Přivoňte si k minulosti: Molekulární archeologie oživuje tisíce let staré vůně
Díky analýze těkavých organických sloučenin ožívají dávné vůně mumifikace. Muzea tak otevírají novou kapitolu, v níž návštěvníci nevnímají historii jen očima, ale i čichem.
Archeologie zažívá v posledních letech molekulární revoluci. Moderní metody analýzy DNA, bílkovin a dalších biomolekul přinášejí nové informace o dávných dietách, nemocech i rituálech. Nově se však vědci zaměřili na zvláštní skupinu látek – těkavé organické sloučeniny, tedy molekuly odpovědné za vůně. Právě ty mohou odhalit, jak voněly prastaré balzamovací směsi, parfémy nebo léčivé přípravky.
Návrat do minulosti
Výzkumný tým, který vedla archeochemička Barbara Huberová z Institutu Maxe Plancka pro geoantropologii a Eberhardovy-Karlovy univerzity v německém Tübingenu, nedávno vyvinul postupy, jak tyto dávné vůně nejen chemicky analyzovat, ale také znovu vytvořit. Nejde ale jen o prosté „namíchání seznamu ingrediencí“. Biomolekulární data sice poskytují zásadní vodítka, ale parfémář musí výsledky převést do komplexního čichového zážitku, který vystihne původní materiál jako celek – nikoli jen jeho jednotlivé složky.
Výsledkem tak nejsou jen vědecké publikace, ale i nové muzejní exponáty. Studie, publikovaná v odborném časopisu Frontiers in Environmental Archaeology, popisuje dvě inovace: „vonné karty“ a pevné „čichací stanice“, které doplňují klasické vitríny s mumiemi. Návštěvníci si tak mohou přivonět k rekonstruovaným balzamovacím směsím a získat bezprostřednější představu o tom, jak celý proces probíhal.
Jedním z prvních míst, kde si lidé mohou staroegyptské vůně vyzkoušet, je Muzeum Augusta Kestnera v německém Hannoveru. Během speciálních prohlídek s názvem Vůně posmrtného života (The Scent of the Afterlife), dostávají návštěvníci vonné karty inspirované obsahem čtyř kanop – nádob na vnitřní orgány – patřících vysoce postavené šlechtičně Senetnaj, která žila kolem roku 1450 př. n. l.
Samotná rekonstrukce nebyla jednoduchá. Vědci vytvořili několik variant směsí, každou přibližně z dvaceti ingrediencí. Na projektu spolupracovali parfémář, archeochemik, archeolog i odborník na „čichové dědictví“. Moderní suroviny totiž nejsou totožné s těmi starověkými, a navíc musí být bezpečné pro dnešní návštěvníky. Cílem bylo co nejvěrněji napodobit původní chemické složení, ale zároveň respektovat současné standardy.
Voňavý zážitek
Podle kurátorů tento přístup mění způsob, jakým veřejnost vnímá mumifikaci. Místo hororových klišé a strašidelné estetiky se pozornost přesouvá k pochopení motivací starých Egypťanů a jejich snahy zajistit zesnulým důstojný přechod do posmrtného života. Vůně přidává emocionální a smyslovou hloubku, kterou samotné textové popisky nikdy nenabídnou.
S podobnou inovací přišlo také muzeum Moesgaard na předměstí dánského Aarhusu u příležitosti výstavy nazvané Starověký Egypt – posedlost životem (Ancient Egypt – Obsessed with Life). Kurátoři zde zaznamenali, že zapojení čichu zásadně proměnilo návštěvnický zážitek – minulost najednou nepůsobí vzdáleně a abstraktně, ale téměř hmatatelně.
Vědci doufají, že tento přístup nabídne muzeím nový nástroj, jak přiblížit dávné prostředí a praktiky pomocí smyslové interpretace. Pokud se trend uchytí, budoucí expozice by už nemusely nabízet jen pohledy do vitríny – ale plnohodnotné setkání s minulostí, která voní stejně jako před tisíciletími.
