Za deštivého počasí jsou solární panely takřka k ničemu. Nebo alespoň doposud byly. Čínští vědci ale přišli s chytrým řešením - jejich nové solární panely mohou vyrábět elektřinu z energie dopadajících kapek deště.

Klíčovou roli v této technologii hrají takzvané triboelektrické nanogenerátory. To jsou zařízení nepatrných rozměrů, která dovedou přeměnit mechanickou energii na elektřinu, podobně jako když vzniká statická elektřina při česání nebo oblékání. Vzhledem ke své velikosti mohou vyrábět elektřinu po dopadu kapek deště.

TIP: Solární energie z hladiny: Čína spustila největší plovoucí solární farmu na světě

Výsledkem čínského výzkumu jsou hybridní solární panely, které mohou vyrábět elektřinu ze Slunce i z deště. Přitom jsou stále natolik lehké a levné, že je možné je instalovat na střechy domů. Taková technologie by mohla prosadit solární energetiku i do míst, kde je podstatně méně slunečních dnů.

Lidé, kteří žijí v partnerských svazcích, váží v průměru o 5,8 kilogramu více než jejich protějšky žijící single. Nelichotivé zjištění vychází z čerstvé studie vědců z Queenslandské univerzity. Vedoucí studie Stephanie Schoeppeová v rámci svého výzkumu analyzovala údaje 15 tisíc respondentů. Ukázalo se, že přestože lidé žijící v párech konzumují více ovoce a zeleniny než jejich single protějšky, méně holdují jídlům z fastfoodů, cigaretám a alkoholu, váží v průměru více než nezadaní jedinci.

Romantické večeře a pohoda na gauči

Výsledek je do značné míry překvapivý i vzhledem k tomu, že mezi sigle a páry nebyly výrazné rozdíly v životním stylu – obě skupiny se zhruba ve stejné míře věnují cvičení i lenošení.

Jako nejpravděpodobnější příčinu přibírání na váze vidí doktorka Schoeppeová v menší motivaci zadaných jedinců po atraktivitě. Lidé žijící ve vztazích si tak dopřávají větší porce jídla a konzumují více potravin s vysokým obsahem tuku a cukru. Pokud mají partneři potomky, mají často tendenci dojídat po nich zbytky. Jerica Bergeová z Minnesotské Univerzity rozdíl připisuje spíše romantickým večeřím a větší porci času stráveného páry na gauči.

TIP: Samota chtěná a nechtěná: Jak se žije dnešním singles

Pro sigle je to nepochybně dobrá zpráva, život v partnerském svazku ale také přináší zajímavé benefity. Podle vědců z londýnské University College například snižuje riziko vzniku demence, studie vědců z Harvardské univerzity zase ukázala, že sezdaní lidé trpící rakovinou mají větší šanci na přežití než lidé svobodní.

Obří nadnárodní řetězec velkých diskontních obchodních domů Walmart se nevěnuje jen prodeji zboží. Nedávno si patentovali robotické opylovače, kteří by jednou mohli opylovat rostliny podobným způsobem jako dnes včely.

Úsvit robovčel

Jde o autonomní opylovací drony, které budou přenášet pyl z jedné rostliny na druhou. K orientaci v terénu budou využívat miniaturní senzory a kamery. Kromě robotických včel si Walmart patentoval ještě dalších pět farmářských dronů, včetně dronu pro detekci škůdců nebo dronu pro monitorování kondice pěstovaných plodin.

TIP: Jako řízené střely: Rostliny navádějí opylovače tepelnými vzory na květech

Zatím není úplně jasné, co společnost Walmart tímto krokem sleduje. Podle odborníků jde o signál, že se Walmart snaží více kontrolovat řetězec dodavatelů potravin. Podobné drony vyvíjejí i jiné firmy, takže se o budoucnost zemědělství zřejmě nemusíme bát. Kdyby včely nestíhaly nebo kdyby podlehly nepříznivému prostředí, mohou být nahrazeny robotickými drony. 

