Pod stromem v Norsku se ukrýval vzácný zlatý předmět spojený s elitami raného středověku

Obyčejná ranní procházka v jihozápadním Norsku se proměnila v mimořádný archeologický objev. Muž, který si během túry všiml pod stromem malé vyvýšeniny v zemi, do ní zvědavě šťouchl klackem. V hlíně se vzápětí zaleskl kovový předmět. Jak se později ukázalo, narazil na vzácnou zlatou ozdobu pochvy meče starou přibližně 1500 let.

Zlatý artefakt ze 6. století, který je dlouhý asi 6 centimetrů a váží 33 gramů, kdysi zdobil pochvu meče významného válečníka. V severní Evropě bylo dosud nalezeno pouze dalších 17 podobných objektů, přičemž a většina z nich byla součástí pokladů, které obsahovaly více předmětů.

Obětina z neklidných časů

Jak uvedl archeolog Håkon Reiersen z Archeologického muzea Univerzity ve Stavangeru, pravděpodobnost objevu něčeho takového je velice malá. Kování pochvy navíc nese výrazné známky opotřebení, což naznačuje, že jeho majitel meč dlouho používal, než se jej zbavil. Jak se zdá, pochva nebyla jen pro okrasu.

Kdokoli tento meč nosil, byl podle Reiersena v první polovině 6. století velmi pravděpodobně vůdcem zdejší oblasti a měl kolem sebe družinu věrných bojovníků. Kování pochvy, které nese jasné známky práce velmi zručného řemeslníka, podle archeologů mohlo být obětí bohům v nešťastné době hladomoru a společenských otřesů.

Právě v 6. století našeho letopočtu zasáhlo jižní Norsko vymírání lidské populace, kvůli vlivu vulkanických erupcí, dlouhodobého ochlazení a pandemií dýmějového moru. Jedním z tehdejších mocenských center bylo Hove, poblíž kterého bylo zlaté kování nalezeno. Podle Reiersena potvrzovali vůdci z Hove obětováním takto nádherných předmětů bohům své postavení a moc.

Oběť severským bohům?

Zlatá ozdoba patří do skupiny skandinávských artefaktů, mezi něž se řadí například spirálové prsteny, zlaté diskovité přívěsky nebo zvláštně tvarované ozdoby zbraní připomínající harmoniku. Tyto předměty archeologové často nacházejí mimo sídla či hroby, což naznačuje jejich rituální charakter.

Odborníci se domnívají, že šlo o takzvané „obětované“ nebo „zabité“ předměty. Lidé je záměrně ukládali do země jako dar bohům, aby si zajistili ochranu před přírodními katastrofami a společenskými otřesy. Právě kombinace klimatických změn, epidemií a politické nejistoty mohla tehdejší obyvatele vést k podobným mimořádně nákladným rituálním obětem.