S postupující klimatickou změnou může do Evropy pronikat více saharského prachu. A s ním i rizika pro zdraví lidí a ekonomiku

V Evropě v posledních letech stále častěji vídáme sytě oranžové východy slunce a oblohu zbarvenou žlutavým oparem. Zvláště v jižních částech Evropy se pak objevují rezavé šmouhy na listech rostlin, silnicích i automobilech. Původcem této zvláštní podívané je saharský prach, který uletí tisíce kilometrů přes Středozemní moře, aby pak spadl v Evropě.

Jak upozorňuje Hossein Hashemi ze švédské Univerzity v Lundu na platformě The Conversation, pro Evropu není saharský prach jen vizuální kuriozitou. Výrazně zhoršuje kvalitu ovzduší, protože zvyšuje koncentrace jemných částic označovaných jako PM10. Tyto mikroskopické částice pronikají hluboko do plic a mohou vyvolávat astma, zhoršovat srdeční onemocnění a celkově zatěžovat organismus.

Modelové studie naznačují, že například ve Španělsku a Itálii může saharský prach přispívat až k 44 % úmrtí spojených se znečištěním PM10. To ukazuje, že jde o významný, i když často přehlížený zdravotní faktor.

Na Sahaře se práší

Sahara přitom není jen největší pouští světa – pomineme-li polární oblasti – je také zdrojem více než poloviny veškerého prachu v atmosféře. Většina saharského prachu sice míří na západ přes Atlantik, ale část pravidelně putuje i na sever do Evropy, zejména mezi únorem a červnem. V posledních letech byly zaznamenány epizody, kdy prach zahalil nejen Pyrenejský poloostrov, ale dostal se až nad Severní moře či Skandinávii.

Vztah mezi klimatickou změnou a množstvím prachu je přitom složitý. Na jedné straně rostoucí teploty vysušují půdu a podporují desertifikaci, což usnadňuje uvolňování jemných částic. V extrémních scénářích oteplení by se množství prachu ze Sahary mohlo do konce století zvýšit až o 40–60 %.

Na druhé straně ale hraje roli i vítr. Některé typy prachových bouří v posledních dvaceti letech naopak zeslábly nebo se vyskytují méně často. Důvodem je například částečné „zazelenání“ oblasti Sahelu na okraji Sahary, ale také celkové slábnutí přízemních větrů a změny ve velkoplošných klimatických systémech.

Saharský prach ovlivňuje nejen lidské zdraví. Když se například usadí na sněhu v Alpách, zhorší jeho schopnost odrážet sluneční záření, čímž urychluje tání. Další problémy se objevují v energetice a dopravě. Saharský prach snižuje účinnost solárních panelů, zhoršuje viditelnost a může narušovat leteckou i silniční dopravu. Jde tedy o fenomén s reálnými ekonomickými dopady.

Globální problém bez hranic

Řešení tohoto problému musí probíhat jak v místě vzniku, tak v oblastech, které jsou prachem zasaženy. Na Sahaře a v jejím okolí je klíčové chránit půdu před erozí. Nadměrná pastva, přehrazování řek nebo opouštění krajiny mohou zvyšovat množství prachu uvolňovaného do ovzduší.

Důležitou roli hraje obnova vegetace, udržování vodních toků a ochrana tzv. biokrusty – tenké vrstvy mikroorganismů, mechů a bakterií, která stabilizuje povrch půdy a funguje jako přirozený štít proti erozi.

V Evropě se mezitím rozvíjejí systémy včasného varování, které dokážou předpovědět příchod prachových epizod až 15 dní dopředu. Díky tomu mohou úřady varovat citlivé skupiny obyvatel, aby omezily pobyt venku. Pomáhají i opatření jako lepší ventilace budov nebo rozšiřování zelených ploch ve městech.

Saharský prach je ukázkovým příkladem problému, který nezná hranice. To znamená, že jeho řešení vyžaduje mezinárodní spolupráci – od správy vodních zdrojů až po koordinaci zdravotních opatření. Do budoucna bude „prachový pás“ Sahary důležitým indikátorem stavu planety. To, zda se oranžové nebe stane běžnou součástí evropské reality, bude záviset také na tom, jak vážně budou vlády v Evropě i Africe tento sdílený problém brát – a jak rychle začnou jednat.