V domácím prostředí platil Kosmas za vzdělance plně kvalifikovaného k tomu, aby napsal Kroniku Čechů (Chronica Boemorum). Ta se stala zakladatelským dílem, jež stojí na počátku českého dějepisectví a obecně českého historického myšlení.

Informace všeho druhu

Kronika je mnohdy proložena informacemi o úrodě a počasí, na nichž byl středověký člověk závislý. Záznamy k některým létům se blíží krátkým zápisům z klášterů. K pobavení čtenáře jsou jednotlivé pasáže oživeny přímou řečí vtahující do událostí, jež se mnohdy svým tématem až nepříjemně blíží dnešní bulvární produkci. Je otázkou, zda se na účet Velfa, nejistého v důvěrném styku se zkušenější Matyldou, bavila celá Evropa, podobně jako Kosmas v jedné z kapitol druhé knihy. Pasáž nám však zároveň dává vědět, že středověcí kronikáři nebyli jen nezáživní historikové, ale též zdatní spisovatelé.

I Kosmas je učený kronikář, který dává na odiv své vzdělání dobově typickými výpůjčkami z Bible, citací povinných míst z antických autorů, ale rovněž navazováním na starší historickou produkci, jež je umně včleněna do textu kroniky.

Jeho dílo se jednoznačně orientuje na vládnoucí dynastii a oslavuje zemské patrony Václava a Vojtěcha, jimž je vyhrazena zvláštní úcta. Jsou v něm ale také první stopy rozvinutého národního vědomí, jež se vytváří na základě společných světců, dynastie a proti nepřátelským Němcům a Polákům. Jeho nositeli jsou pro Kosmu vždy jen členové vyšší společnosti, kterou ztotožňuje s kmenem Čechů.

Kronika našla řadu pokračovatelů. O její popularitě svědčí i patnáct dochovaných středověkých rukopisů. Kosmovo dílo zůstává dodnes zajímavých čtením. Jeho pozoruhodné, napínavé i poučné příběhy jsou výmluvným svědectvím o době svého autora a o dílně středověkého kronikáře přelomu 11. a 12. století.

Dne 15. května 1945 bylo na prvním zasedání Slovenské národní rady v Bratislavě deklarováno rozhodnutí o ocenění nejzasloužilejších bojovníků Slovenského národního povstání. Přijatá slavnostní rezoluce ukládala vytvořit řád „Hrdiny Slovenského národního povstání“, který měl být udělen šesti navrženým osobám. Toto ocenění však ve skutečnosti nikdy nebylo zrealizováno a vybraní účastníci odboje byli in memoriam vyznamenáni Řádem Slovenského národního povstání I. třídy.

Hrdinové Slovenského národního povstání

Iniciátoři zřízení titulu Hrdina Slovenského národního povstání pojali první laureáty tohoto ocenění poměrně zeširoka. Komunistický politik Jan Šverma nepochybně sehrál významnou roli v čs. odboji za druhé světové války a zapsal se i do dějin SNP (nejen svým tragickým úmrtím). Příslušníci slovenské armády, kteří přeběhli k sovětským partyzánům – Štefan Tuček a Ján Nálepka – se však vypuknutí povstání na Slovensku vůbec nedožili. A přestože jejich působení v zahraničním odboji ani zdaleka není zanedbatelné, se SNP neměli prakticky nic společného.

Seriál Nerealizovaný titul Hrdina SNP

Zasloužilí bojovníci (vyšlo 13. září)

Poslanec mezi povstalci Jan Šverma (vyšlo 20. září)

Kontroverzní bojovník Daniel Gonda (vyšlo 27. září)

Ľudovít Kukorelli v čele skupiny Čapajev (vyšlo 4. října)

Československý tankista Štefan Tuček (vyšlo 11. října)

Hrdina Sovětského svazu Ján Nálepka (vyšlo 18. října)

Výsadkář a styčný důstojník Michal Pavlovič (vyšlo 25. října)

Ľudovít Kukorelli byl významným odbojářem a partyzánským organizátorem na území Slovenska. Ani on se však přímo do povstání nezapojil. Rozporuplně může působit také navržení stotníka Daniela Gondy na titul Hrdiny. Násilná smrt však do značné míry vedla k omluvě i zapomenutí jeho prohřešků a stala se důvodem přehnané heroizace jeho osoby. Vedle Švermy tak snad jen Michal Pavlovič přímo (a úspěšně!) účinkoval v tomto ozbrojeném vystoupení.

