Argentina má v otázce práv homosexuálů a transsexuálů jedny z nejliberálnějších zákonů na světě. Sňatky mezi osobami stejného pohlaví je zde možné uzavírat již od roku 2010, což zemi pasovalo na první v rámci Latinské Ameriky a desátou zemi na světě, která svazky homosexuálů oficiálně povoluje. Širokých práv se v zemi těší i transsexuální a bisexuální menšina.

TIP: Homosexualita u zvířat: Je opravdu proti přírodě?

Nyní byla zdejší legislativa podrobena další, poněkud zapeklité zkoušce. Na soud se obrátila 33letá žena, která chtěla po smrti manžela uzavřít svazek se svou nevlastní, jen o rok mladší, dcerou. Matrika její žádost odmítla s odůvodněním, že by šlo o nezákonný rodinný svazek. Soud nyní žádosti vyhověl s tím, že argentinská ústava zaručuje všem občanům právo zajistit si své vlastní štěstí. Obě ženy výrok soudu přivítaly a oznámily, že hodlají uzavřít manželství v nejbližším možném termínu.

V pořadí již devadesátou osobností roku se stal nastupující americký prezident Donald Trump. Podle šéfredaktorky časopisu Nancy Gibsové měl letos největší vliv „realitní magnát a majitel kasin, z něhož se stala hvězda televizních reality show a provokatér“. V otázce, zda jde o vliv pozitivní, nebo spíše negativní je podle Gibsové Amerika rozdělena. Pro jedny představuje Donald Trump vítězství obyčejných lidí nad hluboce zakořeněnou arogancí vládnoucí třídy, pro druhé jde o symbol úpadku slušnosti a politiku otrávenou rasismem a sexismem. 

Mezi poraženými finalisty skončili neúspěšná kandidátka Hillary Clintonová, turecký prezident Erdogan nebo anonymní hackeři, kteří stojí za velkými mezinárodními kybernetickými útoky. Loni si Time jako osobnost roku vybral německou kancléřku Angelu Merkelovou.

Ocenění „Osobnost roku“ uděluje časopis Time již od roku 1927, kdy se jej získal americký aviatik Charles Lindbergh. V minulosti toto ocenění získali například Mahátma Gándhí, Adolf Hitler, Josef V. Stalin, Winston Churchill, královna Alžběta II, Nikita Chruščov, J. F. Kennedy, Martin Luther King, Rúholláh Chomejní, papežové Jan Pavel II. a František, Barack Obama, Vladimir Putin nebo Mark Zuckerberg.

Z Queensu do Bílého domu

Donald John Trump se narodil v roce 1946 v newyorském Queensu jako čtvrté z pěti dětí. Jeho prarodiče z otcovy strany byli původem němečtí emigranti, kteří se přistěhovali do Spojených států v roce 1885. Otec se stal v New Yorku velkým stavebním podnikatelem.

Mladý Trump studoval na Kew-Forest School ve Forest Hills, v newyorské městské části Queens. Kvůli problémům při studiu jej rodiče ve třinácti letech poslali na vojenskou akademii (New York Military Academy), kde získal akademické vzdělání. Poté studoval dva roky na Fordham University, pak přestoupil na Wharton School patřící k Pensylvánské univerzitě. Po absolvování bakalářského studia v oboru ekonomie a finančnictví nastoupil v roce 1968 do otcovy firmy Trump Organization, ve které v současnosti působí jako předseda a generální ředitel. Je také zakladatelem společnosti Trump Entertainment Resorts, která provozuje mnoho kasin a hotelů po celém světě. V říjnu 2016 byl Donald Trump podle seznamu časopisu Forbes 499. nejbohatším člověkem světa.

Podle nové teorie se ve velmi mladém vesmíru světlo pohybovalo mnohem rychleji než dnes. Tvrdí to astrofyzici João Magueijo z britské Imperial College London a Niayesh Afshordi z kanadské University of Waterloo.

Badatelé spočítali, že když měl čerstvě zrozený vesmír úplně nepředstavitelnou teplotu 10 tisíc biliónů biliónů stupňů Celsia, světlo se v něm pohybovalo prakticky nekonečnou rychlostí.

Podobných výstředních astrofyzikálních teorií se objevuje celá řada. Většinou krátce zazáří v médiích a pak se zase zmizí v zapomnění. Teorie Magueija a Afshordiho má ale ohromnou výhodu v tom, že by ji mělo být možné ověřit pozorováním.

