Odvážný noční výpad: Německý nájezd na přístav Granville
Koncem zimy 1945 se k francouzskému pobřeží přiblížilo na 600 německých vojáků a námořníků, aby přepadli spojenci kontrolovaný přístav Granville. Kde se tito muži vzali a jaký měli v samotném závěru války úkol?
Na začátku zimy 1944–1945 bylo téměř 30 000 německých vojáků, kteří okupovali Normanské ostrovy mezi Francií a Velkou Británií, zoufale promrzlých a hladových – stejně jako tamní civilisté. Vojáci i obyvatelé čekali na vysvobození v podobě konce války. V té době už Wehrmacht okupoval Normanské ostrovy pátým rokem, ale úspěšné vylodění Spojenců ve Francii v červnu 1944 přerušilo zásobovací linie. Spojenci se neobtěžovali ostrovy dobývat a nechali je izolované ve svém týlu.
V celé Evropě panovala neobvykle tuhá zima, a přestože Británie pravidelně posílala do Francie přes přístav Granville dodávky uhlí, na Normanské ostrovy pochopitelně žádné lodě nemířily. Mezinárodnímu červenému kříži bylo umožněno přivážet dodávky potravin, oblečení a léků, ale jen příležitostně. „Nechte je hladovět,“ prohlásil v září 1944 britský premiér Winston Churchill. „Žádné boje. Můžou si tam v klidu hnít.“
Nečekaná návštěva
Když velitel posádky Normanských ostrovů generálporučík hrabě Rudolf von Schmettow zoufale hledal řešení problému se zásobováním, jedno mu prostě spadlo z nebe. Jednadvacátého prosince 1944 čtyři němečtí výsadkáři a praporčík námořnictva, kteří padli do zajetí u Brestu, utekli ze zajateckého tábora v Granville. Podařilo se jim zmocnit se amerického výsadkového plavidla LCVP a s kapesním kompasem překonat 50 km do přístavu Saint Helier na Jersey, největším z Normanských ostrovů. Uprchlíci prozradili Schmettowovi, že do Granville každý druhý den připlouvají uhelné lodě a že sklady v přístavu jsou plné vojenských potravinových dávek. Generál okamžitě začal plánovat akci, kterou by pro své jednotky získal tolik potřebné jídlo a uhlí.
Zdařilý útěk zajatců těžce zkoušené Němce povzbudil a samotný Hitler povolal pětici odvážných mužů do Berlína, aby je osobně vyznamenal. Toho se však nedočkali – spojenecká stíhačka dopravní letoun sestřelila o vánoční noci nad Bastogne a všichni na palubě zahynuli.
Jako první francouzský přístav, který Spojenci osvobodili, se Granville stalo na krátko jedním z nejrušnějších a nejdůležitějších přístavů v Evropě. Téměř přes noc zde vyrostla četná skladiště a také 18 nových jeřábů, které nakládaly zásoby na železniční vagony a automobily. Když se připojily další přístavy v Morlaix, Saint-Brieuc a Saint-Malo, stalo se Granville především uhelným přístavem. Zatímco pěší prapor americké armády střežil tamní zařízení, hlídkové čluny US Navy objížděly přilehlé ostrovy.
První pokus
První německá přepadová skupina vyplula ze Saint Helier v noci ze 7. na 8. února. Brzy se však obrátila zpět kvůli silnému vlnobití a mlze, mechanickým problémům a také kvůli objevení skupiny americkým člunem PC-552 hodinu poté, co vyrazila. Nájezdníkům se aspoň podařilo rozmístit ukořistěné britské námořní miny na přístupech k Saint-Malo a spojenecký radar je nezachytil.
Dne 20. února převzal velení nad Normanskými ostrovy po Schmettowovi viceadmirál Friedrich Hüffmeier, který ihned nařídil vypracovat plán dalšího nájezdu. Ambiciózním cílem bylo zničit přístavní zařízení, potopit nákladní plavidla v přístavu, odvézt jeden nebo více uhelných člunů, osvobodit zajatce a zajmout americké důstojníky. Útočná flotila se měla skládat z 12 lodí ve čtyřech skupinách, z nichž každá dostala svůj vlastní úkol. Hüffmeier, bývalý kapitán bitevního křižníku Scharnhorst, plán bez váhání schválil.
