Novinky na seznamu UNESCO: Čtyři pohádkové zámky šíleného krále
Po čtyřiadvaceti letech intenzivní snahy a lobbování ze strany bavorské vlády se to podařilo: UNESCO zařadilo na svůj prestižní seznam čtyři historické stavby, z nichž tu největší – zámek Neuschwanstein – zná každé dítě. Stal se totiž inspirací pro logo studia Disney.
Nepoštěstilo se tedy jednomu, ale hned čtyřem objektům. Na seznam UNESCO se kromě Neuschwansteinu nově zařadil ještě palác Linderhof v Ettalu, královská vila Schachen v Garmisch-Partenkirchenu a palác Herrenchiemsee na ostrově uprostřed jezera Chiemsee. Všechny uvedené stavby mají přitom dva společné jmenovatele: krále Ludvíka II. Bavorského a jeho skutečně unikátní vkus – řečeno velmi diplomaticky.
Ludvík vyrůstal bez lásky, zato obklopený luxusem. Dětství prožil v alpském paláci Hohenschwangau vystavěném v pseudogotickém stylu, který hluboce ovlivnil jeho vizuální cítění. Přísní vychovatelé se z emocionálně křehkého a snivého chlapce snažili „vycepovat“ budoucího vladaře. On však utíkal do vlastních fantazií a k pohádkovým knihám.
Uvedená záliba u něj v rané dospělosti přerostla ve fascinaci operou, a zejména její epickou formou stavějící na germánské mytologii, jak ji prezentoval Richard Wagner. Když pak 19letý Ludvík nastoupil na trůn, nejenže se stal štědrým patronem zmíněného skladatele, ale především se rozhodl proměnit jeho díla ve skutečnost. Nechal si totiž vystavět hned několik luxusních paláců, kam se mohl následně uchýlit ode dvora, neboť ho vladaření dohánělo k šílenství.
Vtělený mýtus
Neuschwanstein vešel do dějin. O jeho návrh se postaral jevištní designér Christian Jank, který se inspiroval jak gotikou, tak prvky románské a byzantské architektury. Král však zasahoval do každé fáze stavby a osobně ladil veškeré detaily včetně balustrád a soch, jež měly jeho vysněný domov zdobit. Jako ideální místo zvolil málo dostupné podhůří Alp, kde nechal srovnat se zemí ruiny staršího hrádku. Brzy se ukázalo, že půjde o velmi drahý projekt, Ludvíkovi nicméně můžeme přičíst ke cti, že se stavbu rozhodl zaplatit z vlastní královské apanáže – a také z masivních půjček.
Jeho ministři protestovali, mladý král ovšem odmítal komukoliv naslouchat. Zcela se uzavřel do fantastického světa svých stavebních projektů, kde měly ožívat mytologické postavy. Krátce po položení základů Neuschwansteinu si dal potom v Alpách zbudovat i loveckou vilu Schachen v orientálním stylu, aby se v tamních kopcích mohl oddávat osamělým toulkám. Ani to mu však nestačilo…
Ve stylu Versailles
Výstavba Neuschwansteinu se táhla (v době Ludvíkovy smrti bylo dokončeno jen 22 z plánovaných 66 místností), a král toužil po vhodné rezidenci. Stal se jí palác Linderhof, ačkoliv dané označení je poněkud nadnesené: Ve skutečnosti jde spíš o větší panský dům s 50hektarovou zahradou, postavený coby miniaturní rokoková pocta francouzskému zámku Versailles. Stejně jako u „originálu“, i zde najdeme kašny, grotty, orientální pavilony a kiosky. Zároveň Linderhof představuje jedinou stavbu, jejíhož plného dokončení se Ludvík dožil a začal ji užívat takříkajíc bez nutnosti překračovat lešení.
Zmíněnou čtveřici pak uzavírá palác Herrenchiemsee na ostrově uprostřed jezera Chiemsee, kde však panovník „pouze“ zakoupil bývalý augustiniánský klášter a nechal jej přestavět – opět ve stylu Versailles. Oprava rozsáhlé rezidence spolkla nemálo peněz, přesto se nezdálo, že by mohlo krále něco zastavit. Zatímco tedy Neuschwanstein vyšel na šest milionů marek a Linderhof na osm, cena za rekonstrukci Herrenchiemsee se vyšplhala na šestnáct a půl milionu.
Zrada ministrů
Ludvík si navíc vysnil hned tři další hrady, jenže jeho ministrům docházela trpělivost. Osobní majetek panovníka svíraly obří dluhy, ale on přesto nutil své úředníky objíždět dvory po celé Evropě a půjčovat si dál. Jeho vlastní dvořané se nakonec vzbouřili a oslovili Ludvíkova strýce, aby dočasně převzal vládu. Krále samotného pak prohlásili za nesvéprávného a odvezli jej na Neuschwanstein. Tam mu také v roce 1886 doručili jeho depozici a nakonec byl přemístěn na zámek Berg.
Tři dny poté, stále v hlubokém šoku, se šel Ludvík projít ke Starnberskému jezeru a odmítl s sebou vzít sluhy. Doprovázel ho pouze lékař Johann von Gudden, ale když se dvojice večer nevrátila, vyhlásili sloužící poplach. Nakonec oba muže našli mrtvé: Gudden byl uškrcený a čtyřicetiletý král se utopil. Přestože patřil k dobrým plavcům a voda sahala sotva po pás, prohlásili jeho smrt za sebevraždu. Ludvíkův skon tak ukončil horečnaté budování i půjčování, zbyly po něm ovšem poklady, na které je Bavorsko pyšné dodnes.
Který zvolit?
Ze všech čtyř Ludvíkových sídel zůstává Neuschwanstein hlavní bavorskou atrakcí. Ročně ho navštíví na 1,3 milionu lidí a pro milovníky romantiky i pitoreskních výhledů jde o skutečný klenot. Nicméně pro ty, kdo preferují autentické dějiny před historizující moderní budovou, se jedná spíš o turistickou past. Návštěvníci si především stěžují, že početné skupiny mají na prohlídku každé místnosti pouze několik minut a samotný okruh je poměrně krátký. Pokud si tedy chcete skutečně užít Ludvíkův vkus – který mimochodem již doboví estéti označovali za „příšerný“ – doporučují znalci k návštěvě Linderhof: Najdete tam skutečně pohádkové interiéry a mezi davy turistů se rozhodně tlačit nebudete.
