Sonda Voyager 1 se blíží ke konci své mise. Prodloužit by ji ale mohl plán chytrých úspor energie

Sonda Voyager 1, jeden z nejikoničtějších projektů kosmického výzkumu, se po téměř 49 letech provozu dostává na hranici svých možností. NASA nedávno přistoupila k dalšímu omezení její činnosti – vypnula jeden z posledních vědeckých přístrojů, aby prodloužila životnost celé mise. Důvodem je postupný pokles energie, který se navíc nečekaně zhoršil po manévru na konci února.

Úsporná opatření

Vypnutí vědeckého zařízení není pro vědce nikdy důvodem k radosti, ale v současné situaci jde o nezbytný krok. Voyager 1 je totiž poháněn radioizotopovým zdrojem energie, který s časem přirozeně slábne. NASA proto už od 80. let postupně odstavuje jednotlivé přístroje, aby udržela sondu v provozu co nejdéle. Každý takový krok znamená méně dat, ale zároveň větší šanci, že sonda vydrží komunikovat se Zemí ještě o něco déle.

Přístrojem, který nyní padl za oběť úsporám je LECP (Low-Energy Charged Particles). Ten měřil nízkoenergetické nabité částice, jako jsou ionty, elektrony nebo kosmické záření. Právě jeho data pomohla vědcům lépe porozumět prostředí mezihvězdného prostoru – oblasti za hranicí Sluneční soustavy, kde se Voyager 1 dnes nachází.

Nejde přitom o první ztrátu: už v únoru 2025 byl odstaven jiný přístroj sledující kosmické záření. Každé další vypnutí tak znamená postupné „utichání“ vědeckých schopností sondy.

Voyager 1 byl vypuštěn v roce 1977 spolu se svým „dvojčetem“ sondou Voyager 2. Během prvních let mise proletěl kolem Jupiteru, Saturnu i jeho měsíce Titanu a poslal na Zemi mimořádně zajímavá data. Od té doby pokračuje dál do mezihvězdného prostoru – dnes se nachází zhruba 25 miliard kilometrů od Země a letí rychlostí přes 80 000 kilometrů za hodinu. Je tak nejvzdálenějším lidským výtvorem v historii a stále představuje unikátní okno do oblastí, kam se zatím žádná jiná sonda nedostala.

Tichý konec velké mise?

Po nejnovějším omezení zůstaly Voyageru 1 už jen dva aktivní vědecké nástroje: magnetometr a přístroj pro měření plazmových vln. NASA odhaduje, že při současném výkonu bude sonda schopna fungovat přibližně ještě jeden rok.

Současně se připravuje speciální plán nazvaný „Big Bang“, který má pomoci oběma sondám – Voyageru 1 i 2 – ještě více šetřit energii a prodloužit jejich životnost. 

Ten počítá s hromadným přepnutím celé skupiny systémů – některé přístroje mají být vypnuty a jiné nahrazeny úspornějšími alternativami, aby sonda spotřebovávala méně energie, ale zároveň si udržela dostatek tepla pro další vědecká měření.

Nejprve má být tento postup otestován na sondě Voyager 2, která má k dispozici o něco více energie a je blíže Zemi (21 miliard km), což z ní činí bezpečnější testovací platformu. Pokud se plán osvědčí, mohl by být následně nasazen i na Voyageru 1 a v ideálním případě by dokonce umožnil znovu zapnout některé již vypnuté přístroje, včetně experimentu LECP.

Voyager 1 se tak pomalu blíží ke konci své předlouhé vědecké mise. I přes postupné vypínání přístrojů zůstává jedním z největších úspěchů lidstva ve vesmíru. Každý další den jeho provozu znamená nové informace o dosud neprobádaném prostředí mezihvězdného prostoru – a připomínku éry, kdy lidstvo poprvé vykročilo za hranice Sluneční soustavy.