Viceadmirálovo dosazení do funkce velitele ostrovů nemělo nic společného s jeho velitelskými schopnostmi. Hitler po neúspěšném atentátu na svou osobu z července 1944 stále méně věřil důstojníkům Wehrmachtu a začal je nahrazovat nacistickými fanatiky od námořnictva, jako byl právě bývalý velitel Scharnhorstu. Ten se na kapitánském můstku bitevního křižníku příliš nevyznamenal, když vzpomeneme jen skutečnost, že se mu s lodí podařilo ve vysoké rychlosti najet na mělčinu nebo se srazit s ponorkou U-523.
Pět útočných skupin
Hüffmeier s přípravami spěchal. Spolupracující Francouzka zaměstnaná v Hôtel des Bains tajně informovala Němce, že tam pobývá několik vysoce postavených amerických důstojníků. Ve stejnou dobu nacistický velitel obdržel zprávu o novém konvoji uhelných lodí připlouvajících z Anglie. Předpověď počasí hlásila klidné moře a bezměsíčnou noc. Bylo to teď, nebo nikdy.
Nájezd s kódovým označením Kommando-Unternehmen Granville vedl kapitánporučík Carl-Friedrich Mohr. Invazní flotilu tvořilo šest minolovek, tři rychlé motorové čluny, remorkér a další malá plavidla. Přepadový oddíl – celkem 600 vojáků a námořníků – byl rozdělen do pěti útočných skupin. Každá z nich měla specifické zadání: Skupinu 1a tvořily minolovky M412 a M452 a četní vojáci a námořní personál. Jejím úkolem bylo zničit přístavní zařízení a radarovou stanici a poté obsadit posádkami zajatá spojenecká plavidla.
Mohr si vybral M412 jako svou velitelskou loď. Minolovky skupiny 1b, M432 a M442 měly ostřelovat pozemní přístupy do přístavu a zabránit případným posilám protivníka v proniknutí do Granville.
Skupina 2 zahrnovala tři prámy vyzbrojené 88mm děly. Pod velením námořního nadporučíka Otto Karla měla za úkol odlákat strážní loď od Granville a postavit se dalším plavidlům vyslaným případně ze Saint-Malo. Aby zmátla pronásledovatele, měla tato skupina také zničit maják v Grand Chausey. Skupina 3 se třemi rychlými čluny měla vylodit invazní síly, které by obsadily Hôtel des Bains a Hôtel Normandie a zajaly tam americké důstojníky. Skupina 4 včetně pomocné minolovky M4613 a kutru FL13 měla střežit přístupy z poloostrova Cotentin.
Cíle na radaru
Američané blížící se německou flotilu rychle odhalili. Krátce před 22. hodinou hlásila radarová stanice v Coutainville nepřátelské plavidlo jen 30 km od Granville, pohybující se rychlostí 10 uzlů (19 km/h). Ve stejnou dobu stíhač ponorek PC-564, kterému velel poručík Percy Sandell, podnikal svou obvyklou hlídku u Granville. Ve 22.05 zachytila radarová stanice v Coutainville nový cíl ve stejném kursu jako před chvílí a o několik minut později třetí kontakt. Tyto informace předala Společnému operačnímu velitelství v Cherbourgu a velitelství 156. pěšího pluku v Donville-les-Bains, městečku ležícímu nedaleko Granville. Byl informován i velitel granvillského přístavu major William Brown. Ten poslal rádiovou zprávu na PC-564, v níž varoval Sandella před hrozbou.
