Oceán plný otazníků: Kolik toho víme o nejrozšířenějším prostředí planety?
Ačkoli hlubokomořské dno tvoří dvě třetiny zemského povrchu, lidstvo z něj přímým pozorováním prozkoumalo jen zanedbatelný zlomek.
Ještě v roce 2017 mělo lidstvo zmapováno pouhých šest procent mořského dna. Dnes je to zhruba čtvrtina, což je sice podstatný nárůst, ale stejně nám ještě v tomto směru zbývá moře práce. Pokud ale jde o mořské hlubiny, lidé dodneška přímo pozorovali zatím jen naprosto mizivé procento rozlohy hlubokomořského dna.
Mořské hlubiny představují místa, kde je oceán hlubší než 200 metrů. Ve skutečnosti jde o nejrozšířenější typ prostřední na Zemi. Hlubokomořské dno pokrývá asi 66 procent povrchu Země a je kriticky významné pro celou řadu procesů, které na naší planetě probíhají. Je tak jistou ironií, že hlubokomořské dno pro nás zůstává nejméně známým prostředím.
Neznámé hlubiny
Katherine Bellová z neziskové organizace Ocean Discovery League a její spolupracovníci nedávno odhadli, jak velkou část hlubokomořského dna lidé přímo pozorovali. Za tím účelem zpracovali rozsáhlý soubor dat, který zahrnoval celkem 43 681 podmořských expedic uskutečněných odborníky ze 14 zemí.
Z analýz týmu Bellové, jejichž závěry zveřejnil vědecký časopis Science Advances, vyplynulo, že lidé vizuálně prozkoumali zhruba 2 130 až 2 823 kilometrů čtverečních dna mořských hlubin. To představuje pouhou jednu tisícinu procenta rozlohy hlubokomořského dna.
I toto nepatrné množství mořského dna navíc nepředstavuje reprezentativní vzorek. Naprostá většina ponorů, při nichž lidé viděli dno, se odehrála do vzdálenosti 370 kilometrů od Spojených států, Japonska a Nového Zélandu. Tyto tři státy společně s Francií a Německem jsou rovněž zodpovědné za 97 procent pozorování hlubokomořského dna. Lidstvo má evidentně v průzkumu vlastní planety co dohánět.
