Skutečný vztah Adolfa Hitlera k jeho rodině a příbuzným boří zažitý mýtus o izolovaném diktátorovi bez citových vazeb

Německý diktátor Adolf Hitler se stylizoval jako jedinečná bytost vyvolená prozřetelností, která samotářsky žije jen pro blaho „tisícileté říše“. Měl stát nad všemi pozemskými starostmi jako „vůdce bez rodiny“.

O tom, jak moc mu záleželo na utajení vlastního původu a rodinných vazeb, svědčí například záznam jeho rozhovoru z roku 1943, kde tvrdil: „O rodinné historii nemám vůbec ponětí… Ani dříve jsem nevěděl, že mám příbuzné. Dozvěděl jsem se to až poté, co jsem se stal říšským kancléřem. Jsem naprosto nefamiliární člověk, nemám žádné rodinné vazby. To mi není vlastní.“ 

Hitler si velmi přál, aby se zapomnělo, že pocházel z rolnického rodu z dolnorakouského Waldviertelu, lesnatého a málo obydleného Vitorazska, že jeho předci měli nemanželský původ nebo že uzavírali sňatky s blízkými příbuznými. Rovněž nechtěl zdůrazňovat, že kdyby jeho otec Alois roku 1876 nepřijal kvůli dědictví příjmení Hitler, jmenoval by se Schickelgruber, takže by se místo „Heil Hitler!“ hajlovalo „Heil Schickelgruber!“. Nicméně zkazky, že jeho dědeček byl židovského původu, se ukázaly být zcela vymyšlenými.

Cti otce svého i matku svou

Ve své knize Mein Kampf se Hitler o rodině nerozepisoval, zmínil pouze své rodiče. Otec Alois Hitler byl typický maloměstský vzorný byrokrat, nabubřelý, přísný, šetrný pedant. Byl nadšený včelař, vydatně kouřil, po práci se rád napil a pobytu v hostinci dával přednost před domovem. O výchovu dětí se téměř nestaral, pouze je často fyzicky trestal. V rakousko-uherské monarchii se vypracoval na váženého celního úředníka, který rodině zajistil pohodlné středostavovské živobytí. Před oltářem stanul celkem třikrát, poprvé se ženou starší o čtrnáct let, poté se svou milenkou, mladičkou služkou z hostince, a nakonec se sestřenicí z druhého kolene. 

Budoucí kancléř Adolf Hitler se narodil roku 1889 z otcova třetího manželství s Klarou rozenou Pölzlovou ve městě Braunau am Inn na hranicích s Bavorskem. Otcův chladný vztah k synovi byl více než bohatě vyvážen láskyplností poddajné, tiché a zbožné matky, která se plně věnovala vedení domácnosti a péči o děti. Hitler uvedl, že „otce ctil, ale miloval matku“. Mnozí historici jsou přesvědčeni, že matka byla jediným člověkem, kterého za celý život skutečně miloval. Jeho neblahé kariéry se nicméně nedožila, jelikož v tichosti zesnula roku 1907 jako ctěná vdova ve věku čtyřiceti sedmi let.

Příbuzní kancléře

Hitlerova jmenování německým kancléřem v roce 1933 se dožily rodiny jeho sestry Pauly, polobratra Aloise, polosestry Angely a tety Theresie (1868–1935), provdané Schmidtové. K většině z nich neměl Hitler žádné zvláštní citové pouto, nezahrnoval je vysokými funkcemi, protekcemi ani bohatstvím. Jednou se vyjádřil, že nechtěl následovat příkladu papežů a jejich nepotů či Napoleona I., jehož pád byl zčásti způsoben i protežováním neschopných příbuzných. Z Hitlerů se žádný klan podobný císařské rodině Bonapartů nikdy nestal, kancléř na veřejnosti nikdy nevystupoval obklopen svými příbuznými nebo po boku utajované milenky Evy Braunové.

Nacistický vůdce se nicméně věnoval i rodinným povinnostem, sledoval životy svých příbuzných, zval je na zvláštní oslavy a události, například na hudební festival v Bayreuthu nebo na olympijské hry. Sestrám Paule a Angele opakovaně pomáhal financovat živobytí, ke konci války se postaral o jejich ochranu a nechal jim doručit peníze. 

Ve své druhé závěti nadiktované v bunkru říšské kanceláře před svou sebevraždou Hitler nařídil při rozdělení svého majetku vydat „sourozencům osobní památky a poskytnout vše nezbytné pro vedení běžného života“. 

Bouřlivák a bigamista

Ke svému o sedm let staršímu polobratrovi Aloisi Hitlerovi (1882–1956) německý kancléř nic necítil a vyhýbal se mu. Otcův nejstarší syn opustil domov v době, kdy Adolf chodil do třetí třídy, a stěžoval si, že ho macecha nikdy neměla ráda. Alois Hitler vedl bouřlivý život. Nedokončil učení, byl uvězněn za krádež a uprchl do Velké Británie, kde se oženil s osmnáctiletou irskou katoličkou Bridget Dowlingovou (1891–1969) a pracoval jako číšník. Narodil se jim syn William Patrick Hitler.