Tři cíle, které radarová stanice Coutainville sledovala, byly dělostřelecké prámy německé úderné skupiny 2 směřující ke své určené pozici u Saint-Malo. Další skupina se začala objevovat ve 22.43 – zahrnovala remorkér Diecksand s 20 námořníky, kteří měli zajmout či potopit všechny nákladní lodě v přístavu, dále čtyři minolovky přepravující 150 vojáků, tři rychlé čluny s 50 muži pro útok na hotely a dva trawlery k ochraně severního křídla nájezdu. Všichni mířili do Granville rychlostí 10 uzlů. O 23 minut později oznámilo stanoviště kontroly vstupu do přístavu v Cherbourgu 156. pěšímu pluku, že hlavní prvky nepřátelské skupiny plují 28 km západně od Coutainville.
První krev
Brown informoval kapitána Philipa H. Carlina, velícího důstojníka 3528. štábní roty, že se k přístavu Granville blíží několik cílů. Ve 23.30 Brown nařídil zatemnit přístav a poslal německé zajatce, kteří pomáhali v přístavu s překládáním, zpět do vězení. O 15 minut později palubní radar PC-564 zachytil tři dělostřelecké prámy ve vzdálenosti tří kilometrů a Sandell nařídil obsluze 76,2mm děla osvětlit cíle. Vzápětí však záblesk osvětlovacího granátu z německé lodi jasně ozářil americké plavidlo a za pár sekund člun PC-564 zasáhly čtyři granáty ráže 88 mm. První explodoval na přední části kormidelny a zabil tam všechny muže kromě Sandella a poručíka Klingera, kteří utrpěli zranění.
Třípalcové (76,2mm) dělo PC-564 stačilo vystřelit jeden náboj předtím, než se blok závěru zasekl, a posádka ho nedokázala uvolnit. Druhý 88mm granát zasáhl stěžeň dva metry nad dělovou palubou a vyřadil obsluhy obou 20mm kanonů. Třetí náboj vyřadil obsluhu 40mm děla. Čtvrtý zasáhl palubu na pravoboku těsně za můstkem a způsobil požár v kajutě na pravoboku.
Informace, nebo varování?
Všechny zbraně byly vyřazeny a polovina posádky mrtvá nebo zraněná. Jedna nepřátelská loď střílela z levoboku, další z pravoboku a třetí zezadu. Němci osvětlovali bezbranný PC-564 a pálili na něj 20mm protiletadlovými kanony. Sandell považoval situaci za beznadějnou a vydal rozkaz opustit loď. Asi 10 nebo 15 mužů přestoupilo do záchranného člunu, ale německá plavidla v tu chvíli nestřílela a Sandell si uvědomil, že se naskytla příležitost k úniku. Rozkaz opustit loď proto odvolal, nařídil nastartovat motory a se zbytkem posádky se PC-564 podařilo dorazit kolem 1.15 ke břehu a vyslat muže hledat pomoc pro zraněné. Muže v záchranném člunu vzali Němci do zajetí.
Zatímco se PC-564 ocitl v agonii, Philip Carlin na svém velitelství 3528. štábní roty slyšel střelbu a viděl světlice na obloze jižně od přístavu. Zavolal námořnímu poručíkovi, který měl na starosti obranu v přístavu, aby zjistil, co se děje, ale nedostal žádnou odpověď. Probudil svou rotu, vydal zbraně a střelivo a postavil zátaras u vjezdu do Granville. Zdá se, že Brown a Carlin byli jediní důstojníci, kteří si uvědomili, že něco není v pořádku. Hlášení o radarových kontaktech obdržely jednotky po celé oblasti, ale většina příjemců si myslela, že kontakty slouží pouze pro informační účely, a nikdo před útokem Němců ani nespustil sirény.
Připlutí za palby děl
Mezitím radarová stanice v Coutainville hlásila další cíle plující z Jersey na jihovýchod. Při zkoumání na mapu přenesených radarových záznamů důstojníci velitelství Společného operačního velitelství v Cherbourgu předpokládali, že Němci pravděpodobně míří právě na tento přístav a že činnost namířená na Granville je pouze klamná. Plukovník Morris Warner, velitel 156. pěšího pluku, se domníval, že může hrozit nebezpečí Coutainville i Granville.
