První experiment se zesilováním arktického ledu mořskou vodou přinesl nadějné výsledky. Má to ale háček
Experiment v Cambridge Bay v kanadském Nunavutu potvrdil, že čerpání mořské vody na led v zimě funguje. Jde ale o realistickou možnost, jak tlumit důsledky globálního oteplování v Arktidě?
Ve snaze zpomalit katastrofální úbytek arktického mořského ledu odborníci zvažují nejrůznější geoinženýrské postupy, s nimiž by bylo možné vědomě zasáhnout do klimatických mechanismů. Možných metod je hned několik, od těch kontroverzních až po poměrně jednoduché a osvědčené. K takovým metodám patří i zesilování mořského ledu, které nedávno prověřil první terénní experiment svého druhu v kanadské osadě Cambridge Bay na území teritoria Nunavut.
Edward Blanchard-Wrigglesworth z Washingtonské univerzity s týmem kolegů se zaměřili na jednoduché a bezpečné geoinženýrství. Jde o, že se během zimy aktivně čerpá mořská voda na již existující mořský led, aby tam zmrzla do nové zpevňující vrstvy. Obyvatelé severských a arktických oblastí tento postup využívají již dlouho při budování infrastruktury a podobný princip se používá také při údržbě hokejových kluzišť, aby led zůstal pevný.
Jak zachránit led v Arktidě?
Během zimy 2024/2025 vědci v Cambridge Bay zaplavili experimentální plochy vrstvou mořské vody silnou až 20 cm, pomocí ponorných čerpadel, z nichž každé spotřebovává méně energie než běžný toustovač. Na konci zimy byl led na experimentálních plochách až o 32 centimetrů silnější než na kontrolních plochách. To přibližně odpovídá celkovému ztenčení arktického mořského ledu za posledních padesát let. Největšího přírůstku ledu dosáhly plochy zaplavené dvakrát.
Výsledky experimentu, zveřejněné v odborném časopise Earth's Future, ukazují, že na menších plochách je tímto způsobem možné výrazně zvýšit jak tloušťku ledu, tak i jeho odrazivost. Díky vyšší odrazivosti slunečního záření se led stává odolnějším vůči tání. Pokud by se podobných výsledků podařilo dosáhnout ve větším měřítku, mohlo by to zpomalit rozmrzání nejen mořského ledu, ale také permafrostu i úbytek ledového příkrovu v Grónsku.
Nad použitou metodou ale visí zásadní otazník. Není jasné, zda lze takový postup rozšířit na dostatečně velkou plochu a zda by to bylo ekonomicky únosné. Zesilování ledu vyžaduje přítomnost lidí i techniky přímo v terénu a v ohromném rozsahu. Pokrytí plochy celé Arktidy by si vyžádalo přibližně sto milionů těchto zařízení.
Další věc je, že by pro smysluplný zásah proti oteplování musela být čerpadla masově nasazena téměř okamžitě, dokud ještě na severu existuje dostatečně rozsáhlá ledová plocha, kterou lze zaplavovat.
