Tajná operace Algeciras: Nevydařený argentinský plán útoku na Gibraltar
Přestože válka o Falklandy představuje vcelku dobře probádaný konflikt, pořád existuje i několik méně známých kapitol. Řadí se mezi ně také odvážný plán argentinského námořnictva zaútočit prostřednictvím skupiny potápěčů na lodě Royal Navy u Gibraltaru.
Strategicky ohromně významný Gibraltar, jenž de facto uzavírá vstup do Středozemního moře ze západu, byl už nejednou v dějinách předmětem ozbrojených konfliktů. Už v roce 1713 ho získali Angličané, jenže o jeho získání dlouhodobě usiluje Španělsko, což dosud poněkud kazí vztahy obou zemí.
Ve druhé světové válce připravovali Italové útok proti lodím, které tam pod britskou vlajkou kotvily. Neuskutečněná operace dostala krycí jméno Algeciras, což je název španělského města ležícího na opačné straně Gibraltarské zátoky. Stejné jméno si pro svůj plán v dubnu 1982 zvolili i Argentinci, kteří hodlali uskutečnit podobnou operaci, jež by v podstatě přenesla falklandskou válku k evropským břehům.
Zrod plánu
Argentinské ozbrojené síly provedly 2. dubna 1982 invazi na Falklandy. Vojenská junta tehdy do určité míry doufala, že postaví Londýn před hotovou věc a přinutí jej uznat svrchovanost Argentiny nad ostrovy. Jenže Britové odmítli vyjednávat a zahájili přípravy k vojenské operaci.
Již 5. dubna začalo formování britské námořní skupiny, která měla zamířit do jižního Atlantiku. Nedlouho poté se odehrála přísně utajená schůzka, na které jednal velitel argentinského loďstva admirál Jorge Isaac Anaya a šéf námořní rozvědky, jímž byl admirál Eduardo Morris Girling. Druhý z nich obdržel povel zorganizovat tým mužů, kteří se přesunou do Velké Británie a uskuteční sabotážní útok na britské lodě, jež se chystaly v přístavech Portsmouth a Plymouth k vyplutí. Akci provázelo utajení, a to tak přísné, že o ní nevěděl dokonce ani argentinský prezident Leopoldo Galtieri.
Sestavení týmu
Oba admirálové si však brzy uvědomili, že útok přímo na britské půdě by byl kvůli přijatým bezpečnostním opatřením nesmírně složitý, a proto obrátili pozornost k Gibraltaru. Pochopili, že úspěšný útok na tamní doky by Britům hodně zkomplikoval přesuny lodí k Falklandským ostrovům a také by donutil Royal Navy přemístit část plavidel k obraně zámořských základen, což by logicky znamenalo redukci sil schopných bojovat proti Argentině. Primárním úkolem bylo napadnout přímo lodě, které kotvily v Gibraltaru, ovšem kromě toho mezi cíle patřily nádrže paliva, podzemní sklady munice a dráha gibraltarského letiště.
Admirál Girling poté sestavil čtyřčlenný tým, který vedl důstojník rozvědky Hector Rosales. Ostatní tři členové skupiny v minulosti působili v organizaci Montoneros, která vedla boj proti argentinské vládě. Máximo Nicoletti, Antonio Latorre a třetí muž, dodnes známý jen pod přezdívkou „Los Marciano“ (Marťan), byli za svoji činnost zatčeni, avšak výměnou za slib propuštění souhlasili s prací pro režim. Nicoletti měl námořní sabotáže takříkajíc v rodině, neboť jeho otec působil jako bojový potápěč v italském námořnictvu. Sám Nicoletti v dobách protivládní činnosti provedl mimo jiné úspěšný útok na jachtu šéfa argentinské policie či na rozestavěný torpédoborec Santísima Trinidad.