Kdesi za oceánem se rozkládá království plné pracovitých lidí, v němž neexistuje bída ani hlad. Obyvatelé této země dokážou vypěstovat zemědělské plodiny i v nehostinných horách, získávají bohatství ze zlatých a měděných dolů, a přitom vůbec neznají peníze.

Předchozí tvrzení zní jako vyprávění o nějaké bájné říši, avšak vztahují se ke kdysi reálně existujícímu státu. Dnes je znám pod názvem Incká říše. Ta se v dobách svého největšího rozkvětu, tedy v 15. a 16. století, rozkládala na území dnešních států Kolumbie, Chile, Bolívie, Ekvádoru, Argentiny a Peru. Její vládcové přitom měli vše pevně v rukou. Jak panovníci dokázali kontrolovat tak rozsáhlé území obývané rozmanitou směsicí obyvatel? 

Všichni musejí pracovat

Za rozbřesku zazní z věže výzva k nástupu do práce. Muži, ženy i děti oblečeni do pestrobarevných krojů se shromažďují na náměstí. Potom se za radostného zpěvu vydají na pole. Zdálo by se, že popisujeme scénu z nějakého budovatelského filmu, které si u nás získaly oblibu zejména v 50. letech minulého století. Jenže podle historiků se jedná o běžný výjev z každodenního života Incké říše. Ve státě, který nezná peníze, totiž poddaní odvádějí panovníkovi daně svou prací. Musí přece mocnému Inkovi vyjádřit vděčnost za to, že se o ně stará, poskytuje jim půdu, obživu i domov!

V zástupu lidí na polích je i šestnáctiletý mladík. Sem tam hodí do koše nějakou bramboru, ale většinu času se zasněným výrazem pozoruje mraky plynoucí po obloze. Jeho matka mu uštědří pořádný štulec do zad: „Koukej se do té práce pořádně opřít. Víš přece, jak dopadne povaleč!“ Mladík již chce něco odseknout, když tu si všimne upřeného pohledu vedoucího jejich skupinky. Zbledne a s nebývalou horlivostí se pustí do sklizně brambor. Vždyť lenost je jedním z nejhorších zločinů, který se trestá smrtí!

Lidé nejprve obdělávají půdu náležející Slunci, která poskytuje obživu kněžím. Pak pracují na políčkách těch, kteří jsou příliš staří a nemocní, než aby o ně zvládli pečovat sami. A teprve potom dojde na jejich pronajatou půdu. Kdo se neúčastní práce na polích, věnuje se řemeslům či těžbě v dolech. Přestože se vládce obrovské říše pohybuje v nazdobených nosítkách, bydlí v přepychovém paláci a každý den se obléká do roucha ze vzácných tkanin, ani on nezahálí.

Cestuje po státě, hovoří s úředníky i obyčejnými lidmi, předsedá náboženským slavnostem a bedlivě sleduje zprávy o stavu úrody a dalších náležitostech. Sám moc dobře ví, co je to tvrdá práce. V šestnácti letech totiž musel společně s ostatními mladíky ze šlechtických rodin složit náročné zkoušky z bojových dovedností. Třicet dní spal na holé zemi a chodil bos a v nuzném oděvu. Tato zkušenost prý měla v budoucím panovníkovi vzbudit soucit s jeho poddanými. Těžko říci, zda to opravdu fungovalo.

Incký socialismus

Dovedete si představit společnost, která se obejde bez peněz i obchodu? To bychom čekali možná u nějakých primitivních kmenů na úsvitu dějin. Už od malička nám vtloukají do hlavy, že bez peněz se zkrátka neobejdeme. Jenže inkové dokázali nemožné.