Aloisovi se v životě nedařilo, takže si vztek vyléval násilným chováním vůči manželce a synovi, a nakonec se bez nich vrátil zpět do Rakouska. Ve Vídni se oženil s Hedwigou Heidemannovou, která mu porodila syna Heinricha Hitlera (1920–1942). Zatímco si Adolf Hitler ve vězení v Landsbergu odpykával trest za pokus o puč v Mnichově, vedl jeho polobratr, který se usadil v Berlíně, jiný boj proti německému právu: byl obviněn z bigamie a cizoložství, protože se s první ženou nerozvedl. Odsouzení unikl díky tomu, že Bridget Hitlerová nakonec souhlasila s rozvodem.

Za války Bridget doprovázela svého syna na turné po Spojených státech, kde přednášeli o životě jejich nechvalně slavného příbuzného. Sepsala rukopis, ve kterém mimo jiné tvrdila, že zasvětila Adolfa Hitlera do astrologie a poradila mu, jak si zastřihovat knírek. Všem nakladatelstvím bylo jasné, že jde o výmysly, proto text nikdy nevyšel. Po válce se usadila na Long Islandu a přijala jméno Stuart-Houstonová.

Alois Hitler provozoval v meziválečném Berlíně hostinec Zum Alois na Wittenberském náměstí. Jeden z členů Hitlerovy ochranky o něm napsal: „Hostinec se hodil k Aloisovi a Alois se hodil k hostinci. Byl to venkovský typ, hostinec byl zařízen rustikálně, všechno bylo velmi útulné.“ Po válce Aloise zatkli Britové, ale protože nebyl politicky aktivní, propustili jej. Zemřel v Hamburku v roce 1956.

Aloisův „německý“ syn Heinrich přezdívaný Heinz dostával od strýce Adolfa Hitlera dárky, mimo jiné kompletní sbírku knih Karla Maye či psací stroj. Stal se z něj nadšený nacista, absolvoval elitní školu a po maturitě vstoupil do Wehrmachtu s cílem stát se důstojníkem. Byl zajat na východní frontě, kde sloužil jako radista, a zemřel v roce 1942 v moskevské věznici z neznámých příčin, jeho ostatky se ztratily.

Bratrova důvěrnice

Kancléřova o pět let starší polosestra Angela Hitlerová (1883–1949) mu byla na počátku jeho politické kariéry ze sourozenců nejbližší. V Adolfově mládí se příliš nevídali, neboť Angela se roku 1903 provdala za úředníka Lea Raubala (1879–1910), jemuž porodila tři děti: Angelu (1908–1931), Elfriede (1910–1993) a Lea (1906–1977). Ovdověla však již ve dvacátých letech 20. století. Pracovala jako vedoucí kavárny v židovské škole ve Vídni, poté v letech 1928–1935 vedla bratrovu domácnost a těšila se jeho důvěře. Jeden z nejbližších Hitlerových spolupracovníků, Joseph Goebbels si kupříkladu v roce 1928 zapsal do deníku: „V pondělí jedu s ním (Hitlerem), jeho sestrou a neteří na Helgoland.“

Ke zmíněné o devatenáct let mladší neteři Angele Raubalové, zvané v rodině Geli, pojil Hitlera velmi blízký vztah. Stal se jejím poručníkem, podporoval ji ve snaze stát se lékařkou a později zpěvačkou. Ubytoval ji ve svém devítipokojovém bytě v Mnichově. Geli si tetě Paule stěžovala, že „strýček Adi“ nemá doma co číst a že je z toho skoro zoufalá. Na námitku, že byt je plný knih, odpověděla: „Ano (…) to ano – ale nic chytrého! (…) Není tam ani jeden romantický román!“ 

Její tragická smrt v roce 1931 byla oficiálně uzavřená jako sebevražda po nehodě s nabitou pistolí. Okamžitě se však vyrojily četné spekulace ohledně jejího vztahu s Hitlerem, od incestního románku až po domnělé přerušení těhotenství. Jedním z argumentů, který má tyto drby vyvracet, je fakt, že její matka zůstala v Hitlerově domácnosti i po tragické události.

Uschlá větev rodu

Angela Raubalová patřila k Hitlerově nejbližšímu okolí i po jeho jmenování kancléřem a vedla mu domácnost v alpském Orlím hnízdě, kde bratr trávil více času než v Berlíně. Hitler ji propustil v roce 1935 poté, co pronesla několik hanlivých poznámek o Evě Braunové, kterou nazvala příliš mladou „hloupou husou“. Údajně jí vyčítal i skutečnost, že pomáhala prodávat pozemky v okolí Orlího hnízda.

