Globální energetika: Rok 2015 byl rekordní hned ve dvou směrech
Ve světě přibývá obnovitelné energie, vzrůstá ale i spotřeba fosilních paliv
V roce 2015 padly hned dva globální energetické rekordy. Na jednu stranu bylo ve světě vytvořeno rekordní množství obnovitelné energie, což je možné vyčíst ze zprávy Renewables 2016 Global Status Report.
Podle zprávy BP’s Statistical Review ale také v loňském roce dosáhla rekordní úrovně spotřeba fosilních paliv. Oproti roku 2014 totiž narostla o 0,6 procenta. Necelé jedno procento sice nevypadá příliš hrozivě, zmíněný nárůst ale odpovídá 127 milionům metrických tun fosilních paliv.
TIP: Dobrá zpráva: Globální závislost na fosilních palivech skončí do 10 až 20 let
Pokud jde o konkrétní fosilní paliva, produkce uhlí sice poklesla o 1 procento, ale produkce ropy a zemního plynu stoupla. Mezi lety 2014 a 2015 také došlo k nárůstu emisí oxidu uhličitého o 36 milionů metrických tun. Emise oxidu uhličitého rostou již šestý rok v řadě.
Další články v sekci
Vědci objevili 50 tisíc let starý otisk největší kočkovité šelmy všech dob
Vědci objevili v Argentině zkamenělý otisk stopy šavlozubého tygra. Obrovská šelma se zde procházela v období čtvrtohor
Paleontologové objevili v argentinském Punta Hermengo úplně první zkamenělý otisk stopy šavlozubého tygra. Velmi pravděpodobně ho zde zanechal Smilodon populator, největší ze tří známých druhů šavlozubých tygrů.
TIP: Timurlengia: Dinosaurus velikosti koně ukazuje cestu evoluce k T. rexovi
Dotyčný tygr se zde podle vědců prošel přibližně před 50 tisíci let a musela to být skvělá podívaná. Velcí jedinci tohoto druhu vážili přes 400 kg a patřili k největším kočkovitým šelmám všech dob. Jejich typické horní špičáky dosahovaly délky 28 cm a 17 cm z nich vyčnívalo z horní čelisti ven. Šavlozubí tygři tohoto druhu vymřeli asi před 10 tisíci let.
Další články v sekci
Muž plný rozporů: Jaký vlastně byl František Ferdinand?
Jako každý významný člověk byl i František Ferdinand hodnocen různě
Jaký tedy František Ferdinand skutečně byl? Bezpochyby milující manžel i otec, laskavý k těm nemnoha lidem, které si oblíbil a o nichž si myslel, že se na ně může v každém ohledu spolehnout. Nelze mu také upřít inteligenci, odvahu i píli, s jakou se vrhal do různých projektů. Na druhé straně však byl často zbytečně přísný, nedůvěřivý i sarkastický a především nedovedl odpouštět.
Oblíbenec vojáků
Pozitivní svědectví o něm podávali zejména příslušníci armády. Například náčelník štábu Franz Conrad von Hötzendorf napsal: „Nikdy jsem nebyl slepý vůči tomu, co ostatní arcivévodovi vyčítali jako chyby, kdo také žádné chyby nemá? Avšak arcivévoda František Ferdinand byl muž vyznačující se velkými duchovními schopnostmi, bystrým vnímáním, přesným úsudkem, hlubokou znalostí lidí a vědomím odpovědnosti, co se jeho budoucích vladařských povinností týkalo. Jeho láska k přírodě, smysl pro umění a vzorný rodinný život po boku ženy, kterou si vzal nehledě na její původ, to vše jsou věci, které nesmíme opomenout. Možná by stará říše pod vládou Františka Ferdinanda rozkvetla do nové podoby.“
Ministr zahraničí hrabě Ottokar Czernin pak uvedl tuto zajímavou charakteristiku: „Arcivévoda byl stejně vřelý v nenávisti jako v lásce. Dovedl jen buď mít rád, nebo nenávidět a bohužel, počet těch, kteří patřili do druhé kategorie, byl podstatně vyšší. Arcivévoda uměl nenávidět, nezapomínal snadno a běda těm, které svou nenávistí pronásledoval. Na druhé straně měl i nesmírně vřelý kout svého srdce, což ovšem vědělo jen málo lidí. Byl ideálním manželem, nejlepším otcem a věrným přítelem svých přátel. Měl jsem s ním četné scény, ale nějaký trvalý rozkol nehrozil. Jednou mi na Konopišti večer ztropil výstup, neboť jsem si dovolil jemu, arcivévodovi, se protivit. Vyčítal mi, že jeho přátelství oplácím zradou. Přerušil jsem ten rozhovor a vysvětlil jsem mu, že říká takové věci, že s ním není možná rozumná řeč. Rozešli jsme se, aniž jsme si popřáli dobrou noc. Časně ráno přišel do mého pokoje a požádal mne, abych zapomenul, co včera říkal, že to tak nemyslel.“