Odpověď přinese reliktní mikrovlnné záření

Magueijo s Afshordim totiž předpovídají, že pokud jejich extravagantní představa platí, mělo by to zanechat stopu na povaze reliktního mikrovlnného záření. To je prastaré elektromagnetické záření, které vyplňuje celý vesmír od doby nedlouho po Velkém třesku.

TIP: Můžeme zjistit přesné stáří vesmíru?

Podle výpočtů Magueija a Afshordiho by veličina spektrální index reliktního záření, který popisuje počáteční hustotu vlnění ve vesmíru, měla mít velmi přesnou hodnotu 0,96478. Ani více, ani méně. Doposud nejpřesnější měření, které máme k dispozici díky vesmírnému teleskopu Planck, udává tuto hodnotu jako 0,968, což je velmi těsné. Brzy se snad dozvíme více.

Přibližně polovina případů otravy krve končí smrtí. Jedinou naději skýtá včasný zásah lékařů proti bakteriálním původcům těchto otrav. V současné době se otravy krve léčí masivními dávkami antibiotik. Bakterie jsou ale vůči antibiotikům stále více rezistentní a vědci proto hledají i jiné možnosti léčby.

TIP: Nečekaná první pomoc: Hydrogel s hadím jedem zastavuje krvácení za pár sekund

Na Harvardu vyzkoušeli metodu čištění krve pacientů s otravou krve pomocí magnetických částic. Vyvinuli železné částice pokryté protilátkou, která dovede navázat téměř všechny typy bakterií, které se podílejí na velké většině případů otravy krve. Když se takové částice dostanou do krve pacienta, stačí použít magnet a s jeho pomocí krev vyčistit. Pokud v krvi zůstanou nějaké nepoužité částice železa, tak to není žádné neštěstí. Do pěti dnů se samovolně rozloží.

Na Kalifornské univerzitě v Berkeley postavili robota, který je sice malý, ve skákání je ale nepřekonatelný. Skáče prý do výšky lépe, než všichni dosavadní roboti.

Když to vědci měřili, tak Saltatorial Locomotion on Terrain Obstacles, čili SALTO, ve skoku do výšky poráží populárního skokana volského, jednu z největších žab na světě. Stále ale existují zvířata, která skáčou do vzduchu lépe, například africké poloopice komby.

Hopsající robot váží 100 gramů, a když se natáhne, tak měří 26 centimetrů. Ze země vyskočí do výšky 1 metru.

TIP: Malý čtyřnohý robot Minitaur poskakuje, otevírá dveře a přeleze i plot

SALTO byl navržen k překonávání obtížného terénu a inženýři se při jeho konstrukci inspirovali přírodou. Měl by být k dispozici záchranářům při akcích na obtížně dostupných místech.

Orchideje mají v květné ekologii velmi specializované, různorodé a komplikované vztahy. Zjednodušeně by se dalo říci, že jejich květy se během dlouhého evolučního procesu dokonale přizpůsobily svým opylovačům, a to nejen tvarem. Jen málo orchidejí nabízí hmyzu nektar, a proto jej musí lákat jiným způsobem. Mnohé druhy lákají hmyz prostřednictvím zbarvení a vůně květu, některé však používají mnohem komplikovanější způsoby.

Vábivé živé pasti

Velmi zajímavý způsob opylení mají střevíčníky (Cypripedium), jejichž velké pantoflíčkové květy představují pro hmyz dokonalé pasti. Květy neobsahují žádný nektar, a tak opylovače láká výrazná barva jejich pysku. Přilákaný hmyz se usadí na okraj pysku, kde na hladkém povrchu uklouzne a spadne úzkou štěrbinou do nitra květu. Vzhledem k hladké stěně a zahnutému okraji nemůže vylézt zpět k štěrbině a hustý porost chloupků na dně pysku mu umožňuje pohyb pouze ve směru zahnutí chloupků. Tedy směrem k blizně a tyčinkám.

TIP: Nejkrásnější klobouky našich lesů aneb Utajená krása českých hub

Kromě toho se na pysku, přesně za tyčinkami, nacházejí holé, průsvitné plošky – jakási okénka, která působí jako optický signál a lákají hmyz do těchto míst. Ten se přes lámavé chloupky prodírá k domnělým otvorům, kde nad sebou uvidí skutečné přechody a snaží se jimi vylézt ven. Cestou se však musí otřít o prašníky, přičemž na sebe setře lepkavý pyl. Při návštěvě dalšího květu se situace opakuje s tím rozdílem, že při prolézání lámavych chloupků nalepený pyl otírá o bliznu. Cíle opylení je tedy dosaženo.

