Za tajemstvím života a moci dávných klanů: Ve Skotsku znovu rostou brochy – tradiční kamenné věže z doby železné

Při pohledu na interaktivní mapu archeologických nalezišť podél pobřeží skotské oblasti Caithness to vypadá, jako by na ni neopatrné dítě vysypalo hrnek lesních jahod. Téměř všude svítí červené body a mnohde vytvářejí shluky. Ke zbytkům dávno zaniklého světa náležejí asi pět tisíc let staré menhiry, mohyly, kamenné kruhy a aleje, okolo nichž o dva tisíce let později vyrostly vesnice s kamennými domy zapuštěnými do země.

A nedaleko – o něco mladší a jako důkaz přirozeného historického vývoje – se rozkládají často už jen nezřetelné základy masivních věží s kruhovým půdorysem, tzv. brochů.

Život tam běžel nepřetržitě od neolitu a nová náboženství pohltila pohrobky svých prastarých předchůdců. Co se však nemění, je základní materiál, z nějž byla zmíněná historie vystavěna. Protože je oblast velmi chudá na dřevo, museli si dávní obyvatelé vystačit s materiálem, který je tam po ruce prakticky všude: a sice s vápencem a prachovcem.

Uvedené měkké horniny vytvořilo před 390 miliony let devonské jezero a ke stavění se hodí naprosto výtečně – dají se totiž snadno štípat na dlouhé rovné desky. Díky okolní půdě, na skotské poměry úrodné, i díky moři bohatému na ryby žil v regionu bezpočet rodinných klanů. Na území Caithness, jehož rozloha zhruba odpovídá okresu Břeclav, se dosud podařilo nalézt na dvě stě kamenných věží. Jde o nejvyšší číslo v celém Skotsku. 

Rodí se broch

Pro projekt, pod jehož křídly se má zrodit novodobý broch o výšce 16,5 metru, tudíž asi neexistuje lepší místo. Stavba vyroste zhruba dva kilometry severně od obce Latheron, nedaleko jednoho z „hroznů“ naleziště Wag o’ Forse, jež zahrnuje vesnici, hrobky i brochy. S nápadem přišla před patnácti lety skupina zdejších milovníků historie a koncem loňského roku dostali požehnání od místního parlamentu. Kromě očividného přínosu pro experimentální archeologii a poznání dějin slyšeli politici také na „zvýšení zaměstnanosti při budování návštěvnického centra, které do oblasti přitáhne víc turistů“.

Jisté výhrady měli ochránci zvířat, kteří se báli, že stavba naruší páření opeřených dravců dřemlíků, podobných sokolům. Nakonec je však uklidnilo, že většinu práce neobstará těžká technika, nýbrž ruce a manuální kladky. Výběr pozemku trval dva roky a předcházela mu návštěva tří desítek potenciálních lokací. Nakonec však jeden místní nadšenec věnoval sdružení kilometr čtvereční půdy – dost na to, aby mohla vzniknout nejen věž samotná, ale také přilehlé centrum.

Dvě stě dní

Kámen by se měl těžit přímo na místě, což zásadně zredukuje náklady. Výstavba podobné věže si vyžádá přes dva tisíce tun materiálu a stavitelé si rozsah úkolu dobře uvědomují. Autor nápadu Ian Maclain je povoláním kameník a v předchozím zaměstnání procestoval jako zeměměřič Orknejské ostrovy i Shetlandy. Narazil tam na téměř neporušené brochy, které ho uchvátily, a po návratu tedy začal s jejich experimentální rekonstrukcí.

Před patnácti lety pak ve Spittal Quarrry vytvořil miniaturní verzi brochu, na níž si ověřil použitelné techniky. „Jednalo se o gigantický projekt kdysi dávno, stejně jako dnes,“ vysvětluje. „Spočítali jsme, že výstavba třináctimetrového brochu vyžadovala tři týmy stavitelů, kteří na úkolu pracovali dvě stě dní.“

K práci svých dávných předchůdců chová Ian respekt. Nicméně na rozdíl od akademických historiků, kteří o díle předků mluví vždy v superlativech, má určité výhrady. „Některé brochy jsou postavené opravdu mistrovsky. Ale byly to rodinné projekty, a ne každá rodina měla zkušeného stavitele – což je na mnohých stavbách poznat.“

Domy, nebo pevnosti?

