Za posledních 30 let se dramaticky zmenšila rozloha arktického mořského ledu. Zmizely ho miliony čtverečních kilometrů. Pro někoho je to jistě velká ztráta. Ale jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré.

Například, ústup zalednění přinesl překvapivé zvýšení počtu hned několika druhů kytovců. V Arktidě jsou teď hojnější keporkaci, plejtváci myšoci, plejtváci malí, a jak ukazuje nový výzkum, také velryby grónské.

Proč mají kytovci takový prospěch z úbytku arktického ledu? Odlednění vytváří naprosto fantastické podmínky pro mořský zooplankton – drobné živočichy a další organismy, které se vznášejí ve vodě.

TIP: Pověsti nelhaly: Vorvani skutečně mohli potápět velrybářské lodě

Když zmizí ledový příkrov, tak do moře projde mnohem více slunečního záření. V důsledku toho se namnoží fytoplankton, tedy fotosyntetické řasy, které pak spásá zooplankton. A pro zmíněné kytovce, včetně velryb grónských, je právě zooplankton zcela zásadní potravou.

Až donedávna se biologové domnívali, že z obojživelníků nepotřebují ke svému životu plíce pouze mloci, pak ale byli objeveni další dva živočichové, kteří se bez nich také obejdou. V roce 1995 nahlásila skupina biologů výskyt zvláštního vodního červora dlouhého asi 70 cm a roku 2008 byla na Borneu objevena maličká žába, která dýchá pouze kůží. Nový druh červora nazvaný latinsky Caecilita iwokramae je však od obou zmíněných tvorů velmi odlišný. Žije na souši a měří pouhých 11 cm.

Vědci soudí, že živočichové bez plic jsou pravděpodobně vždy drobní, protože malý vzrůst zvyšuje poměr plochy porézní kůže vůči tělesné hmotnosti a tvor tak může ze vzduchu přijímat větší množství kyslíku.

Proč se však u těchto živočichů přestaly vyvíjet plíce není vědcům jasné. Podle Marvalee Wakea, evolučního biologa z University of California, je možné, že ztrátou plic se jim podařilo změnšit objem těla, takže se dokáží snáze ukrýt pod zem.

TIP: Galerie obojživelných šperků aneb Žabí klenoty vody i pevniny

Tato teorie však nevysvětluje, proč o plíce přišly také žáby či červoři žijící ve vodě. Vědci se domnívají, že při bližším zkoumání obojživelníků najdou ještě další druhy, u nichž postupem času plíce zanikly, a doufají, že najdou odpověď na otázku, proč tomu tak je.

Mezi výhody letadla s kruhovým křídlem náležela vysoká stabilita, dobrá ovladatelnost, velký rozsah rychlostí a velmi krátký start a přistání. V každém případě to stačilo, aby projekt přezdívaný „létající lívanec“ („Flying Flapjack“) získal pozornost US Navy. Zimmermann postavil dřevěný demonstrátor V-173, který vzlétl v roce 1942. Bylo proto rozhodnuto přistoupit k dalšímu kroku a zkonstruovat prototyp plnohodnotného bojového letounu.

Chance-Vought XF5U-1

• Rozpětí: 9,91 m
• Délka: 8,73 m
• Výška: 4,5 m
• Max. hmotnost: 8 500 kg
• Max. rychlost: 765 km/h
• Operační dostup: 10 500 m
• Bojový dolet: 1 700 km
• Pohonná jednotka: 2× hvězdicový Pratt & Whitney R-2000-7 o 1 000 kW
• Výzbroj: 6× 12,7mm kulomet M2 nebo 4× 20mm kanón M2
• Osádka: 1 muž

Ten dostal jméno XF5U-1, a ačkoli si zachovával onu zvláštní koncepci, byl oproti V-173 mnohem větší a těžší, protože byl již kovový. Myšlenka kruhového křídla naplňovala většinu očekávání, jelikož se v ní snoubila vysoká letová a zároveň nízká přistávací rychlost. Toho se dosáhlo zejména díky tomu, že vhodně umístěné vrtule eliminovaly takzvaný vírový odpor, jenž by stroj enormně zpomaloval.

Letové testy úspěšně pokračovaly i po válce a byly i příčinou několika hlášení o UFO. Námořnictvo však už přecházelo na proudový pohon a poukazovalo i na zpožďování projektu „létajícího lívance“ a překračování rozpočtu. V březnu 1947 byl proto vývoj zastaven.

Mezinárodnímu týmu astronomů podařilo objevit vzácný historický relikt – skupinu různě starých hvězd z rané fáze vývoje Galaxie. Systém připomíná svým vzhledem kulovou hvězdokupu, ale od všech ostatních objektů tohoto typu se liší. Tento objekt obsahuje hvězdy podobající se nejstarším stálicím Galaxie a mohl by tak představovat chybějící článek v našem chápání její historie i současnosti.