Samice pandy velké Chao Chao porodila v červnu v belgické zoologické zahradě Pairi Daiza mládě. Tito kriticky ohrožení savci zabřeznou v zajetí jen velmi ojediněle, a pracovníci zoo proto mluví takřka o zázraku. V Evropě se doposud podařilo odchovat mláďata pandy jen ve vídeňské Tiergarten Schönbrunn a v madridské Zoo Aquarium. Malý sameček, který po narození vážil zhruba 170 gramů, se má čile k světu. Ve třech měsících má již tělo porostlé srstí a pokouší se o první nesmělé krůčky.

12. září 1970 byla vypuštěna sovětská automatická sonda Luna 16, která přistála na Měsíci a vrátila se s prvními vzorky měsíční půdy.

Start nosné rakety Proton K/D se sondou se uskutečnil krátce po poledni 12. září 1970 z kosmodromu Bajkonur. Nejprve byla vynesena na nízkou oběžnou dráhu 185-241 km nad Zemí (též uváděna jako parkovací) a z ní za 70 minut pomocí nosné rakety pokračovala v letu směrem k Měsíci. Jediná korekce během přeletu byla provedena 13. září.

TIP: Luna a Lunochod: Sovětské sondy a roboti na Měsíci

Téměř v půlnoci 16. září se u Měsíce zapálil na chvíli brzdící motor a sonda se tak ocitla na selenocentrické oběžné dráze. Pomocí dvou drobných korekcí byly parametry dráhy upraveny. 20. září bylo provedeno měkké přistání na povrchu v oblasti Mare Fecunditatis (Moře hojnosti). Ještě před ránem se sondě podařilo odvrtat měsíční horninu, dopravit ji zpět do sondy a dvě hodiny poté již návratové pouzdro odstartovalo na zpáteční cestu k Zemi.

Dne 24. září se sonda dostala k Zemi, oddělilo se od ní přistávací pouzdro se vzorkem a pomocí padáků přistálo na území Kazachstánu - 80 km jihozápadně od Džezkazganu. Jedenáctidenní mise byla úspěšně splněna. Část vzorku 1,07 g byla později poskytnuta československým vědcům z ČSAV.

Superhydrofobní povlaky, tedy takové, které extrémně odpuzují vodu, mají velmi široké využití pro spotřební zboží i v průmyslových aplikacích. Většina z nich ale nebývá příliš trvanlivá. To znamená, že se jejich schopnost účinně odpuzovat vodu snadno ztrácí.

Vědci Australské národní univerzity teď ale vyvinuli nový superhydrofobní materiál ve spreji, se kterým lze vytvořit doopravdy trvanlivé voděodolné povlaky.

Nový materiál je založený na kombinaci dvou polymerů do propletené sítě. Je průhledný, samočistící a mnohem odolnější nežli soudobé superhydrofobní materiály, nejen vůči mechanickému poškození, ale také vůči kyselinám, UV záření a rozpouštědlům.

TIP: V tričku z nového supermateriálu nebudeme potřebovat klimatizaci

Navzdory svým pozoruhodným vlastnostem je tento materiál levný – pokud jde o jeho výrobu i aplikaci na místa, která má chránit proti vodě.

V našem okolí přibývá dronů a jejich aplikací. Drony pořizují pozoruhodné záběry, vozí rozmanitý náklad nebo třeba vypalují chráněná území. Představte si ale dron, který je vybavený končetinami, takže může uchopovat různé věci.