Klamání tělem

Snad nejneuvěřitelnější způsob opylení má evropský rod hmyzovník (Ophrys). Květy těchto rostlin jsou zejména svým tvarem až velmi nápadně podobné některým druhům hmyzu a vědci dlouho nevěděli, jaký biologický význam tato podobnost má.

Později bylo pozorováním zjištěno, že jedinými návštěvníky tořiče (Ophrys speculum) jsou samečci jednoho druhu žahalky (čeleď Scoliidae), kteří se při návštěvě květu pohybují jako při pohlavním aktu. Výsledkem tohoto pozorování bylo objevení dosud neznámého principu opylení, který se označuje jako pseudokopulace. Zpočátku sice tomuto vysvětlení málokdo věřil, ale později byl jev s konečnou platností potvrzen a podrobně popsán.

Z nápadníka nosič pylu

Téměř všechny známé druhy tořičů jsou opylovány pomocí stejného mechanismu. Květy představují pro opylovače atrapy samiček, jimž se nápadně podobají. Samečci některých druhů hmyzu, pro něž je „atrapa“ uchystána, se líhnou asi o dva týdny dříve než samičky a za účelem plození potomstva začínají své družky intenzivně vyhledávat.

V období, kdy skutečné samičky ještě nejsou vylíhlé, se samečci snadno nechají zmást a při návštěvě květu opakovaně provádějí pohlavní akt. Při svém úsilí se snaží najít pohlavní otvor samičky, ale při pochopitelném neúspěchu po čase odlétají na jiný květ. Obvykle jsou však již „vybaveni“ pylem tořiče, který nevědomky přenášejí na další květy.

Sameček totiž při prudkých pohybech často narazí hlavou nebo zadečkem do nitra květu, kde jsou uloženy rozmnožovací orgány. Zde se nachází i pyl, který má většina orchidejí slepený do zvláštních brilek na stopkách. Ty jsou opatřeny ploškami s přilnavou a na vzduchu rychle tuhnoucí tekutinou, kterou se přilepí na hlavu nebo zadeček hmyzu.

Neodolatelně svůdný parfém

O tom, že tento způsob opylování je opravdu detailně propracovaný, svědčí i další zajímavý jev. Přilepené brilky stojí na těle hmyzu určitý čas kolmo vzhůru, aby nedošlo k samoopylení květu. Teprve po určitém čase se ohnou a předkloní dopředu, což má pro úspěšné opylování květu tořiče zásadní význam. Sameček totiž při návštěvě dalšího květu provádí stejné kopulační pohyby a nalepené brilky ve správné poloze otírá o níže položenou bliznu. Tím je úspěšné opylování květu zajištěno. Pozoruhodné je, že hmyz se přilepených brilek jen těžko dokáže zbavit a často s nimi létá i několik týdnů.

Tořiče ovšem musí imitovat i další důležité signály, kterými přimějí hmyzí nápadníky k požadovanému chování. Nejdůležitější z nich je pachový signál, který samečci vnímají smyslovými brvami na tykadlech. Jejich evoluční rozpoznávací mechanismus jim umožňuje identifikovat mezi tisíci pachovými signály přesně tu vůni, kterou vypouštějí právě jejich samičky. Vědecký výzkum ovšem dokázal, že květy tořičů se vyznačují vysoce specializovanou směsí pachů, které produkují v četných buňkách rozmístěných na pysku. Ty se překvapivě chemicky úplně neshodují se směsí pachů skutečných samiček, ale samečci na ně jako na totožné reagují.

Lest pro nezkušené

Pro vyhledávání sexuálních partnerů využívá hmyz ve velké míře také hmatové a optické signály. Pokud hmyzí sameček přisedne na květ – atrapu samičky – okamžitě vnímá prostřednictvím dotyků chodidel a těla kontaktní signály, jako je směr ochlupení a jiné specifické vjemy. Na květech tořičů je z tohoto hlediska směr ochlupení zajímavý a snadno pozorovatelný. U většiny druhů směřují chloupky od blizny k okraji pysku. U druhů ze skupiny Ophrys lutea a Ophrys fusca mají ale směr opačný, tedy od okraje pysku k blizně, což vyvolává u hmyzu zajímavou reakci. Opylující samci hned po přistání na květu registrují postavení chloupků a pokud se octnou na některém z tořičů této skupiny, automaticky se obracejí hlavou ke spodnímu okraji pysku a kopulují v obrácené poloze. Díky tomu se jim brilky nalepují na zadeček, zatímco u převážné většiny ostatních druhů tořičů přilnou samečkům na hlavu.

