Rozbředlý Titan: Nová studie mění pohled na vnitřní stavbu největšího měsíce Saturnu

Ještě před pár desítkami let byl Titan, největší měsíc Saturnu, považován za zamrzlou a spíše nehostinnou pustinu. Změnila to zjištění americké sondy Cassini, která naznačují, že pod jeho ledovou krustou by se mohl skrývat rozsáhlý podpovrchový oceán. Nová studie tento obrázek výrazně mění – a paradoxně tím Titan činí ještě zajímavějším kandidátem pro hledání mimozemského života.

Podle výzkumu publikovaného v prestižním časopise Nature totiž Titan pravděpodobně nemá pod ledem klasický otevřený oceán, jaký známe ze Země. Místo toho se v jeho nitru může nacházet složitá síť rozbředlých ledových tunelů, kapes roztáté vody a kašovité směsi ledu a kapaliny.

Základ tohoto objevu sahá až k misi Cassini, která byla vypuštěna v roce 1997 a téměř dvacet let zkoumala Saturn a jeho měsíce. V roce 2008 si vědci všimli, že se Titan při oběhu kolem Saturnu vlivem slapových sil nepatrně „pohupuje“. Tehdy se zdálo logické vysvětlení, že pružná ledová kůra klouže po hlubokém kapalném oceánu, který tyto deformace umožňuje.

Rozbředlý měsíc

Nová studie se zaměřila na detail, který byl dříve přehlížen: načasování těchto změn tvaru. Ukázalo se, že Titan nereaguje na nejsilnější gravitační tah Saturnu okamžitě, ale s přibližně patnáctihodinovým zpožděním. To naznačuje, že v jeho nitru dochází k výraznému rozptylu energie – a to v míře, kterou by kapalný oceán nevysvětlil.

Právě tento „energetický podpis“ je podle autorů klíčovým důkazem, že vnitřní stavba Titanu je mnohem složitější. Místo volně tekoucí vody se pod jeho povrchem pravděpodobně nachází hustá, viskózní směs ledu a kapaliny, která se chová spíš jako kaše než jako běžná kapalina. Tato struktura by vysvětlovala, proč Titan reaguje na gravitační síly se zpožděním.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že absence otevřeného oceánu snižuje šance na existenci života, vědci věří v opak. Podle nich takový scénář rozšiřuje představu o tom, jaké prostředí může být obyvatelné. V malých kapsách kapalné vody, uzavřených v ledu, by se podle nich mohly koncentrovat živiny a energie mnohem efektivněji než v obrovském, zředěném oceánu.

Modely navíc naznačují, že některé z těchto „kapes sladké vody“ by mohly dosahovat teplot až kolem 20 °C – tedy hodnot, které jsou z pohledu pozemského života velmi příznivé. Extrémní tlak v hloubkách Titanu totiž zásadně mění fyzikální vlastnosti vody a ledu, které se chovají jinak než na Zemi.

Laboratoř života

Titan zůstává jedním z nejpodivnějších světů ve Sluneční soustavě. Je zahalen hustou oranžovou atmosférou plnou organických sloučenin, na jeho povrchu prší metan, nacházejí se zde jezera a moře z kapalných uhlovodíků a teploty zde klesají k –183 °C. Právě tato chemická bohatost z něj činí fascinující laboratoř pro studium vzniku života.

Další odpovědi by mohla přinést připravovaná mise NASA Dragonfly. Tento unikátní rotorový stroj, který má odstartovat nejdříve v roce 2028 a na Titan dorazit kolem roku 2034, se stane teprve druhým létajícím strojem na jiném světě než Zemi. Jeho úkolem bude zkoumat povrch Titanu a hledat místa, kde by se voda, organické látky a energie mohly spojovat do podmínek vhodných pro život.