Právě takový dron nedávno představila japonská společnost Prodrone. PD6B-AW-ARM je první dron na světě, který má dvě končetiny. S jejich pomocí zvládne uchopit, nést a opět položit předměty o hmotnosti do 10 kg.

Pozoruhodný dron s rukama má k dispozici důmyslný software, s jehož pomocí si během letu s nákladem mění těžiště tak, aby byl stabilní. Na jedno nabití baterií může létat až 30 minut.

TIP: CRACUNS: Dron, který může odstartovat pod vodní hladinou

Dron je schopen vyvinout rychlost 60 kilometrů za hodinu při letu vpřed a může operovat ve výšce až 5 kilometrů. Kromě toho, že může přenášet předměty, lze tento dron využít například ke spojování součástí, přeřezávání kabelů nebo drátů, přepínání obtížně dostupných přepínačů anebo třeba k doručování záchranných vest.

Je to téměř dva roky, co se suborbitální kosmický letoun SpaceShipTwo společnosti Virgin Galactic VSS Enterprise rozlomil nad Mohavskou pouští kvůli lidské chybě. Jeden pilot tehdy zahynul a druhý byl vážně zraněn.

TIP: Fakta o havárii raketoplánu SpaceShipTwo

Teď se ale Virgin Galactic vrací na oblohu. Druhý letoun SpaceShipTwo VSS Unity se nedávno vznesl ze spaceportu Mojave Air and Space Port v Mohavské poušti, připojený ke svému nosnému letadlu WhiteKnightTwo. Oba stroje zůstaly spojeny po celou dobu letu, který trval 3 hodiny a 43 minut.

Podle společnosti Virgin Galactic nosný letoun WhiteKnightTwo fungoval vlastně jako létající aerodynamický tunel. Odborníci Virgin Galactic tak mohli testovat oba dva letouny zároveň. Teď budou analyzovat získaná data a připravovat další letové testy.

TIP: Virgin Galactic představila svůj nový raketoplán SpaceShipTwo

Společnost Virgin Galactic v čele se svým zakladatelem Richardem Bransonem tak pokračuje v projektu vývoje kosmického letounu pro dopravu turistů do vesmírného prostoru. Kdy se asi první turisté podívají s Virgin Galactic do vesmíru?

Nevšední podívaná byla v minulých dnech k vidění na hladině londýnské Temže. Do anglické metropole zavítala futuristická superjachta 11. nejbohatšího Rusa a 139. nejbohatšího člověka na světě - Andreje Melničenkova.

Plavidlo s prostým názvem „A“ (podle prvního písmene křestního jména jejího majitele a jeho manželky) je vskutku úchvatný stroj. V roce 2008 jej pro ruského oligarchu za více než 7 miliard korun navrhl designér Martin Francis. Jachta, připomínající svým vzhledem ponorku nebo válečnou loď, měří 119 metrů, pojme 14 pasažérů, kolem nichž může kmitat 37 lidí z posádky a služebnictva. Na její palubě jsou mimo jiné i tři vyhřívané bazény a nechybí ani přistávací plošina pro vrtulník.

Kuriózní případ bankovní loupeže řeší policisté v Kansas City. Místní banku přepadl sedmdesátiletý Lawrence John Ripple. Když ale pokladní vydala lupiči zhruba tisíc dolarů v hotovosti, namísto útěku si v klidu sedl v hale banky a vyčkal zde příjezdu policistů.

Vyšetřovatelům poté Ripple sdělil, že banku přepadl jen proto, aby se zbavil své hádavé manželky. „Volím raději vězení, než život s tou fúrií,“ řekl prý Kansasan vyšetřovatelům. Jeho přání se mu nejspíš splní. Bez ohledu na důvody jeho počínání jej policie obvinila z ozbrojené loupeže, za což mu hrozí několikaletý trest.