Britové získávají podezření
Přesné znalosti o operaci pak měli jenom další dva muži, a sice výrobce padělaných dokladů a námořní atašé na argentinské ambasádě ve Španělsku, který fungoval jako spojka sabotážního týmu s admirály. Postaral se i o přesun výbušnin v diplomatické poště, zatímco čtveřice mužů s potápěčským vybavením odcestovala civilními linkami do Francie. Jejich doklady a výbava sice vzbudily u francouzských celníků určité podezření, ale nakonec mohli všichni odcestovat z Paříže do Španělska.
Rosales a „Marťan“ se vydali do Madridu převzít čtyři italské přísavné miny (z nichž každá obsahovala kolem 25 kg trhaviny) a zásoby plastických výbušnin, kdežto Nicoletti a Latorre zamířili na jih, aby provedli počáteční průzkum místa operace. Kromě min a potápěčské výbavy disponoval tým také množstvím amerických dolarů v hotovosti, aby nezanechával tolik stop. Následně se všichni čtyři muži znovu setkali v Madridu, kde si pronajali tři auta, do nichž naložili všechny zásoby, a vyrazili do španělského města Algeciras, které leží přes zátoku naproti Gibraltaru.
Marné čekání na vhodný cíl
Španělsko nebylo v roce 1982 zrovna nejklidnější zemí, jelikož o rok dříve proběhl pokus o armádní puč, baskická organizace ETA páchala teroristické útoky a chystalo se mistrovství světa ve fotbale, což mělo za následek rozsáhlou aktivitu bezpečnostních složek. Týmu, který vedl důstojník rozvědky Hector Rosales, se však povedlo vyhnout se silničním kontrolám a dorazit do města Algeciras. Ubytovali se v různých hotelech, vystupovali jako rekreační rybáři a potápěči, koupili si nafukovací člun s motorem a začali křižovat zátoku.
Záhy zjistili, že doky nejsou střeženy právě ukázkově a že by se daly vcelku snadno provést i útoky na sklady paliva a letištní dráhu. Britové však již v té době měli podezření, protože je upozornili Francouzi, kteří zachytili některé z telefonátů Rosalese s námořním atašé v Madridu. Údaje ovšem byly stále kusé a Británie nechtěla přímo informovat Madrid, s nímž měla tehdy dosti napjaté vztahy, jelikož skrytě podporoval nároky Argentiny na Falklandy. Angličané navíc získali vskutku alarmující zprávu, že Španělé uvažují o tom, že by mohli využít oslabení britské přítomnosti a pokusit se o jakýsi nátlak s cílem získat Gibraltar, popřípadě snad dokonce i o jeho vojenské obsazení.
Vynalézaví britští důstojníci ale naštěstí nalezli způsob, jak Španěly informovat, aniž by došlo k ohrožení britských zájmů. Předali španělské policii varování, že v regionu se pohybuje gang zločinců z Jižní Ameriky, kteří chtějí uskutečnit ozbrojenou bankovní loupež, a proto Španělé zahájili pátrání. Varován byl i gibraltarský guvernér William Jackson, ačkoli dosud není zcela jasné, co tehdy Britové opravdu věděli. Každopádně došlo k posílení bezpečnostních opatření.
Čtveřice Argentinců mezitím dokončila průzkum a začala se chystat k realizaci samotné akce, avšak v těch dnech se jaksi nedostávalo cílů, protože většina úkolové skupiny již odplula do jižního Atlantiku. Prvním možným cílem byla britská minolovka, ale admirál Anaya to zamítl, neboť strategický efekt by byl zřejmě minimální. Nicoletti potom navrhl zaútočit na liberijský tanker, jehož potopení by mohlo doky úplně vyřadit, ale z Buenos Aires opět přišel nesouhlas, jelikož admirálové nehodlali riskovat útok na loď třetí země a možný únik ropy do moře.