O tom, kdo a proč brochy postavil, vedli badatelé diskusi téměř dvě stě let. Jednalo se o domy, nebo o pevnosti? Ovládal je náčelník, nebo celá komunita? Jelikož brochy postrádají střílny i ochozy a prakticky nenabízejí žádný výhled, byla první otázka vyřešena poměrně spolehlivě: Spíš než o klasickou pevnost, jež by odolala dlouhému obléhání, šlo o bezpečné útočiště, kam se v případě nepřátelského nájezdu mohli lidé stáhnout a do spodního patra nahnat cenný dobytek. 

Zároveň dle jedné z teorií představovaly brochy jakési komunitní centrum, které v rovné míře využívali všichni členové klanu. Vedle útočiště se totiž jednalo také o skladiště a středobod výroby. V brochu Clachtoll se podařilo nalézt na čtyřicet železných zemědělských nástrojů a rovněž kulatá kamenná závaží, jež měla napínat vlnu na tkalcovském stavu. Přímo v zachovalém orknejském brochu Gerness lze potom dodnes obdivovat kamennou formu, v níž se odlévaly železné ingoty ve tvaru sekery.

Honosná sídla

Postupem času však převládla teorie, podle níž sloužily brochy především jako reprezentativní sídla náčelníků a jejich rodin a samotné věže symbolizovaly klanovou identitu. Vykopávky na Orknejích ukázaly, že výrobky používané přímo v brochu byly kvalitnější než předměty nalezené v okolních příbytcích. Kamenné věže vznikaly zhruba od roku 400 př. n. l. a především pak v období mezi roky 100 př. n. l. a 200 n. l. – tedy přibližně v době, kdy byla po invazi Římanů ustavena provincie Britannia.

Nálezy římské keramiky, skla, jantarových ozdob z Baltu a zbytků amfor s vínem a olejem ve věžích zřejmě neznamenají náhodu a je pravděpodobné, že brochy navštěvovali obchodníci z jihu. Výměnou za luxusní zboží si pak nejspíš odváželi ceněné kožešiny a kravské usně.

Právě znalost práce s kovy pak mohla obyvatelům věží zajišťovat dobrou obživu. Ačkoliv se železo nebo cín těžily i ve Skotsku, většina kovů putovala na sever z Walesu nebo z kontinentální Evropy. A místní řemeslníci z nich potom odlévali šperky nebo kuli zbraně.

V permanentní válce

Přísná hierarchie byla zřejmě nezbytná už kvůli obraně. Tamní kmeny doby železné zastřešují odborníci termínem „Kaledonci“ a pravděpodobně se staly předstupněm zrození národa Piktů. Jednotlivé rodinné klany se jen volně organizovaly do větších kmenových celků a ty se možná občas spojovaly do početnějších konfederací – jako například při odporu vůči postupujícím římským vojskům. V roce 84 dokázali Kaledonci proti legiím generála Agricoly shromáždit na třicet tisíc mužů.

Jinak však nejspíš žili v rozdrobených komunitách, a to ve stavu permanentní války s řadou tradičních rivalů v sousedství. Přímé písemné doklady neexistují, ale život plný nájezdů a obrany můžeme odvodit třeba z básní tzv. Ulsterského cyklu. Ten vznikl zhruba v 7. století v Irsku a zaznamenává ještě starší pověsti.

V básních vystupuje hrdina Cúchulainn, česky známý jako Kukulín, k jehož chrabrým činům patřilo mimo jiné „tažení za býkem z Cuailnge“. Odvozování životního stylu od Irů přitom není nijak nepatřičné: Právě irští „Scoti“ ve 4. století obsadili sever ostrova a smísili se s původními Kaledonci a Pikty, čímž byl položen základ dnešní skotské identity.

Nová atrakce

Pokud se podaří projekt novodobého brochu dotáhnout do konce, stane se jednou z nových atrakcí Skotska. S návštěvníky se počítá od samého začátku stavby a podle Maclaina by mělo místo připomínat francouzský hrad Guédelon, který vzniká od roku 1997 výhradně tradičními technikami. Turisté tam mohou zhlédnout sídlo odpovídající 13. století, jež se rodí pod rukama řemeslníků v dobových šatech, a doslova si tak na historii sáhnout. Nový broch by měl nabídnout podobný zážitek, včetně reenactorů v kostýmech.

„Chtěli jsme zachytit rozmanitost prvků, které se vyskytují u brochů po celém Skotsku. Návrh tedy nepředstavuje přesnou kopii žádné konkrétní stavby, ale spíš jakýsi spletenec prvků zvolených z řady důvodů – ať už kvůli konstrukční robustnosti, bezpečnosti a ochraně zdraví, nebo prostě proto, že byly zajímavé,“ vysvětlil Maclain.