Pět minut po půlnoci Warner uvedl 3. prapor v Coutainville do pohotovosti a poslal na pláž další hlídky. Velícímu důstojníkovi praporu nařídil, aby upozornil rotu M v Montmartinu a rotu K v Coutances, aby byly připraveny na možné nasazení buď v Coutainville, nebo dále na jihu. Protitanková rota v Coutances dostala rozkaz, aby se připravila na možnost přesunu. Kanonové rotě a rotě C bylo nařízeno přemístit se do Granville.
V 1.50 vpluly M412, M432 a remorkér do vnějšího přístavu střílejíce z děl. Následně M442 a M452 zaujaly pozice mimo kotviště, kde mohly podpořit přistání krycí palbou. Remorkér prudce zatočil doprava a vjel do zdymadla. Když obě minolovky zamířily k východnímu přístavišti, najela M412 na mělčinu, zatímco M432 dosáhla přístaviště a vylodila 75 pěšáků, z nichž každý byl vyzbrojen samopalem MP40 a výbušninami.
Nečinní Francouzi
Když útočníci vnikli do přístavu, major Brown a kapitán T. R. Wilkinson vystoupali po schodech na skalnatý útes Pointe du Roc (Skála) tyčící se nad městem, kde Němci vybudovali opevnění a dělovou baterii. Brown chtěl, aby francouzská bezpečnostní jednotka a 52 amerických střelců, kteří se tam nacházeli, zaujali obranné pozice. Oba důstojníci právě dosáhli vrcholu Skály (části města na vyvýšeném skalním masivu), když na kasárna dopadly první dělostřelecké granáty. Našli Američany na pozicích, ale francouzští vojáci odmítali opustit ubikace. Brown se pokusil přesvědčit francouzského nadporučíka, aby poslal své muže do přidělené obranné pozice, ale důstojník vytrvale odmítal a Brown mu nakonec musel dát přímý rozkaz. Francouz se možná domníval, že Američané jen provádějí cvičení.
Zatímco se kapitánporučík Mohr s pomocí remorkéru snažil vyprostit uvízlou M412, jeho 75 pěšáků nastoupilo do nafukovacích člunů. Dělostřelci na M412 a M432 pokračovali v palbě na město a vnitřní přístav. Minolovky M442 a M452, umístěné mimo kotviště, ostřelovaly kasárna na Skále a město. Nájezdníci se rychle rozběhli přístavem, aby zničili jeřáby a další vybavení pro manipulaci s nákladem, zatímco pět kulometných družstev zaměřilo své zbraně tak, aby každý vstup do přístavu pokryly křížovou palbou. Plán běžel jako hodinky. Němci Američany zcela zaskočili a 15 minut po přistání měli přístav pod kontrolou. Uvnitř kotviště se nacházelo pět pobřežních parníků – Eskwood, Kyle Castle, Nephrite, Parkwood – a norské plavidlo Heien.
Tučná kořist
Šest Němců pod vedením poručíka Scheufeleho vystoupilo na břeh a rychle vyšplhali po strmé pěšině na vrchol Skály. Jejich úkolem bylo zaútočit na maják, vojenské pozorovací stanoviště a signální stanici na západním konci Pointe du Roc. Jakmile dosáhli vrcholu, tři z nich se vydali k majáku, zatímco ostatní se chystali zničit výbušninami signální stanici. Scheufele byl přitom zabit a stal se jediným německým důstojníkem, který při nájezdu padl.
Současně s vyloděním v přístavu vystoupilo 50 námořníků vyzbrojených samopaly a ručními granáty z gumových člunů na pláži na severní straně Skály a zaútočilo na Hôtels des Bains a Normandie. Pokropili chodby a pokoje hotelů kulkami, zabili jednoho amerického důstojníka a druhého zranili. Poté, co zajali devět štábních důstojníků a jednoho civilistu, odvedli Němci zajatce na pláž, kde čekali další nájezdníci s nafukovacími čluny.