Krátce poté se Angela podruhé provdala za architekta Martina Heinricha Hammitzsche (1878–1945), autora známé drážďanské továrny na cigarety Yenidze, jež připomíná mešitu. Hitlerův švagr se stal postupně vedoucím oddělení památkové péče v saském ministerstvu vnitra, za války sloužil nejdříve jako plukovník a poté jako vedoucí technického odboru saské zemské vlády. V roce 1945 spáchal sebevraždu, jeho tělo bylo nalezeno v Krušných horách nedaleko českých hranic. Po válce Angelu krátce zadrželi Američané, ale protože se stejně jako Paula politicky neangažovala, byla propuštěna. Zemřela v roce 1949 v Bavorsku.

Angelinina dcera Elfriede se v roce 1937 provdala za právníka Ernsta Hocheggera (1919–1985), s nímž měla pouze jedno dítě, Heinera Hocheggera (* 1945). S bratrem Leem Rudolfem Raubalem se Elfriede příliš často nevídala, neboť v roce 1939 narukoval a jako poručík ženijního sboru byl během bojů o Stalingrad zajat Sověty. Hitler se projevil jako soucitný strýc a nařídil prozkoumat možnost výměny zajatého synovce za zajatého syna sovětského vůdce Stalina. Jenže Stalin na takovou výměnu nepřistoupil a Jakov Džugašvili zahynul v německém zajetí v roce 1943.

Naopak Raubal byl až do roku 1955 vězněn v různých moskevských věznicích. Po návratu do Lince působil jako ředitel chemičky a učitel. Zanechal po sobě syna Petera Raubala (* 1931), který pracoval jako inženýr a v současnosti žije jako důchodce v Linci. Oba žijící Hitlerovi synovci, Heiner Hochegger i Leo Raubal, se nikdy neoženili ani neměli děti.

Milující sestra

Nejbližší příbuznou německého kancléře byla jeho o šest let mladší sestra Paula Hitlerová (1896–1960). Na dětství vzpomínala se slovy: „Můj bratr Adolf mi dal první hodiny klavíru (…) poslouchal melodie z Wagnerových oper (…) sám se naučil hrát na klavír (…) raději mluvil o tom, co ho hluboce dojímalo: historie – hudba – architektura (…) také mi kontroloval domácí úkoly.“

Po smrti rodičů ji ale vychovala polosestra Angela s manželem, jež v dospělosti odešla do Vídně, kde pracovala jako hospodyně v několika bohatých rodinách a později jako sekretářka. Poté, co Paula v roce 1930 přišla o práci kvůli příbuzenství s vůdcem nacistů, ji bratr až do smrti finančně podporoval. Nikdy se neprovdala, nevstoupila do nacistické strany a zůstala v ústraní i po roce 1933.

Hitler se s Paulou setkával během pobytů ve Vídni a vždy o ni projevoval zájem. Kupříkladu jeho kurýr vzpomínal, že v roce 1939 byl poslán z Berlína s balíčkem sladkostí a kávy do Vídně: „Vešel do činžovního domu ve čtvrtém patře a zazvonil na neoznačený zvonek. Čekala mě Paula Hitlerová, byla milá a vstřícná, nabídla mi čaj a sušenky. Líbila se mi, byla podobná Hitlerovi, měla stejný nos.“ 

Na počátku druhé světové války se Paula zasnoubila s neurologem Erwinem Jekeliusem, který se jako esesman podílel na programu eutanazie. Hitler ji donutil zasnoubení zrušit a snoubence nechal převelet na východní frontu. Ten pak později zemřel v sovětském zajateckém táboře. 

S bratrem se Paula naposledy viděla na jaře 1941. Fáma, že ji Hitler chtěl v roce 1945 nechat zavraždit, byla výmysl. Esesmani ji sice na jeho příkaz hledali, nicméně s rozkazem předat jí větší částku peněz. Tehdy ji však nenašli, na rozdíl od Američanů, kteří ji zatkli. Nicméně záhy zjistili, že nikdy neměla politický vliv, proto ji propustili. Poté žila ve Vídni pod jménem Wolfová ze svých úspor. Když jí došly, pracovala v obchodě s uměleckými a řemeslnými potřebami a pobírala sociální dávky, aby mohla zaplatit nájem za jednopokojový byt.

V roce 1952 se přestěhovala do bratrova milovaného Berchtesgadenu v Německu, do hor nedaleko Salcburku. Hitlerovu usedlost Berghof, součást Orlího hnízda, však nezdědila. Ta byla vyhozena do povětří a pozemek osázen stromy. Stejně tak nezdědila nic z bratrova soukromého osobního a movitého majetku, práva na knihu Mein Kampf, jeho projevy a další spisy, neboť vše bylo zestátněno. Nacistické zločiny odsoudila, ale svého staršího bratra zbožňovala. Skonala v roce 1960 jako poslední z Hitlerových sourozenců.

Hitlerovi příbuzní se na zločinech nacistické éry nepodíleli, nezbohatli ani se nevyšvihli na nejvyšší posty. Žili životy v ústraní, co nejdále od politiky a veřejného zájmu. Po válce se snažili o anonymitu a uchýlili se též k legální změně jména. Dodnes se vyhýbají publicitě a žijí v přesvědčení, že hrůzy minulosti způsobené Adolfem Hitlerem se již nikdy nebudou opakovat.