Jak se obyvatelům říše žilo bez magického lákadla peněz? Ani dobře, ani špatně. Inkovi poddaní neznali chudobu, avšak cizí jim bylo i bohatství. Od státu obdrželi půdu a s jakou velikostí pole začínali, s takovou také končili. Soutěživost nebyla podporována. Vše, co občané Incké říše potřebovali k životu, jim poskytoval stát. Obydlí, obživu i ošacení. Jak by zaplesala srdce utopických socialistů, kdyby viděli, jak byly jejich myšlenky uváděny v praxi!

Jenže tento skromný ráj měl své i stinné stránky. Za své relativní pohodlí platili poddaní mocných Inků vysokou daň! Stát s nimi zacházel jako s malými dětmi, které nejsou schopny o ničem rozhodovat. Každý krok občana říše byl pod dohledem - od narození až do smrti. Inkové od svých poddaných vyžadovali absolutní poslušnost. A zatímco běžní obyvatelé se museli spokojit se skromnými podmínkami, šlechta vystavovala na odiv své obrovské bohatství. Největšímu přepychu se těšil vládce, považovaný za potomka bohů. Veškerý majetek přitom shromáždil pouze během svého života. Po smrti velkého se Inky totiž jeho palác se vší svou nádherou uzavřel a stal se nedotknutelným majetkem mrtvého! 

Nesnesitelní byrokraté

Do malého domku vtrhne inspektor. Pečlivě si prohlíží všechny členy domácnosti. „Proč jste na šaty svého manžela vyplýtvala víc vlny než na oděv svého syna? Jsou přece stejně velcí!“ oboří se příchozí na paní domu. Žena tone v rozpacích: „Promiňte, já to napravím.“ Inspektor po ní loupne očima: „To bych prosil. Ošacení musí být spravedlivé, jinak vzbudíte hněv syna slunce.“ Indiánka roztřeseně slibuje, že se takové pochybení již nebude opakovat.

Zdá se vám tato scéna absurdní? Inkové byli tak posedlí kontrolou, že neváhali prověřovat, jestli je státem darovaná vlna spravedlivě rozdělena i v rámci jednotlivých rodin. Občané byli začleněni do skupin o deseti lidech a každý desátý měl dohlížet na ostatních devět. Jejich jménem se dožadoval pomoci u vlády, či odevzdával provinilce spravedlnosti. Malé skupinky se pak spojovaly do větších uskupení po padesáti, stech, pěti stech a tisíci lidech, z nichž každé mělo svého dohlížitele. Aby se obyvatelé horlivým úředníkům nepletli, museli všichni nosit kroj podle toho, z jaké oblasti říše pocházeli.

TIP: Proč zkolabovaly mocné indiánské říše Inků a Aztéků?

Pořádek zkrátka musí být, a to i co se svateb týče! V určený den roku se ve všech obcích shromáždili mladí lidé vhodní k uzavření manželství (u mužů ve věku kolem dvaceti čtyř let, u žen mezi osmnácti a dvaceti lety). Vytvořili páry a správce oblasti jim všem požehnal k sňatku. Celá obec také postavila novomanželům dům a vyměřila jim půdu. A protože se všechny svatby odehrávaly v jediný den, celá říše slavila jako jeden muž. Úředníci pak sňatek pečlivě zaznamenali do matriky, stejně jako všechna narození a úmrtí. Inkové tak měli dokonalý přehled o stavu obyvatelstva. 

Velikonoční ostrov se nachází v pusté jižní části Pacifiku, asi 3 600 kilometrů západně od pobřeží Chile v Jižní Americe. Jde o nejodlehlejší obydlený ostrov na této planetě. Přesto ho každoročně navštíví asi 100 tisíc turistů.

Návštěvníci i odborníci na Velikonočním ostrově oceňují unikátní monumenty i archeologická naleziště, která vypovídají o pohnuté a stále ještě záhadami opředené minulosti ostrova.