Výzkumy ukázaly, že princip pseudokopulace je v přírodě poměrně vzácný. Oklamaní samci většinou dost rychle odhalí lživý manévr těchto květů a už na ně více nelétají. Opylení proto zajišťují výhradně nezkušení nápadníci. Z toho důvodu je úspěšnost opylení v jedné populaci tořičů jen pěti až desetiprocentní. Pro zachování a přežití druhu to však stačí. Každý opylený květ totiž dokáže vyprodukovat několik tisíc semen.

Tento neuvěřitelný a v rostlinné říši jedinečný způsob opylování je charakteristický i vysokou specializací vztahu květů k opylovačům. Četnými pokusy se prokázalo, že některé druhy tořičů napodobují specifické signály jediného opylovače, což zaručuje jednotlivým druhům přenos pylu jen v rámci svého druhu.

Rozkvétají i pod zemí

Kromě případů jmenovaných v hlavním textu mají orchideje i další specifické adaptace. Většina z nich láká opylovače nápadným zbarvením květu nebo specifickou vůní, přičemž jejich květy neobsahují nektar. Jiné, například druhy z rodu pětiprstka (Gymnadenia) a vemeník (Platanthera) sladký nektar obsahují, ale mají jej uložen na konci dlouhých ostroh, ke kterým se dlouhým sosákem dostanou jen někteří noční motýli. A zde se setkáváme s další zajímavou adaptací. Bylo prokázáno, že červeně kvetoucí orchideje voní nejintenzivněji během dne a opylují je denní motýli. Naopak bíle kvetoucí druhy vylučují nejsilnější vůni v podvečer a v noci a jsou opylovány nočními motýly.

Zajímavým druhem je také sklenobýl bezlistý (Epipogium aphyllum), u nějž nedochází k resupinaci květů (otočení květu o 180 i více stupnů zkroucením květní stopky nebo semeníku tak, že se pysk dostane do dolní části květu) a květ zůstává v původní poloze. Pysk tedy směruje vzhůru a slouží jako přistávací plocha pro čmeláky, kteří jsou téměř výhradními opylovači tohoto druhu.

Některé druhy orchidejí se dokážou opylovat samy. To může probíhat v otevřeném květu jako např. u druhu tořič včelonosný (Ophrys apifera), jediný samosprašný druh z celého rodu tořičů. U tohoto druhu se brilky na dlouhých stopkách samočinně vytáhnou z pouzder a během doby květu se postupně sklánějí až se dostanou přímo na vlastní bliznu. Jiné květy, např. některých druhů z rodu kruštík (Epipactis) nemusí vůbec rozkvést, protože opylování probíhá ještě v uzavřeném květu.

Zajímavým druhem je mezi orchidejemi hnědenec zvrhlý (Limodorum abortivum), který má jednu zvláštní schopnost. V dobách nedostatku vláhy může vykvést i pod zemí. A protože jsou jeho květy samosprašné, pod zemí vytvoří i tobolky se semeny, která se později mohou úspěšně rozvíjet.

Takzvaná „Stalingradská Madona“ představuje vánoční obrázek vytvořený vojenským lékařem a knězem Kurtem Reuberem v průběhu bojů ve Stalingradu. Autor Madonu namaloval na zadní straně jedné ruské mapy o rozměrech 100×85 cm. Panenku Marii chránící ve svém náručí Ježíše doprovází nápis: "Vánoce 1942 v kotli - Pevnost Stalingrad - Světlo Život Láska".

Zatímco Reuber padl do zajetí, kde roku 1944 také zemřel, jeho obraz se podařilo zachránit. Toto dílko, jež se stalo jakýmsi symbolem Vánoc ve stalingradském kotli, se podařilo odvézt v jednom z posledních transportů do Německa a dnes jeho originál můžeme shlédnout v berlínské Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche.

Příčinou zářiové havárie rakety Falcon 9, během předstartovního testu, byla podle Elona Muska překvapivá, neobvyklá a těžko předvídatelná souhra okolností. Společnost SpaceX nyní oznámila, že její vyšetřování havárie je u konce a chystá se na příští start. Chybí ji jen maličkost – povolení Federální letecké správy (FAA).

Milionový kontrakt

Příští misí v režii SpaceX mělo být vypuštění deseti komunikačních družic IridiumNEXT. Původní plány počítaly se startem 16. prosince. Ten se již téměř jistě neuskuteční. SpaceX ve včerejším prohlášení uvedla, že počítá se startem na počátku ledna 2017. Kontrakt s telekomunikační společností Iridium je přitom pro Elona Muska klíčový – celkem se počítá s vynesením 72 družic (66 aktivních a 6 záložních) na nízkou oběžnou dráhu. Smlouva z roku 2010 má SpaceX přinést 492 miliony dolarů. V době podpisu šlo o největší vesmírný kontrakt se soukromým dopravcem.