Hledání nové lodi
Dne 2. května dorazila fregata HMS Ariadne a doprovodný tanker RFA Bayleaf, které reprezentovaly vynikající cíle, Anaya však opět nesouhlasil, tentokrát proto, že peruánský prezident Belaúnde Terry předložil novou nabídku zprostředkování mírového řešení konfliktu. Ta ale k ničemu nevedla, načež britská plavidla znovu opustila Gibraltar. Dne 12. května připlul torpédoborec HMS Cardiff, s jehož potopením admirálové ihned souhlasili.
Nicolettiho tým měl vyrazit následujícího dne, avšak plavidlo Jejího Veličenstva v noci nečekaně opustilo kotviště a Argentinci opět pozbyli cíl. Za několik dní se ale vrátila fregata HMS Ariadne, kterou provázel britský tanker British Tay, což se jevilo jako perfektní kombinace pro útok. Nicoletti ihned požádal o souhlas a dostal jej, byť počáteční plán se musel upravit.
Argentinci nejdříve předpokládali, že z města La Línea de la Concepción u hranice s Gibraltarem přeplavou přímo k dokům, ale zvýšená bezpečnostní opatření je přiměla použít nový plán. Rozhodli se vyplout z města Algeciras na člunu, dorazit zhruba do poloviny zátoky a až dále pokračovat jako potápěči. Nicoletti a „Marťan“ měli umístit přísavné miny na lodě a případně i plastické trhaviny na další cíle.
Španělská policie zasahuje
Potápěčská čtveřice ovšem nevěděla, že se už několik dní nachází pod policejním dozorem. Španělská policie v onen den správně poznala, že se muži připravují k akci, přestože se domnívala, že onou akcí bude bankovní loupež. Vedle zpráv od Britů měli Španělé i informaci od Manuela Rojase, který byl majitelem půjčovny automobilů ve městě La Línea a mezi jehož zákazníky patřili také čtyři cizinci, kteří se v lecčems chovali podezřele. Platili jen v hotovosti, na schůzky vždy přicházeli v předstihu či naopak pozdě a mívali u sebe klíčky z jiných půjčoven.
Policie se proto konečně rozhodla pro zásah a argentinský důstojník Rosales a potápěč Latorre byli zatčeni v Rojasově půjčovně, kde chtěli zajistit automobil pro únik celé čtveřice. Policie záhy provedla zátah též v hotelu, kde právě Nicoletti a „Marťan“ připravovali svou potápěčskou výbavu. Zběžná prohlídka ihned prozradila policistům, že rozhodně nejde o běžné bankovní lupiče, protože ti obvykle nemají přísavné miny či vojenské dýchací přístroje.
Pod pokličkou
Navíc trojice bývalých členů skupiny Montoneros ihned porušila ujednání, podle něhož se měla prohlásit za samostatně jednající argentinské vlastence, a sdělila policii, že pracuje podle rozkazů z Buenos Aires. Šokující informace putovala k nadřízeným, zprávu dostal i španělský ministr vnitra a nakonec i předseda vlády Leopoldo Calvo-Sotelo, který pochopil, že se nalézá ve značně delikátní situaci. Španělsko se nedávno stalo členem NATO, ale většina veřejnosti i politiků více či méně stranila Argentině, a tudíž premiér nechtěl kazit vztahy s Velkou Británií ani s Argentinou.
Vydal proto příkaz všechny zatčené muže vyhostit a co nejrychleji poslat do Argentiny, k čemuž dokonce poskytl svoje vládní letadlo, které čtveřici neúspěšných sabotérů přepravilo na Kanárské ostrovy, odkud mohli pokračovat domů. Calvo-Sotelo poté absolvoval několik telefonátů se svými protějšky v Londýně a Buenos Aires. Evidentně byla uzavřena gentlemanská dohoda, že se o této epizodě bude raději oficiálně mlčet. Britský tisk publikoval nepřesné zprávy v říjnu 1983, ale detaily byly odhaleny až v roce 2003, kdy Anaya a Nicoletti poskytli rozhovory o ambiciózní operaci Algeciras.
