Pohled do nitra krále planet: Má Jupiter kladnou tepelnou bilanci?
Jupiter býval vzhledem ke své velikosti v minulosti vnímán jako neúspěšná hvězda. Moderní planetární fyzika ale ukazuje, že jeho skutečný příběh je zajímavější a zároveň méně romantický.
Ještě nedávno se i v odborné literatuře psalo, že se Jupiter v minulosti nacházel jen krůček od toho, aby se stal hvězdou. Uvedené myšlenky se přímo dotkl také A. C. Clarke ve své Druhé vesmírné odyseji. Skutečnost je však taková, že má gigantická oběžnice do struktury stálic velmi daleko – což nicméně neznamená, že nemůže disponovat vlastním zdrojem tepla.
U velkých plynných planet pozorujeme tzv. Kelvinovu–Helmholtzovu kontrakci neboli neustálé pomalé smršťování: V případě Jupitera jde asi o jeden milimetr za rok. Uvolňuje se při tom gravitační energie, jež jednak ohřívá nitro planety, ale také je asi z poloviny vyzářena. Uvnitř tělesa se navíc zřejmě nachází vrstva, skrz kterou propadají kapky tekutého helia, přičemž i popsaný proces přispívá k ohřevu.
V infračerveném oboru tak Jupiter vyzařuje výrazně víc energie, než na stejných vlnových délkách od Slunce přijímá. Celkově do okolí vysílá asi 2,5násobek energie přijaté od centrální hvězdy, přičemž kladnou energetickou bilanci má i Saturn s 1,8násobkem, a překvapivě také Uran a Neptun.