Kritický člen rodiny
Existovala pochopitelně i celá řada kritických svědectví. Snad vůbec nejtvrdší byl ve svém úsudku o Františku Ferdinandovi bývalý arcivévoda Leopold Ferdinand Salvátor Toskánský, který po mnoha skandálech z císařské rodiny vystoupil a používal pak příjmení Wölfling. Následníka trůnu nesnášel a ve svých pamětech o něm napsal: „Jeho obrazy lžou: František Ferdinand měl hlavu ševcovu. Kdyby byla záchrana Rakouska bývala postavena na tento pár rybích očí, kdyby byla měla přijít zpod tohoto nízkého, zploštělého čela, bylo by Rakousko ztraceno.“
Další články v sekci
Do vesmíru míří flotila miniaturních satelitů KickSat-2
Do vesmíru se chystá flotila minisatelitů. Peníze na jejich vývoj a vypuštění do vesmíru pocházejí z veřejné sbírky
Při letech do vesmíru se počítá každý gram. Aby také ne, když vynesení 1 gramu do vesmíru stojí okolo 60 až 70 dolarů (zhruba1 500 Kč). Ve vývoji satelitů proto hraje velmi důležitou roli miniaturizace.
Osobní vesmírný satelit pro každého
NASA brzy vypustí na oběžnou dráhu flotilu stovek extrémně miniaturních satelitů Sprite projektu KickSat-2, kterým se kvůli jejich velikosti říká „femtosatelity“ nebo také „chipsaty“. Každý Sprite má velkost poštovní známky o ploše 3,2 čtverečního centimetru a váží zhruba 5 gramů.
Vybavení Spritu zahrnuje miniaturní solární panel, gyroskop, magnetometr a zařízení pro rádiovou komunikaci. Před startem jsou Sprity umístěny do mateřského miniaturního satelitu CubeSat, který je na oběžné dráze vypustí do volného kosmického prostoru.
První hejno Spritů KickSat-1 odstartovalo na palubě nákladní lodi Dragon při letu SpaceX CRS-3 18. dubna 2014, kvůli technické závadě na CubeSatu ale všechny Sprity shořely v atmosféře.
TIP: Nákladní loď Dragon zachycena robotickým ramenem ISS
Mise KickSat-2 měla původně odletět s lodí Cygnus, jejíž start byl plánován na 6. července, kvůli technickým problémům ale miniaturní satelity na palubě nakonec nebyly. Do vesmíru by se femtosatelity měly dostat při nejbližší možné příležitosti. Snad budou mít více štěstí, než jejich předchůdci v misi KickSat-1.
Další články v sekci
Klenot Vatikánu v Mexiku: V Mexico City vznikla replika slavné Sixtinské kaple
Fronty před Sixtinskou kaplí se stojí hodiny. A do Vatikánu to je pro mnohé věřící tisíce kilometrů. Mexico City se proto rozhodlo vybudovat vlastní repliku věhlasné kaple
Renesanční malby Pietra Perugina, Domenico Ghirlandaia, Bartolomea della Gatta a Sandra Botticelliho, stejně jako majestátní fresky Michelangela mohou nově obdivovat i obyvatelé Latinské Ameriky. Mexico City otevřelo reprodukci slavné Sixtinské kaple. Zájem místních je podobný jako ve Vatikánu, na prohlídku kaple Apoštolského paláce se stojí dlouhé fronty.
Apoštolský palác na cestách
Ikonické fresky zde imitují fotografie vytištěné na speciálním plátně. Výroba výzdoby byla mimořádně náročná – vytištěno bylo více než 2,6 milionu fotek, které se následně spojily na obřích plátnech. Podle ředitele expozice Antonia Berumena je instalace určena věřícím, kteří jsou příliš chudí na to, aby se do Vatikánu mohli vypravit a zažít tak povznášející pocit z návštěvy slavného svatostánku.
Podle mexických úřadů je to vůbec poprvé, co Vatikán projekt takového rozsahu povolil. 22 metrů vysoká a 67 metrů dlouhá a 28 metrů široká replika Sixtinské kaple bude otevřena do 25. července a očekává se, že repliku, jejíž prohlídka je přístupná zdarma, uvidí až 1 200 návštěvníků za hodinu.