TIP: Kamenné sochy na Velikonočním ostrově: Padlo zřejmě další tajemství

Svět se ale otepluje a s teplotou vzrůstá i hladina oceánu. Velikonoční ostrov přitom náleží k těm místům, která jsou nejvíce ohrožená vlnami. Mnohé slavné sochy moai a prakticky všechny plošiny zvané ahu jsou umístěné po obvodu ostrova, tedy přímo na pobřeží. Některé ze soch jsou už jen pár metrů od ničivého působení mořských vln. Památky by snad bylo možné přesunout dále od pobřeží, ale moře by mohlo zničit doposud neobjevené pozůstatky dávné kultury.

Rudá planeta je na první pohled zcela pustá. Pokud tam je nějaký život, dovedně se skrývá před zraky našich všetečných satelitů. Kdyby tam ale nějaké organismy byly, měly by co k jídlu?

Podle nového výzkumu, na kterém se s dalšími kolegy podíleli odborníci nizozemského institutu SRON Netherlands Institute for Space Research, se na povrch Marsu vlastně neustále dostává organický materiál z okolního vesmíru.

Jak badatelé doložili pomocí simulací na superpočítači jménem Peregrine, organickou hmotu mohou na Mars dopravit zrnka kosmického prachu, uhlíkaté meteority nebo i jádra kometa, pokud dopadnou na povrch rudé planety.

TIP: Bezpečné přistání: Kosmický prach dopadající na Zemi brzdí bublinové padáky

A nejde o mikroskopická množství. Ze simulací vyplývá, že se na Mars každoročně dostane v průměru 70 až 300 tun organické hmoty s kosmickým prachem, 50 tun s meteority a 17 tun organické hmoty na kometách, protože ty se s Marsem srazí jen vzácně.

Ochrana uživatelů Facebooku před nepatřičným či nadměrným zobrazováním nahoty má občas až absurdní podoby. Známé jsou například protesty proti blokování snímků zachycujících kojení. Před nedávnem zase vzbudila poprask zablokovaná fotografie sošky Willendorfské venuše – symbolu plodnosti pocházejícího z období mladšího paleolitu.

Nejnovější přešlap kalifornských puritánů odnesl obraz slavného francouzského romantického malíře Eugèna Delacroixe Svoboda vede lid na barikády. Hlavní postava obrazu – Marianne, která mimochodem patří mezi národní symboly Francouzské republiky, je zde vyobrazena coby alegorie Svobody s trikolórou a odhalenými ňadry.

TIP: Za svobodné bradavky! Americká umělkyně bojuje proti dvojímu metru nahoty

Po stížnostech řady uživatelů byla reklamní kampaň, v rámci které byl slavný obraz použitý, opětovně povolena a Facebook se ústy své francouzské manažerky Elodie Larcisové za svou chybu omluvil. 

Podle platných podmínek Facebooku se zákaz nahoty sice na umělecká díla nevztahuje, v záplavě posuzovaných příspěvků ale podle Larcisové občas dochází k chybám.

Stavba domu bývá náročná jak na čas, tak i na finance. Proto se konstruktéři snaží tento proces zjednodušovat a pokud možno také automatizovat.

Stavební startup ICON používá ke stavbě domu robotickou 3D tiskárnu. Ta vytiskne spodní část domu, zdi a střechu modelového domu o rozloze 60 metrů čtverečních za příjemných 12 hodin. Pak už jenom stačí zabudovat okna, dveře, trubky a elektrické rozvody. Cena takového domu je 10 tisíc dolarů (asi 207 tisíc Kč).

TIP: Gigantická 3D tiskárna BigDelta vytiskne cenově dostupné domy z bláta

Nejde přitom jen o nějaký experimentální projekt bez praktického využití. ICON plánuje ve spolupráci s mezinárodní neziskovou organizací New Story vybudovat příští rok takové domy pro lidi s nízkými příjmy v Salvadoru.

