Mláďata chodila po čtyřech, dospělci už po dvou. Nově popsaný příbuzný krokodýlů z konce triasu překvapil vědce
Paleontologové objevili fosilie zvláštního plaza, který během života pravděpodobně změnil způsob chůze ze čtyřnohé na dvounohou.
Umělecká rekonstrukce archosaura Sonselasuchus cedrus. (ilustrace: Taylor & Francis, Gabriel Ugueto, CC BY-SA 4.0)
Vědci popsali nového dávného příbuzného krokodýlů, který měl velmi neobvyklý způsob vývoje i pohybu. Druh pojmenovaný Sonselasuchus cedrus žil na konci triasu asi před 225–201 miliony lety a patřil do skupiny shuvosauridů – zvláštních archosaurů z „krokodýlí vývojové linie“. Překvapivým zjištěním je, že tento tvor velikostí odpovídající dnešním pudlům pravděpodobně začínal život jako čtyřnožec, ale v dospělosti se naučil chodit po dvou.
Podivný způsob pohybu
Studie publikovaná v časopise Journal of Vertebrate Paleontology vznikla na základě analýzy kostí končetin. Paleontologové z Washingtonské univerzity a Burkeho muzea přírodních dějin a kultury si všimli nezvyklých proporcí kostry u některých jedinců.
Podle hlavního autora výzkumu Elliotta Armoura Smithe jejich stavba naznačuje, že zvíře během růstu měnilo způsob pohybu. Mláďata měla relativně podobně dlouhé přední i zadní končetiny, takže se nejspíš pohybovala po čtyřech. Během dospívání jim ale jejich zadní nohy rostly rychleji, zesilovaly a prodlužovaly se, což postupně vedlo k pohybu pouze po zadních končetinách.
Takový vývoj je podle vědců u příbuzných krokodýlů velmi neobvyklý. Většina známých druhů z této linie totiž zůstávala po celý život na čtyřech.
Vzhled podobný dinosaurům
Sonselasuchus patřil mezi shuvosauridy, skupinu archosaurů, kteří často nápadně připomínali dinosaury z čeledi Ornithomimidae („Ještěři napodobující ptáky“). Tito dinosauři s nimi sdíleli stejné ekosystémy na konci triasu.
Fosilie ukazují, že tento tvor měl bezzubý zobák, velké očnice a duté kosti, což jsou znaky jinak typické právě pro dinosaury. Podle vědců ale nejde o přímou příbuznost. Tyto podobnosti nejspíš vznikly konvergentní evolucí – tedy tím, že nepříbuzné skupiny živočichů vyvinuly podobné znaky, protože žily ve stejném prostředí a zaujímaly podobnou ekologickou roli.