Symbolem křižáckých výprav do Svaté země se staly masivní hrady – z bezpečí jejich stěn se dobyvatelé snažili kontrolovat území. K nejslavnějším bezesporu patří Krak des Chevaliers: Původně muslimskou pevnost přebudovali rytíři řádu johanitů na výstavní sídlo své moci. Hrad přitom nikdy nepadl silou zbraní, ale pouze lstí
Vyvýšeninu na západě Sýrie, shlížející na strategicky důležitou cestu mezi Tripolisem a Homsem, původně kontrolovala kurdská vojenská posádka sloužící zájmům emirátu prastarého města Aleppo. Prvotní název „Kurdský hrad“ však nevydržel dlouho.
V roce 1099 dorazili do oblasti křižáci a nutně potřebovali zásoby; jejich zásobovací jednotky ovšem napadla posádka pevnosti. Francouzští rytíři se dvakrát nerozpakovali a na hrad zaútočili. Neutrpěli přitom žádné ztráty, protože obránci před nimi utekli a nechali sídlo opuštěné. Křižáci tak bez boje zabrali místo, jehož opevnění sice nestálo za moc, ale které se nacházelo ve strategické lokalitě se spoustou relativně úrodné země.
Hrad později dostali do správy špitálníci, u nás známí spíš jako johanité (podle sv. Jana Křtitele). Zmíněný řád vznikl v Jeruzalémě po úspěchu první křížové výpravy, původně coby zcela mírumilovné společenství, které se staralo o nemocné a umírající. Postupně se však militarizoval, až nakonec stanul po boku templářského řádu, jenž od počátku fungoval jako vojenský. Obě mnišská uskupení pak vytvořila ve Svaté zemi mocný tandem, který ovlivňoval politiku ve všech nově ustavených křesťanských královstvích.
Hrad dostali johanité do správy roku 1142 a během třiceti let nepřetržité výstavby z něj vytvořili nejsilnější křesťanskou pevnost, která se stala správním i vojenským centrem řádu. Spolu se sítí dalších pevností pak johanité ovládli rozsáhlé teritorium v okolí Tripolisu, čímž postavili výraznou překážku muslimským snahám o opětovné dobytí země. Naopak z johanitských území vyráželi křižáci drancovat půdu nepřítele.
TIP: Křížová výprava do Jeruzaléma: Kdo byl první křižácký panovník v Levantě?
Muslimové území řádu několikrát zpustošili, mocné hrady však většinou odolaly. Divoké ničení okolní země nicméně podlomilo ekonomickou sílu johanitů a jejich moc postupně upadala.
V roce 1271, během osmé křížové výpravy, obléhal hrad egyptský sultán. Zkušený válečník se rozhodl, že dlouhých 36 dní dobývaní zkrátí lstí: Poslal obráncům podvržený dopis, v němž velmistr řádu rytířům dovolil, aby se vzdali. Muži skutečně složili zbraně a hrad předali nepříteli, který je na oplátku bezpečně propustil. Sídlo se tak stalo majetkem sultána.
Původní název pevnosti zněl „Špitálnický hrad“ (Crac de l’Ospital). Slovo „crac“ přitom tvořilo zkomoleninu prvotního názvu místa, jenž odkazoval ke Kurdům (Hisn al-Akrad). Pojmenování „Rytířský hrad“ (Krak des Chevaliers) vzniklo až v 19. století, ale ujalo se a používá se dodnes.
Profimedia
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)
VesmírČínská analýza vzorků měsíčního regolitu odhalila vodu uloženou v impaktovém skle. (foto: Wikimedia Commons, Nielander, CC0 1.0)
HistorieKrál Artuš v představě anglického malíře Charlese Ernesta Butlera. Zdá se, že předobrazem Artuše byl úspěšný vojevůdce, nebo dokonce několik vojevůdců toho jména. (zdroj: Wikimedia Commons, CC0)