Katalog francouzského astronoma Charlese Messiera je jedním z nejkomplexnějších přehledů mlhavých vesmírných objektů – tedy hvězdokup, mlhovin a galaxií. Aktuálně obsahuje 110 položek označovaných jako M1 až M110.

První objekty dnešního katalogu objevil tento astronom v roce 1757 při hledání komet. Původním účelem katalogu bylo upozornit na objekty na pohled zaměnitelné s kometami. Objekty byly do katalogu přidávány postupně – první vydání katalogu z roku 1771 obsahuje 45 objektů, třetí vydání z roku 1781 již 103 objekty. Současnou podobu získal katalog až ve 20. století, kdy byl upřesněn a doplněn o poslední objekty.

Na rozdíl od francouzského astronoma se dnes můžeme na objekty Messierova katalogu podívat v často ohromujících detailech, především pak díky Hubbleovu vesmírnému teleskopu, který doposud zmapoval 93 ze 110 objektů tohoto katalogu. Podívejte se na 12 nejnovějších položek, které Hubbleův teleskop zachytil.

Na Floridě a na Sahaře nedávno zažili šok – americký poloostrov i gigantickou africkou poušť pokryl sníh. Podobné extrémy však podle klimatologů představují pouhý začátek. 

Změny v přímém přenosu 

„Odborníci o klimatických změnách stále hovoří, v různých studiích se dočítáme, že nás čekají extrémy počasí. To, že Floridu letos v lednu zavál sníh, už skutečně můžeme za takový extrém považovat – arktický vzduch se tentokrát dostal opravdu nezvykle nízko,“ vysvětluje meteoroložka Dagmar Honsová.

Arktický vzduch letos skutečně vyvolal pozdvižení, přestože jsme si už v posledních letech museli zvyknout na titulky jako „Španělsko si neví rady se sněhem“ nebo „Větrná smršť, jakou Francie nepamatuje, brala životy“. Podle klimatologů jde v případě Floridy o projev globálního oteplování, kdy vzduch ze severu „padá“ níž a ochlazuje lokální teplejší vzduch. Ten má v sobě víc vlhkosti, a výsledkem je právě sněžení.

Poprask ve slunečním státě 

Ze slunného amerického poloostrova se téměř přes noc stalo „horské středisko“ s osmicentimetrovou pokrývkou sněhu a teplotami až −7 °C. Způsobilo to problémy nejen lidem, ale i zvířecím obyvatelům „slunečního státu“, jak se Floridě někdy říká. Například krokodýli museli hlavou prorážet led, aby se neudusili, a zkřehlí leguáni se neudrželi na stromech.

„Sníh se na Floridě skutečně nevyskytuje. Nahlédla jsem do historických tabulek a za posledních třicet let tam ani v lednu nikdy nebyl,“ dodává k anomálii Honsová. 

Příliš vyprahlá Austrálie 

Z úplně jiného soudku je počasí v Austrálii, kde naopak vrcholí léto. V Sydney naměřili rekordních 47,3 °C – nejvyšší teplotu od roku 1939. Zemi navíc sužují požáry způsobené velice suchou zimou. 

Také Saharu letos zasypal sníh, není to však za poslední dobu poprvé. Bílá nadílka se tam objevila i v roce 2016. Jinak se ovšem lidé v africké poušti naposledy „koulovali“ před třiceti lety: Fotografie alžírských dětí při „zimních“ radovánkách obletěly svět.

TIP: V Číně padaly teplotní rekordy: Na severu země naměřili −43,8 °C

V Česku jsme několikrát po sobě zažili předčasné jaro, ale mírné zimy u nás nebývají raritou – právě naopak. Z nejrůznějších dobových záznamů je patrné, že se sníh na našem území dlouho neudržel ani ve středověku. „O extrémech počasí se dočteme také v kronikách z dob Karla IV. Lidé se setkávali s tornády, přestože je neuměli popsat tak dobře jako dnes. A o Vánocích bývalo i přes patnáct stupňů,“ dodává meteoroložka.