Eskwood odplouvá
Mezitím německé posádky nastoupily na čtyři z pěti lodí, které kotvily v přístavu, a setkaly se s ozbrojeným odporem. Přestřelky však byly krátké a jednostranné, šlo o záležitost pistolí proti samopalům. Útočníci zabili střelce a lodního stevarda na Eskwoodu, dva důstojníky a dva střelce na Kyle Castle, kapitána a dva střelce na Parkwoodu a tři lodní důstojníky a tři členy posádky na Nephrite.
Němci předpokládali, že dokážou odvézt zajatá plavidla z přístavu, ale přepočítali se. Příliv byl nyní tak nízký, že tři ze čtyř lodí dosedly na dno. Pouze menší Eskwood zůstával na hladině. Nájezdníci umístili do kotle na Parkwood nálož, jejíž exploze pohon zničila, a navíc vytvořila díru na pravoboku. Nephrit potkal podobný osud, pouze Heien zůstal nepoškozen.
Němci Eskwood vzali do vleku za remorkér a nalodili na něj zajaté britské posádky a také asi 67 (čísla se v různých zdrojích mírně liší) uprchlých válečných zajatců. Další dva tucty německých uprchlíků však raději daly přednost pohodlí amerického zajateckého tábora před nejistotou Normanských ostrovů. Eskwood pak pokračoval na volném moři s vlastním pohonem pod eskortou německých plavidel. Odplutí Eskwoodu ve tři hodiny ráno znamenalo začátek stahování německých sil, které přitom stále ostřelovaly přístav. Americké posily v podobě rot K a M dorazily ke Granville teprve ve 3.35, více než dvě hodiny poté, co Brown naléhavě žádal pomoc.
Bilance
Němcům se podařilo zničit nebo poškodit devět jeřábů z 18, palivové nádrže, několik vagonů a jednu lokomotivu. Za tento úspěch zaplatili relativně nevelkými ztrátami: tři útočníci padli, 15 bylo zraněno a jeden zajat. Přišli však také o minolovku M412, kterou se nepodařilo odtáhnout z mělčiny, a Mohr proto nařídil zničit ji náložemi.
Spojenecké ztráty činily devět zabitých, 40 zraněných a 67 zajatých. Zahynulo také sedm francouzských civilistů. Kapitánporučík Mohr a nadporučík Otto Karl si vysloužili Rytířský kříž Železného kříže a Hüffmeier obdržel od velkoadmirála Karla Dönitze pochvalu.
Neslavná obranná opatření Američanů se dají těžko vysvětlit. Zdálo se, že 156. pěší pluk, který měl v oblasti k dispozici děla a automatické zbraně, se nedokázal dostat včas do Granville. Kvůli chaosu v komunikaci žádné pěchotní jednotky nedorazily do přístavu v dostatečné síle, dokud se nájezdníci stáhli. Major Brown, jehož muži nesli hlavní tíhu obrany, hořce prohlásil: „Člověk nemůže bojovat proti kanonům s karabinami.“
Jiní si mysleli, že Němci jsou prostě lépe vycvičeni a vyzbrojeni a spojence zcela zaskočili. Největší pochvalu přinesl Wilkinson, který řekl: „Počasí ráno v den nájezdu bylo pro tento účel ideální. Nesvítil měsíc ani nevanul vítr a moře bylo mrtvolně klidné. Nájezd byl perfektně načasován a proveden a výsledky naznačují, že zúčastněný personál byl odborně vyškolen a důkladně vycvičen k plnění svého poslání.“
Hüffmeier toužil podniknout na Granville ještě další útok, ale Dönitz, který převzal funkci vrchního velitele německých sil po Hitlerově sebevraždě, mu nařídil, aby již nepodnikal žádné útočné akce. Hüffmeiera zajali v Jersey britští námořníci 12. května, čtyři dny po kapitulaci Německa. Fanatický nacista svým mužům rozkázal, aby pozdravili vítěze „Sieg Heil!“ Ignorovali ho.
