Nový pohled na spalování kalorií: Proč 2 + 2 nemusí být vždy 4
Studie vědců z Dukeovy univerzity zpochybňuje tradiční představu o spalování kalorií a ukazuje, že při cvičení se do celkového denního výdeje započítá jen část vydané energie.
„Chceš zhubnout? Začni cvičit.“ Tato rada patří k nejrozšířenějším doporučením při snaze o redukci váhy. Fyzická aktivita má bezpochyby řadu zdravotních přínosů – od lepší kondice po snížení rizika chronických onemocnění. Nová studie publikovaná v časopise Current Biology však naznačuje, že pokud jde čistě o hubnutí, může být realita složitější.
Když 2 + 2 není vždy 4
Po desetiletí vědci pracovali s jednoduchým výpočtem energetického výdeje, tzv. aditivním modelem. Ten říká, že celkový denní výdej energie = energie potřebná pro základní životní funkce + energie vydaná při cvičení. Jinými slovy, pokud běžně spálíte 2 000 kalorií denně a při běhu dalších 400, váš denní výdej vzroste na 2 400 kalorií. Pokud nezvýšíte příjem potravy měl by se rozdíl projevit úbytkem hmotnosti.
V posledních letech se však prosazuje jiný koncept, tzv. omezený (constrained) model. Podle něj má lidské tělo určitý „strop“ energetického výdeje. Když začneme více cvičit, organismus si část zvýšeného výdeje vykompenzuje jinde – například omezením energie věnované na buněčné opravy nebo jiné vnitřní procesy. Celkový výdej tak neroste tak výrazně, jak by jednoduchý součet naznačoval.
Méně, než čekáme
Dvojice vědců z Dukeovy univerzity, Herman Pontzer a Eric T. Trexler, se rozhodla oba modely porovnat na základě dostupných dat. Analyzovali 14 studií zahrnujících celkem 450 lidí zapojených do cvičebních programů a doplnili je o výsledky několika studií na zvířatech. Porovnali očekávaný energetický výdej (podle aditivního modelu) s reálně naměřenými hodnotami.
A výsledek? Aditivní model podle nich často nadhodnocuje, o kolik se při cvičení zvýší celkový denní výdej energie. Data naopak podporují omezený model: s rostoucí fyzickou aktivitou dochází k částečné kompenzaci jinde.
Průměrně se podle studie do celkového denního výdeje započítá asi 72 % kalorií spálených při cvičení. Zbylých zhruba 28 % tělo kompenzuje snížením energetických výdajů na jiné procesy. Důležité je, že tato kompenzace je jen částečná – cvičení stále zvyšuje energetický výdej, ale méně, než by odpovídalo jednoduchému součtu. Navíc se míra kompenzace výrazně liší mezi jednotlivci.
Co to znamená pro hubnutí?
Zjištění mohou vysvětlovat, proč samotné cvičení často vede k menšímu úbytku hmotnosti, než lidé očekávají. Pokud tělo část „navíc“ spálené energie vyrovná omezením jiných procesů, výsledný energetický deficit je menší. To zároveň zdůrazňuje roli stravy: bez úpravy energetického příjmu může být efekt samotného cvičení na hmotnost omezený.
Neznamená to ale, že cvičení nemá smysl. Studie rozhodně neříká, že pohyb je zbytečný. Naopak – fyzická aktivita má prokazatelně pozitivní vliv na kardiovaskulární zdraví, metabolismus i psychiku. Naznačuje však, že lidské tělo funguje energeticky chytřeji, než jsme si dlouho mysleli.
