V ugandské Kibale zuří „občanská válka“ v největší známé komunitě šimpanzů. Primatologové zaznamenali už několik zabitých jedinců

V ugandském národním parku Kibale se odehrává něco mimořádného: největší známá komunita šimpanzů na světě, čítající asi 200 jedinců, se rozpadla na dvě znepřátelené frakce a propadla násilnému konfliktu připomínajícímu občanskou válku.

Vědci upozorňují, že k takovým rozkolům dochází v průměru jen jednou za zhruba 500 let, což z aktuální situace činí unikátní případ pro studium chování našich nejbližších příbuzných.

Dlouhá historie jedné komunity

Výzkum vychází z více než tří desetiletí pozorování šimpanzů v ugandském Ngogo, která začala už v roce 1995. Po většinu této doby tvořili šimpanzi jednu propojenou komunitu, v níž se jednotlivci sdružovali do dvou hlavních sociálních skupin – centrálního a západního.

Tyto skupiny spolu běžně sdílely teritorium, jejich členové mezi nimi přecházeli a navazovali vzájemné vztahy i reprodukční vazby. Šlo tedy o flexibilní a propojenou společnost, nikoli o rigidně oddělené tábory.

Zásadní obrat nastal v červnu 2015. Když se tehdy obě skupiny setkaly, místo obvyklého klidného kontaktu došlo k nečekané eskalaci: šimpanzi ze západní skupiny se stáhli a dali se na útěk, zatímco centrální skupina je začala pronásledovat. Pro zkušené primatology to byl šok – podobné chování dosud nikdy nepozorovali.

Následující roky přinesly postupné oddělování obou frakcí. Do roku 2017 už obývaly zcela odlišná území a začaly aktivně hlídkovat na svých hranicích, podobně jako lidské skupiny bránící své teritorium.

Přerod v násilí

Od roku 2018 konflikt přerostl v otevřené násilí. Výzkumníci zdokumentovali, že šimpanzi ze západní skupiny zabili nejméně sedm dospělých samců a 17 mláďat z centrální skupiny. Dalších nejméně 14 jedinců zmizelo beze stopy a je pravděpodobné, že se stali oběťmi útoků. Násilí přitom pokračovalo i po skončení analyzovaného období.

Podle vědců je hlavní příčinou rozkolu rozpad sociálních vazeb uvnitř původní komunity. K tomu mohlo přispět hned několik faktorů: neobvyklá velikost skupiny, rostoucí konkurence v boji o potravu a partnery, změny ve vedení i úhyn klíčových jedinců, kteří dříve fungovali jako spojovací články mezi oběma frakcemi.

Šimpanzí občanská válka

Podobný případ byl zaznamenán už v 70. letech v tanzanském parku Gombe, kde slavná primatoložka Jane Goodallová pozorovala rozpad šimpanzí komunity a následné násilí mezi bývalými spojenci. Tehdy ovšem panovaly pochybnosti, zda konflikt nebyl ovlivněn lidskou přítomností, protože šimpanzi byli přikrmováni.

Současný případ z Kibale je proto průlomový: jde o první jasně doloženou „šimpanzí občanskou válku“ v přirozených podmínkách bez zjevného lidského zásahu.

Studie otevírá i širší otázky o původu lidských konfliktů. Často se předpokládá, že války vznikají kvůli kulturním rozdílům, jako jsou jazyk, náboženství nebo etnicita. Výzkum šimpanzů ale naznačuje i něco dalšího: klíčovou roli může hrát kvalita sociálních vazeb a jejich rozpad.

Pokud jsou konflikty důsledkem narušených vztahů mezi skupinami, pak nestačí jen „porozumět“ odlišným kulturám. Důležitější může být aktivní udržování osobních vazeb napříč skupinami – tedy něco, co v případě šimpanzů selhalo.

Příběh šimpanzů z Ngogo tak není jen fascinujícím vhledem do zvířecího světa, ale i varováním. Ukazuje, jak rychle se může stabilní společnost rozpadnout, když se naruší její vnitřní vazby. A zároveň naznačuje, že klíčem k míru – ať už u šimpanzů, nebo u lidí – může být něco zdánlivě jednoduchého: schopnost udržet vztahy i ve chvílích napětí.