Hvězdný mix

Hvězdokupa Terzan 5 leží asi 19 tisíc světelných let od Slunce směrem ke středu Galaxie a na obloze se nachází v souhvězdí Střelce. Od svého objevu byla po více než 40 let považována za kulovou hvězdokupu. Nyní se však mezinárodnímu týmu astronomů pod italským vedením podařilo odhalit, že Terzan 5 se od všech známých kulových hvězdokup odlišuje.

Členové týmu nalezli spolehlivé důkazy, že hvězdokupa Terzan 5 obsahuje dvě rozdílné skupiny hvězd lišící se nejen chemickým složením, ale také stářím – je mezi nimi věkový rozdíl asi 7 miliard let.    

Takto rozdílné stáří dvou populací hvězd naznačuje, že proces formování nových stálic ve hvězdokupě Terzan 5 neprobíhal průběžně, ale naopak mu dominovaly dvě časově oddělené epizody explozivní hvězdotvorby. „To vyžaduje, aby předchůdce hvězdokupy Terzan 5 obsahoval značné množství plynu pro tvorbu druhé generace hvězd. Musel být také poměrně hmotný, přinejmenším na úrovni 100 milionů hmotností Slunce,“ vysvětluje spoluautor práce Davide Massari.

Základní kameny Galaxie

Neobvyklé vlastnosti hvězdokupy Terzan 5 z ní dělají ideálního kandidáta na živoucí fosilii z raných fází vývoje Galaxie. Současné teorie formování Galaxie předpokládají, že vzájemná interakce prvních mohutných shluků plynu a hvězd, které se přitom spojily a zanikly, dala vzniknout primordiální galaktické výduti (na hvězdy bohatá centrální oblast  Galaxie). 

„Domníváme se, že některé pozůstatky těchto na plyn bohatých shluků by mohly relativně nedotčené přetrvat a ukryté v nitru Galaxie existovat až dodnes,“ vysvětluje vedoucí autor práce Francesco Ferraro. 

Vlastnosti Terzan 5 jsou sice neobvyklé ve srovnání s kulovými hvězdokupami, ale připomínají hvězdnou populaci, kterou nacházíme v galaktické výduti. Tato podobnost by nasvědčovala tomu, že Terzan 5 je ve skutečnosti reliktem galaktického vývoje, který představuje jeden z nejranějších stavebních bloků Galaxie.

V letech 1665 a 1666 zasáhla Londýn historicky poslední vlna dýmějového moru, známá jako Velký mor. Zahynulo asi 100 tisíc lidí, zhruba jedna čtvrtina tehdejších obyvatel Londýna.

Původcem moru je dobře známá bakterie Yersinia pestis. Až doposud jsme ale neměli k dispozici DNA přímo těch bakterií, které se podílely na Velkém moru. Mor zabíjel rychle a většinou nezanechával DNA v kostech nakažených.

Vědci nedávno prozkoumali pozůstatky celkem dvaceti obětí Vekého moru, objevených v masovém hrobě v londýnské ulici Liverpool Street. Zaměřili se přitom na jejich zuby, které podle badatelé mohou fungovat jako „časové schránky“ pro uchování DNA z minulých časů.

TIP: 6000 let Černé smrti: Mor je dvakrát starší, než jsme si mysleli

V zubech pěti obětí badatelé skutečně objevili DNA bakterií, které byly součástí Velkého moru. Výzkum koster z masového hrobu tím ale nekončí. Vědci doufají, že pomocí izotopových analýz zjistí leccos zajímavého o životě tehdejších lidí.

Jeden obrázek vydá za tisíce slov. Rozhodně to tedy platí pro snímek Joela Cervantes Maciase. Když Joel kráčel předměstím Chicaga, všiml si shrbeného starce, který tlačil zmrzlinářský vozík. Ve snaze alespoň trochu ulehčit starci v jeho těžkém údělu, koupil od něj za 50 dolarů 20 nanuků a nádavkem vyslechl zmrzlinářův příběh.

Osmadevadesátiletý zmrzlinář Fedencio Sanchez přišel nedávno o dceru a jeho žena navíc vážně onemocněla. Aby vyžil, musel se i ve svém pokročilém věku sám chopit role zmrzlináře. Poté, co Joel zveřejnil snímek na Facebooku, dostalo se mu nečekané množství pozitivních reakcí. Se svým přítelem se proto rozhodl využít zájem a pomoci tak starci a jeho ženě.