Další články v sekci
Francouzský tatér JC Sheitan Tenet přišel před 22 lety o pravou ruku. Ani to mu ale nezabránilo v tom, aby se své vášni věnoval dál. Společně s výtvarníkem a inženýrem Jean-Louisem Gonzalesem vytvořili steampunkově vyhlížející protetickou náhradu, která mladému tatérovi slouží jako „bionická“ tetovací ruka. Prototyp oba umělci původně představili na setkání tatérů v Devézieux jako „kinetickou sochu“, upravená verze původně uměleckého artefaktu nyní slouží Tenetovi jako protetická tetovací protéza. Oba nadšenci již ale plánují vylepšenou verzi ruky, která Tenetovi umožní pohodlnější a přesnější pohyb.
Další články v sekci
L-39NG: Vzkříšení letounu Albatros
Blýská se českému zbrojnímu průmyslu opět na lepší časy? Jedním ze slibných projektů je i znovuoživení vývoje a výroby cvičných proudových letounů vycházejících z legendárního L-39 Albatros
Už v roce 2006 zveřejnila odborná zahraniční média informace o dalším vývoji „Alek“ s možnou náhradou embargovaných amerických součástí a následnou perspektivou exportu do mimoevropských zemí. Po delší mediální odmlce se na sklonku minulého roku objevila série článků, která přiblížila projekt pokročilého cvičného proudového letounu L-169 AJT (Advanced Jet Trainer). A vše vyvrcholilo na letošní letecké přehlídce v britském Farnborough, kde se před zraky návštěvníků oficiálně představilo Aero L-39NG (Next Generation), byť jen ve formě zmenšené makety.
Číselné označení novinky evokuje původní albatros, kterému se má nový stroj vyrovnat robustností, spolehlivostí, dobrými letovými vlastnostmi i nízkými provozními náklady. Především však sází na příznivou cenu, která má přilákat nové, ale i staronové zájemce o cvičný stroj z produkce Aero Vodochody. Vždyť během následujících patnácti let bude postupně končit technická životnost většiny původních letounů. A jak výrobce doufá, při snaze nalézt adekvátní náhradu by se v hledáčku řady uživatelů logicky mohl ocitnout právě připravovaný L-39NG.
Vzdušný chameleon
I přes své označení nový letoun vychází konstrukčně ze stroje L-159. Pokud jde o vizuální podobu, na první pohled je při srovnání se svými předchůdci nápadná absence palivových nádrží na konci křídel. Přesto má mít L-39NG výrazně vyšší dolet, mimo jiné díky konceptu tzv. „mokrého křídla“, tedy nádržím umístěným právě uvnitř křídel.
Na lepších letových výkonech se má podílet i využití moderních lehčích materiálů (které mimo jiné zvýší životnost draku až na 15 tisíc letových hodin) a nový spolehlivý motor FJ44-4M od americké společnosti Williams International. Počítá se ovšem i s možností zástavby jiné pohonné jednotky na přání zákazníka. Tuto variabilitu umožňuje modulární koncepce převzatá právě od alky. Ta dovolí průběžnou modernizaci stroje během jeho životního cyklu.
Především však umožní pružně reagovat na poptávku potenciálních zákazníků. Pět závěsníků L-39NG díky tomu může podle přání uživatele nést výzbroj buď západní, nebo naopak ruské provenience, stejně jako speciální průzkumné vybavení. Konfigurovatelná má být i nová avionika, která se má přiblížit standardu špičkových bojových letounů, samozřejmostí bude průhledový displej.
Kompatibilita s brýlemi pro noční vidění (NVG, Night Vision Goggles) usnadní nasazení stroje v roli lehkého bitevníku. Neměla by chybět například také vystřelovací sedačka fungující bezpečně i při nulové rychlosti a výšce. Uvedená flexibilita má spolu s maximalizací podílu tuzemského průmyslu při výrobě jednotlivých subsystémů předejít problémům, které se vyskytovaly při neúspěšných pokusech o prodej letounu L-159 ALCA a alespoň částečně vrátit stroji L-39 jeho dřívější pozici.
Další články v sekci
Kde se vzaly stopy vulkanismu v Galeově kráteru? Možná je přinesla řeka
Vědci objevili „nevysvětlitelné“ stopy dávné vulkanické činnosti uprostřed Galeova kráteru
Rudá planeta má za sebou historii plnou bouřlivé vulkanické činnosti – v některých částech Marsu jsou pozůstatky těchto časů obzvlášť patrné. Zářným příkladem je například oblast Tharsis, ležící poblíž rovníku západně od systému údolí Valles Marineris, která je domovem čtyř obřích štítových sopek - Olympus Mons, Ascraeus Mons, Pavonis Mons a Arsia Mons.
Vulkanismus v Galeově kráteru?
