Šediny mohou být signálem boje těla s rakovinou
Nový výzkum naznačuje, že šediny nejsou jen znamením stárnutí, ale také chytrým obranným trikem těla, jak zastavit poškozené buňky dřív, než se zvrhnou v nekontrolovatelné dělení, které může vyústit až ve vznik nebezpečného nádoru.
Šedivění vlasů bývá obvykle vnímáno jako znak příchodu stáří, případně jako známka dlouhodobého vyčerpání. Podle odborné studie, kterou nedávno uveřejnil vědecký časopis Nature Cell Biology, má ale tato málokdy vítaná změna i svůj důležitý smysl.
Na růstu vlasů se podílejí melanocytové kmenové buňky, které se neustále dělí a vytvářejí melanocyty, buňky produkující pigment melanin zodpovědný za barvu vlasů. Když už tyto buňky nejsou schopné zajišťovat dostatek pigmentu pro rostoucí vlasy, dochází k šedivění. Obvykle se to děje s přibývajícím věkem, když kmenové buňky dosáhnou určitého počtu dělení.
Důmyslný mechanismus sebeobrany
Japonská bioložka Emi Nishimurová z Tokijské univerzity a její kolegové ale zjistili, že tento mechanismus funguje i jako ochrana při poškození DNA kmenových buněk. Melanocyty s poškozenou DNA představují velké riziko, protože mají velký potenciál k dělení a může z nich vzniknout nebezpečný nádor.
V experimentech na myších vědci sledovali, jak se jednotlivé kmenové buňky chovají při různých druzích stresu. Když byly vystaveny ionizujícímu záření, spustily obranný program zvaný buněčná senescence (lat. stárnutí). V praxi to znamená, že se buňky přestávají dělit. Tím sice zabrání nekontrolované replikaci poškozené DNA, zároveň tím ale vyčerpávají zásobu kmenových buněk pro pigment a vlasy zešediví. Jinými slovy: šediny mohou být cenou, kterou tělo zaplatí za to, aby nebezpečně poškozené buňky nešířilo dál.
Když obrana selhává
Výzkumníci ale také odhalili, že ne všechny karcinogeny spouštějí tento ochranný mechanismus. Chemická látka DMBA, dobře známá z výzkumu rakoviny, u myší zabránila nástupu buněčné senescence – kmenové buňky tak zůstaly aktivní a stále produkovaly pigment a srst myší nešedivěla. Poškozená DNA se tím pádem mohla dál množit a vést až ke vzniku nádoru. Podle profesorky Emi Nišimurové, jde o fascinující příklad toho, jak jediná kmenová buňka může zareagovat dvěma protichůdnými způsoby.
Zatím jde o poznatky získané na laboratorních myších, vědci ale plánují ověřit, zda stejný mechanismus funguje i v lidských folikulech. Pokud se jej podaří potvrdit, znamenalo by to, že by se šediny mohly stát důležitým biomarkerem toho, jak naše buňky zvládají stres, poškození DNA a zda reagují na riziko vzniku rakoviny.
