Asi 50 kilometrů na jihovýchod od Auxerre v Burgundsku, nedaleko městečka a zámku Saint Fargeau, vzniká středověký hrad. Ještě není dostavěn, ale má už své jméno: Guédelon. Stavba probíhá pouze za použití technik 13. století a dokončena by měla být roku 2023
Začátkem devadesátých let minulého století se zrodila v hlavách několika nadšenců pro historii myšlenka postavit uprostřed lesů středověký hrad (odtud i název hradu, Guédelon byl původně název lesa). Mělo se stavět na zeleném drnu, tedy v místech, kde dříve žádný hrad nestál. Zato se zde nacházelo dost potřebného materiálu – kámen, dřevo, písek, hlína a voda. Skupina historiků, archeologů a specialistů na staré hrady se pustila s nadšením do ojedinělého díla. Vypracovali projekt a roku 1997 získali stavební povolení. V následujícím roce se pustili do díla.
Měl to být hrad podle vzorů z počátku 13. století, z doby panování krále Filipa II. Augusta (1180–1223). Ale podle scénáře stavby se dílo hlásí do roku 1229, kdy už vládl ve Francii král Ludvík IX. Svatý (1226–1270). Ojedinělost projektu spočívá v tom, že se staví výlučně podle postupů té doby, bez použití moderní techniky. Vše se dělá ručně pomocí dobových nástrojů a technologií.
Práce je to nesnadná a velmi zdlouhavá. Stavební kámen narezlé barvy pochází z nedalekého pískovcového lomu, dřevo dodal okolní les, zdrojem vody je potok, který protéká vedle hradu, a šestimetrová studna. Kromě pískovce je ke zpracování dekorativních prvků použit bílý vápenec. Během let vznikla kolem stavby malebná středověká vesnice s krčmou a funkčním vodním mlýnem. Hemží se to tam domácím zvířectvem, které bylo v té době obvyklé. Koně a voli slouží jako potah k dopravě stavebního materiálu.
Nejdůležitější jsou však řemesla, bez nichž by hrad nevznikl. Pracují zde kameníci, zedníci, tesaři, provazníci, vápeníci, cihláři, pokrývači a také kováři, kteří zhotovují železné prvky stavby a vyrábějí dobové nástroje. Zaměstnáno je zde okolo 70 lidí, z toho 40 přímo na stavbě. Profesionálním řemeslníkům vypomáhají dobrovolníci a mladí praktikanti z příbuzných oborů. Pro zachování dobového koloritu jsou všichni oblečeni do středověkých pracovních kytlic a nohavic. Do budoucna se počítá s účastí sklenářů, malířů a některých uměleckých řemesel.
TIP: Pevnost Krak des Chevaliers: Mohutný strážce svatého řádu
Náklady jsou kryty většinou z dobrovolných příspěvků a darů. Jen z počátku přispěly bruselské fondy. Při značném zájmu veřejnosti a velké návštěvnosti Guédelonu vynáší slušnou částku také vstupné, které není zrovna nízké. Stavba tak může pokračovat. Guédelon není jen pokusem vzkřísit kus minulosti Burgundska. Je to také experiment, který pomůže odhalit tajemství středověkých stavebních technologií a ověřit si je v praxi. Poznatků se zatím podařilo shromáždit víc než dost.
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)
RevueSkunk pruhovaný je ve volné přírodě ohrožen změnou klimatu, intenzivním zemědělstvím i lovem. Skunci mají skvěle vyvinutý čich a sluch, ale velice špatný zrak - proto bohužel často končí pod koly aut. (foto: Wikimedia Commons, USFWS Mountain-Prairie, CC BY 2.0)
HistoriePřemysl Otakar II. nechává křtít pohanské Prusy, obraz Antonína Lhoty. (foto: Wikimedia Commons, Dobroš, CC BY-SA 4.0)