Vulkanická činnost se zde ale zřejmě neomezovala jen na tyto části planety, nový objev roveru Curiosity ukazuje, že vulkanické erupce probíhaly i okolí Galeova kráteru – místě, které již čtyři roky rover zkoumá.
TIP: Marsovský kráter Gale byl v minulosti obřím jezerem
Vědci v Galeově kráteru objevili tridymit – polymorfní modifikaci oxidu křemičitého, který vzniká za vysokých teplot okolo 900 °C. V nejbližším okolí se ale nenachází žádná sopka, která by původ tridymitu vysvětlovala a neexistuje zde ani desková tektonika. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení přítomnosti tridymitu v Galeově kráteru se tak jeví možnost, že jde o naplaveninu, která se do oblasti dostala v dávných dobách, kdy na Marsu existovaly řeky a jezera.
Další články v sekci
Nečekaně bystré ryby: Stříkouni skvěle rozeznávají lidské tváře
Stříkoun je sice drobná rybka bez komplikovaného mozku, bude si vás ale asi pamatovat
Pokud jde o postřeh a inteligenci ryb, máme je sklon podceňovat. Stříkouni pětitrnní (Toxotes chatareus), tropické rybky proslavené sestřelováním kořisti proudem vody, ale v tomto směru velmi překvapili.
Tyto rybky se dovedou naučit a pak spolehlivě rozeznat lidské tváře, což je velmi těžké, pokud nejste člověk. Lidské tváře se navzájem liší jenom v detailech, a doposud jsme si mysleli, že je zvládnou rozlišit jenom primáti s velkým a komplexním mozkem. Nebo někteří ptáci, kteří rovněž disponují složitým mozkem.
TIP: Proč vrány pořádají pohřby? Chtějí vylepšit vlastní šance na přežití
Jenže stříkouni mají jen malý rybí mozek bez komplexních mozkových center pro zpracování vizuálních vjemů, jako u primátů. Přesto rozeznají jednu lidskou tvář mezi celkem 44 tvářemi, jak ukázaly důvtipné experimenty. Je to od nich opravdu slušný výkon.
Další články v sekci
Sňatkový velmistr Karel IV. aneb Zákulisí svazku s Annou Falckou
Český král se nerozpakoval výhodně zavazovat vlastní potomky, k jeho cti ovšem budiž řečeno, že se pro sňatkovou politiku propůjčil i on sám
Při svém prvním sňatku s mladičkou Francouzkou Blankou z Valois se ještě jednalo o diplomatický počin jeho otce Jana Lucemburského. Po nečekané manželčině smrti v době, kdy Karel IV. dosud postrádal mužského dědice, byl touto nepříznivou okolností donucen rozehrát velkolepou partii na poli sňatkové diplomacie. A právě tehdy se ukázala síla a předvídavost dosud mladého českého krále.
Hledání spojence
Pro váženého středoevropského panovníka se nabízela hned celá řada potencionálních manželek. Karel IV. však od samého počátku hleděl především tam, kde ho problémy sužovaly nejvíce. V té době se totiž situace v říši zkomplikovala zvolením římského vzdorokrále Günthera ze Schwarzburgu, kterého podporoval vlivný rod Wittelsbachů. A tehdy nastal vhodný čas k rozbourání tohoto křehkého spojenectví za pomoci sňatku, který by byl výhodný pro obě zúčastněné strany.
Nejmocnější spojenec vzdorokrále falckrabě Rudolf II. měl dceru Annu, spojení obou rodin však bránil vzájemný příbuzenský vztah, který dosahoval čtvrtého stupně. Karel proto musel slíbit, že bez papežova souhlasu nepodnikne žádný krok k opětovnému spříznění Wittelsbachů s lucemburskou dynastií. Snad aby Karel zakryl své pravé úmysly, začal vyjednávat s anglickým králem Eduardem III. o jeho dceři Isabelle, jako o vhodné manželce. Vleklé dohady však především zastíraly očekávání, s nímž Karel IV. vyčkával na příznivější okolnosti a přitom měl oči upřené k Falci. Ty se naskytly hned v únoru následujícího roku, kdy z Avignonu došlo povolení ke sňatku s Annou Falckou.
Tímto svazkem se před Karlem IV. otevřely dosud netušené možnosti. Manželská smlouva uzavřená v Bacharachu s Rudolfem II. byla o den později následována svatbou s teprve dvacetiletou Annou. Třiatřicetiletý vdovec si spokojeně mnul ruce, protože právě zde, při svatebním kvasu v Bacharachu, mohl rozehrát strategickou hru s cílem dříve či později si podmanit falcké území. Jako bonus navíc odloudil svému rivalovi Güntherovi ze Schwarzburgu nejcennějšího spojence a tím zastavil jeho rozlet v samém počátku.