Projekt je důležitý i z českého pohledu – jedním ze subdodavatelů společnosti Iridium je i brněnská firma Frentech Aerospace, která pro družice vyrábí mechanismy pro rozevírání slunečních panelů.

Podle Federální letecké správy, která musí start povolit, ale zatím není vyšetřování uzavřené a o datu příštího startu se rozhodne až po definitivním ukončení šetření. Nový lednový termín startu tak nebyl potvrzen, ale ani vyvrácen.

Začínal ve francouzské armádě, v níž prý statečně bojoval na počátku války o španělské dědictví. Neúměrným rozhazováním peněz si ale znepřátelil jednoho ministra, který ho nechal za prostořeký dopis a dluhy vsadit do vězení.

Ahmed paša

Odtud ale uprchnul a už příštího roku bojoval po boku Habsburků u Turína proti Francouzům! Opět prý velmi statečně, a proto byl doma označen za vlastizrádce. V habsburských službách pak vynikl, získal hodnost podmaršála a byl přítelem Evžena Savojského. S ním také roku 1717 bojoval proti Turkům o Bělehrad.

Protože se mu ale nedostalo žádné výnosné funkce, zahořkl a intrikoval proti Evženovi i jeho lidem a dokonce proti nim sepsal a roku 1724 v Bruselu vydal vulgární pamflet. Opět ho uvěznili a rozzlobený Evžen zařídil, aby nad ním válečný soud vynesl trest smrti. Naštěstí pro Bonnevala to byl pro císaře Karla VI. příliš krutý trest, a tak zařídil jeho převoz do vězení na brněnském Špilberku.

Po propuštění Bonneval bloudil Evropou a chtěl se Habsburkům pomstít. To se nedalo udělat nikde lépe než ve službách Turků! Odešel k nim v roce 1729, přijal islám a jméno Ahmed. V Turecku se znovu vyznamenal, byl povýšen na pašu, ovšem šťastný prý nebyl a na konci života uvažoval o další změně tábora – tentokráte chtěl vstoupit do služeb papeže. K tomu už ale nedošlo, protože v roce 1747 zemřel. A jak praví jeden historik, „možná sám netušil, zda míří do muslimského ráje, katolického očistce, nebo jen do libertinské nicoty“.

Holení intimních partií je podle statistik poměrně běžnou procedurou. V rámci výzkumu, kterého se v USA zúčastnilo 7 580 lidí ve věku od 18 do 65 let, se k pravidelné úpravě svého pubického ochlupení přiznalo 75 % respondentů. Zřejmě nikoho příliš nepřekvapí, že intimní holení je častější u žen, z 4 244 žen se k pravidelné údržbě intimních partií přihlásilo 84 %. U mužů to bylo jen 66 %.

TIP: Žiletkou ke kráse: Kdy se ženy začaly holit?

Kromě toho, zda si lidé holí své intimní partie, zajímalo výzkumníky i to, jakým způsobem to dělají a jak často. Nejčastěji používaným nástrojem je klasický holicí strojek (61 %), 42 % lidí dává přednost elektrickým depilátorům a elektrickým holicím strojkům. Pouze čtvrtina dotazovaných používá nůžky. Pokud jde o četnost „údržby“ 17 % dotazovaných ji provádí alespoň jednou měsíčně, 22 % dokonce jednou týdně.

Více holení, více nemocí! 

Ač by se mohlo zdát, že pravidelná péče o intimní partie je cestou k lepší hygieně a nižšímu riziku onemocnění pohlavně přenosnými nemocemi, opak je podle výzkumníků pravdou. Celkem 13 % dotazovaných se v minulosti nakazilo některou z pohlavně přenosných nemocí – herpetem, lidským papilomavirem HPV, kapavkou, HIV, muňkami, příjicí a dalšími chorobami. Statistika navíc ukazuje, že čím častější holení intimních partií, tím vyšší je pravděpodobnost nákazy.

U lidí, kteří používají žiletku týdně je riziko nákazy vyšší až o 80 %, u méně častého holení dochází k přenosu pohlavních nemocí až 4× častěji než u lidí, kteří se vůbec neholí. Výzkum zohlednil i skutečnost, že lidé holdující úpravě svých intimních partií mají více sexuálních partnerů. Hlavním problémem jsou podle vědců drobná poranění, která při holení vznikají. Takto poškozená místa jsou pak ideálním terčem pro nebezpečné viry a bakterie.