Objev z čínských nalezišť přepisuje evoluční příběh. První obratlovci možná koukali na svět čtyřma očima
Objev výjimečně zachovaných fosilií ukazuje, že naši nejstarší předci mohli mít dvě oči navíc, které se během evoluce proměnily v orgán řídící náš spánek.
Vizualizace čtyřokého zástupce rodu Myllokunmingia, nejstaršího známého primitivního obratlovce. (ilustrace: ChatGPT, PDM 1.0)
Představte si svět před více než půl miliardou let. Mělká moře prvohor zaplňují podivní tvorové a mezi nimi se objevují první obratlovci – naši nejstarší známí předci. A jak ukazuje výzkum publikovaný v časopise Nature, tito dávní živočichové se na svět možná dívali ne dvěma, ale hned čtyřmi očima.
Fosilie z kolébky kambrické exploze
Oblast kolem čínského Kchun-mingu je paleontologickou pokladnicí: sedimenty z raného kambria zde uchovaly fosilie staré asi 518 milionů let v mimořádné kvalitě. Právě zde objevili vědci S'-chang Čang (Sihang Zhang) a Pchej-jün Cchung (Peiyun Cong) zástupce dvou druhů tzv. myllokunmingidů – nejstarších známých primitivních obratlovců.
Na jejich hlavách se dochovaly čtyři tmavé skvrny: dvě větší po stranách a dvě menší nahoře mezi nimi. Zatímco postranní útvary byly považovány za oči, horní dvojice byla dříve vykládána jako čichové váčky. To však neodpovídalo tehdejším poznatkům – raní obratlovci měli mít jen jedinou nosní štěrbinu.
Rozhodující důkaz přinesla elektronová mikroskopie. V horních „skvrnách“ vědci objevili melanosomy – mikroskopické struktury obsahující melanin. Ten nejen určuje barvu očí, ale především pohlcuje světlo a umožňuje tvorbu obrazu.
Tak starý fosilizovaný melanin dosud věda neznala; předchozí nálezy byly mladší o více než 200 milionů let. Navíc se podařilo zachytit i otisk čočky. Vše tedy nasvědčuje tomu, že šlo o plně funkční oči – stavbou i způsobem vytváření obrazu velmi podobné těm lidským.
Širší zorné pole v nebezpečném světě
Podle autorů studie měli tito prapředci dvě větší oči po stranách hlavy a dvě menší nahoře. Takové uspořádání jim pravděpodobně poskytovalo širší zorné pole – výhodu v době kambrické exploze, kdy se ekosystémy rychle komplikovaly a predátoři představovali stále větší hrozbu. Raní obratlovci zřejmě stáli nízko v potravním řetězci a schopnost vnímat okolí téměř „panoramaticky“ mohla rozhodovat o jejich přežití. Čtyři oči znamenaly více informací o dění kolem – a větší šanci uniknout útoku.
V průběhu evoluce se však ekologická role našich předků změnila. Z filtrátorů se stali aktivní lovci a tlak prostředí se proměnil. Druhá, horní dvojice očí postupně ztratila svou zobrazovací funkci a přeměnila se v neuroendokrinní orgán – dnešní šišinku (epifýzu). Ta se nachází hluboko v lidském mozku a produkuje hormon melatonin, jenž reguluje spánkový cyklus. Obraz už netvoří, ale zůstává tichou připomínkou dávné éry, kdy naši předci sledovali svět pomocí čtyř očí.
Přepisování evolučního příběhu
Objev podle odborníků významně zpřesňuje naše představy o rané evoluci obratlovců. Naznačuje, že mladé ekosystémy Země byly plné experimentů, z nichž některé dnes přežívají jen jako skryté relikty v našem těle.
Myšlenka, že před půl miliardou let plavali v oceánech tvorové s páteří a čtyřma očima, může znít téměř fantasticky. Přesto právě z nich nakonec vzešla linie vedoucí až k člověku. A hluboko v našem mozku si stále neseme stopu po dávném pohledu na svět, který se od toho našeho diametrálně lišil.