Na crowdfundingovém portálu GoFundMe společně založili kampaň, s cílem vybrat pro manžele Sanchezovi finanční výpomoc. Reakce lidí ale předčila veškerá očekávání – na místo původně požadovaných 8 tisíc dolarů přibylo během pár dnů na účet téměř 200 tisíc dolarů.

Prázdné obchody? Může za to Amerika! Špatné počasí? Zlí Američané! Přesolené jídlo, roztržená košile či prohra místního sportovního klubu – to vše bylo mezi prostými Severokorejci zvykem v nadsázce připisovat na vrub arcizlounům z Wall Street. S tím je ale nyní konec - vůdce Kim Čong-un sarkasmus zakázal. 

Obyvatelé Severní Koreje byli varováni, aby v každodenní konverzaci sarkastickým tónem nemluvili o režimu ani Kimovi samém. O zákazu byli občané informováni na sérii masových shromáždění, která se konala po celé zemi.

Zákaz smíchu, obezity i nahoty za volantem

Absurdní nařízení ale rozhodně nejsou vynálezem diktátorů a totalitních vůdců – před dvěma lety se například místopředseda turecké vlády Bülent Arinç vyslovil pro zákaz smíchu a tlachání žen. Není prý dostatečně cudné. V Japonsku zase platí nařízení, které ustanovuje maximální obvod pasu všech obyvatel nad 40 let. Pánové mohou mít maximálně 85 cm, dámy 90 cm. V Thajsku zase nesmíte řídit auto, pokud na sobě nemáte pokrývku hrudníku, tedy tričko nebo košili.

TIP: Zakroucené paragrafy: 5 nejpodivnějších výmyslů práva

Posměchu si vrchovatě užil také americký republikán David Moore, který bojuje za schválení zákona, jenž by zakazoval nosit na veřejnosti nevhodné oblečení. Jde zejména o modely odhalující bradavky (u obou pohlaví) a zvýrazňující hýždě, genitálie a pánev obecně: například elastické kalhoty na jógu nebo pánské slipové plavky.

Pulzary jsou velice extrémní objekty, v nichž je hmota odpovídají hvězdě natěsnána do rozměru asi tak 20 kilometrů. Mohou zběsilou rotovat, někdy až několiksetkrát za sekundu.

Astronomové teď ale našli pulzar, který je extrémní v jiném směru. Je totiž nejpomalejší ze všech pulzarů, které známe. Jde o pulzar z centra pozůstatku supernovy RCW103, vzdáleného od nás asi 10 tisíc světelných let. Nese označení 1E 161348–5055, čili zkráceně 1E 1613 a kolem své osy se otočí jednou za 6,67 hodiny.

Proč je pulzar 1E 1613 tak líný?

Pro odborníky je to záhada. Podle všeho jde o pulzar, tedy rotující neutronovou hvězdu, která vyzařuje rádiové vlny v pravidelných pulzech. Ale ta extrémně pomalá rotace je vážně divná.

Vědci prozatím nabízejí dvě možná vysvětlení. Buď pulzar 1E 1613 obíhá kolem nějakého hvězdného společníka, anebo jeho rotaci zpomalily nějaké mechanismy výrazně rychleji, než bychom čekali. Od exploze supernovy RCW103 totiž uplynulo asi 2 tisíce let, což je příliš krátká doba na to, aby pulzar zpomalil klasickým způsobem.

TIP: Objev v hloubi Mléčné dráhy: Vědci objevili první magnetarovou mlhovinu

Jistým vodítkem by mohlo být, že v červnu dotyčný pulzar vyzářil krátký puls rentgenového záření, který byl velmi podobný projevům magnetarů, což jsou pulzary s extrémními magnetickými poli. Pokud je pulzar 1E 1613 skutečně magnetarem, šlo by 30. doposud objevený magnetar.

Lidé pozorují majestátní polární záře od nepaměti. Jejich skutečnou podstatu, tedy že jde o elektromagnetický jev vyvolaný sluneční aktivitou, známe teprve asi 150 let. A teprve posledních pár desetiletí můžeme polární záře studovat detailně, hlavně díky satelitům a pozemním senzorům.

Vědci teď využili data z mise THEMIS (Time History of Events and Macroscale Interactions during Substorms), která sbírá pětice identických sond. Vůbec poprvé se jim povedlo spojit přízračný tanec světelných cárů polární záře nad Kanadou a pulzování magnetického pole Země.

TIP: Slunce je nebezpečné. Kdy přijde další super erupce?

Když porozumíme polárním zářím, jejich vzniku i chování, tak se budeme lépe orientovat ve složitém prostředí blízkého vesmíru, které obklopuje naši planetu. Máme v úmyslu dobývat vesmír, tak nás pochopitelně zajímá, s čím se tam tak asi můžeme setkat.