoci.