Tradice aprílových žertů, která každoročně rozesmává miliony lidí, sahá hluboko do historie

V Severní Americe, Evropě, ale i na Novém Zélandu a v Austrálii si ze sebe lidé v první dubnový den dělají legraci a vymýšlí, jak ostatní přechytračit. Ačkoliv se jedná o celosvětovou tradici, nelze s přesností určit, kdy vznikla, ani vysvětlit její původ. Slovo apríl nicméně vychází z latinského aperire (otevřít) a pojí se s obdobím, kdy zima přechází v jaro.

Blázni mají svátek

První zmínku o aprílu údajně zachycuje báseň anglického spisovatele Geoffreyho Chaucera ze 14. století. Pravidelně je ovšem tento den zmiňován až v 17. století, především v souvislosti s irským zvykem posílání lidí na zbytečné pochůzky, kdy jeden člověk měl druhému nechat doručit dopis a ten ho poslat zase zpět, aniž by obsahoval nějaké důležité sdělení. Listonoš tak akorát pobíhal sem a tam.

Ve spise Angličana Johna Aubreyho (1626 až 1697) se pak dozvídáme, že na začátek čtvrtého měsíce v roce připadal „Svatý den bláznů“, který tehdy slavili i v oblastech dnešního Německa.

Během 18. století se aprílové žertíky staly běžnou součástí evropské kultury. V 19. století se k nim přidalo i šíření falešných zpráv či zvěstí. Roku 1878 například deník New York Graphic na apríla otiskl zprávu, že slavný vynálezce Thomas Alva Edison stvořil přístroj, který mění vodu ve víno a zem v jídlo. Dalším známým vtipem prvního dubnového dne byl takzvaný špagetový strom, o němž odvysílala reportáž britská společnost BBC v roce 1957. Cílem televizního vysílání bylo diváky přesvědčit, že špagety rostou na stromech, což se vzhledem k nezkušenosti tehdejší populace s falešnými zprávami v mnohých případech povedlo a redakci BBC brzy zaplavily dotazy, jak správně vysadit a pěstovat tyto unikátní dřeviny.

Novoroční legrace

Možných výkladů původu aprílu se nabízí více. První tvrdí, že se váže k indickému svátku Hólí, který oslavuje ideální počasí a lidskou radost i zdraví. Další hovoří o původu ve staré římské tradici radostných oslav Hilaria na přelomu března a dubna nebo bujarých saturnálií slavených v prosinci.

Historické prameny se nejvíce kloní k vysvětlení, které souvisí s událostmi ve Francii, kde někteří lidé od 10. století slavili Nový rok v období jarní rovnodennosti mezi 21. březnem a 1. dubnem, jiní ho vítali během Vánoc. Král Karel IX. se rozhodl termín sjednotit a v roce 1564 zakotvil začátek nového roku na 1. ledna. Touto změnou se nezavděčil všem, někteří ji odmítli přijmout nebo si jí vůbec nevšimli. Ti, kteří se královskému nařízení podřídili, se na přelomu března a dubna údajně stali terčem posměchu.

Aprílová ryba i vraždění neviňátek

Aprílové výstřelky se vyvíjely v různých zemích odlišně. Ve Francii, Kanadě či Nizozemsku se napálení lidé označují symbolem ryby, v obchodech se prodává čokoláda ve tvaru vodního živočicha a děti se snaží dospělým na záda přilepit ryby z papíru. S aprílem jsou tito tvorové údajně spjati proto, že je nejlehčí je chytit v dubnu.

Ve Španělsku a španělsky mluvících zemích se s žertíky pojí až konec roku, konkrétně svátek Mláďátek 28. prosince. V tento den měl král Judeje Herodes (asi 73–4 př. n. l.) dle legendy vydat rozkaz zabít všechna nemluvňata, jelikož se obával příchodu Spasitele. Kdy a proč tato tragická událost z Bible dostala ve Španělsku a dalších zemích veselou podobu, není dodnes jasné. Dle historiků mohlo hrát roli prolínání pohanských a křesťanských tradic či snaha lidí přistupovat k utrpení s humorem a lehkostí.