Milosrdný rytíř na nebezpečném nebi: Příběh německého stíhače Franze Stiglera a amerického letce Charlese Browna

Dne 20. prosince 1943 se bombardéry 527. letky vracely z náletu na Brémy. Za ostatními Boeingy B-17 Flying Fortress letěl stroj pojmenovaný Ye Olde Pub, jenž se však vinou značného poškození opozdil za zbytkem formace. Měl poškozené tři ze čtyř motorů, potrhaný trup, polovina ocasu chyběla a vinou nízké teploty zamrzly mechanismy většiny zbraní na palubě. Samotný letoun držel na nebi pouze silou vůle. Ocasní střelec zemřel po zásahu protiletadlovým kanonem, další členové osádky měli různé zranění, omrzlé nohy a jednadvacetiletý kapitán Charles Brown měl poraněné rameno. 

Pomalého bombardéru si všimli Němci na zemi, mezi nimi i stíhací eso Franz Stigler, který zrovna doplňoval palivo po sestřelení dvou létajících pevností. Když za ním odstartoval a dostal se blíže, zarazila jej nečinnost palubních zbraní. Sám později poznamenal, že nikdy tak zničené letadlo neviděl.

K překvapení osádky Ye Olde Pub na ně Stigler nezaútočil. Vzpomněl si prý při pohledu na zbědované muže na palubě na slova svého instruktora v severní Africe, leteckého esa Gustava Rödela, jenž řekl, že pokud se někdy dozví, že někdo z jeho pilotů střílel na muže na padáku, osobně ho zastřelí. Po mnoha letech Stigler uvedl: „Pro mne to bylo stejné jako pálit do někoho na padáku. Kdybych vystřelil, byla by to vražda.“

Ochránit nepřítele

Stigler se snažil opakovaně gesty Brownovi vysvětlit, aby přistál na německém letišti a vzdal se, nebo aby stroj odklonil do neutrálního Švédska. Brown mu ale vůbec neporozuměl a pokračoval směrem k Anglii. Stigler se tedy rozhodl pokračovat s nimi po jejich boku a ochránit je tak před palbou flaků, jejichž obsluha poznala siluetu messerschmittu a neútočila.

Když se dostali nad volné moře, německý pilot osádce zasalutoval a obrátil svou stíhačku zpět. Brown dokázal letět ještě 400 km přes Severní moře a se svým strojem úspěšně přistál na základně v britském Norfolku.

Brown informoval své nadřízené o tom, co se stalo, ti mu ale zakázali o události dále mluvit, aby náhodou někdo nezačal cítit sympatie k nepříteli. Brown později uvedl: „Někdo rozhodl, že zkrátka nemůžete být člověk a sedět v německém kokpitu.“ 

Stigler zůstal i nadále úspěšným válečným stíhacím pilotem, ale tato událost ho podle jeho slov velmi poznamenala. Až dlouho po válce v roce 1986 se Brown rozhodl o události opět mluvit a najít pilota, jenž jemu i osádce zachránil život. To se mu také povedlo a z obou se stali blízcí přátelé, kteří zemřeli pár měsíců po sobě v roce 2008.