Chrápání, nespavost a ranní únava mohou ukazovat na poruchu spánku. Jak poznat, že je čas navštívit lékaře?

Jsem pořád unavená. Snažím se dopřát si dostatek spánku, ale ať dělám, co dělám, stejně se každé ráno budím vyčerpaná. Proč si nikdy nepřipadám skutečně odpočinutá?

Pro miliony lidí je nekvalitní spánek natolik běžnou součástí života, že ho už nepovažují za příznak možného zdravotního problému. Přetrvávající únavu svádějí na stres, z chrápání připomínajícího projíždějící nákladní vlak se stává rodinný vtip a usínání během pravidelných porad omlouvají tím, že je práce zkrátka nudí. Ve skutečnosti ale mohou všechny tyto projevy upozorňovat na poruchu spánku. Přesto jim většina lidí nevěnuje pozornost.

Podle odhadů amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) a dalších odborníků na spánek trpí některou aktivní poruchou spánku 50 až 70 milionů Američanů. Většina z nich o tom však vůbec neví.

Jako specialistka na spánkovou medicínu věnující se především léčbě chronické nespavosti mohu s jistotou říci, že i běžné poruchy spánku zůstávají často nerozpoznané, nediagnostikované a neléčené.

Poruchy spánku si zaslouží lékařskou pozornost. Mnohé z nich lze navíc velmi dobře léčit. Zde jsou ty nejčastější (mimochodem, klinicky je popsáno více než 80 poruch spánku) a jejich příznaky, které na ně mohou upozorňovat.

Problém jménem nespavost

Porucha nespavosti je definována jako obtíže s usínáním, udržením spánku nebo příliš časným probouzením alespoň tři noci v týdnu po dobu nejméně tří měsíců. Významně přitom narušuje každodenní fungování.

Někdo nemůže dlouho usnout, jiného během noci opakovaně budí noční probouzení a nedaří se mu znovu usnout. Jiní se pravidelně probouzejí výrazně dříve, než by chtěli.

Nespavost může být akutní – trvá několik dní až týdnů. Obvykle ji vyvolá konkrétní stresová událost a často sama odezní. Může být ale také chronická, kdy přetrvává tři měsíce nebo déle a obvykle vyžaduje léčbu.

Desítky let epidemiologického výzkumu naznačují, že kritéria chronické nespavosti splňuje 10 až 15 % běžné populace. Vyšší výskyt je zaznamenáván u žen, starších lidí a osob se souběžnými psychickými obtížemi.

Další příznaky nespavosti:

• Cítíte se vyčerpaní, i když spíte celou noc.
• Pravidelně pociťujete podrážděnost, skleslou náladu, výkyvy nálad, potíže se soustředěním nebo pozorností či problémy s pamětí.
• S blížící se dobou uléhání pociťujete obavy nebo úzkost.
• Do postele chodíte úplně vyčerpaní, ale jakmile položíte hlavu na polštář, jste najednou úplně vzhůru – cítíte se „unavení, ale přebuzení“.

Za zlatý standard léčby je považována kognitivně behaviorální terapie nespavosti (CBT-I), vhodné však mohou být i jiné formy spánkové terapie nebo některé léky.

Obstrukční spánková apnoe

Obstrukční spánková apnoe je onemocnění, při němž se během spánku uvolní svaly v oblasti hrdla, což vede ke zúžení nebo úplnému uzavření dýchacích cest. Často se projevuje chrápáním, i když chrápání není pro stanovení diagnózy nezbytné.

Když se dýchací cesty uzavřou, dýchání se zastaví – někdy jen na několik sekund, jindy na delší dobu – dokud mozek člověka krátce neprobudí a neobnoví dýchání.

Tento cyklus se může během jediné noci zopakovat i více než stokrát, což spánek často natolik naruší, že se většina lidí probouzí zcela vyčerpaná.

Odhaduje se, že obstrukční spánkovou apnoí trpí více než 30 milionů Američanů. Podle řady analýz však zůstává ve Spojených státech každoročně nerozpoznáno 80 až 90 % případů. U žen je poddiagnostikovanost obzvlášť výrazná, protože se u nich nemoc často projevuje jinak než u mužů – únavou, změnami nálady, nespavostí nebo ranními bolestmi hlavy. Muži naopak častěji hlasitě chrápou nebo se během spánku dusí a lapají po dechu.

Ve své ordinaci to od žen slýchám neustále. Mnohé z nich neodpovídaly typickému obrazu pacientů s obstrukční spánkovou apnoí, a jejich obtíže proto byly přisuzovány depresi, onemocnění štítné žlázy, stresu nebo jiné poruše spánku.

Další příznaky obstrukční spánkové apnoe:

• Probouzíte se se suchem v ústech, bolestí v krku nebo bolestmi hlavy.
• Přes den pociťujete nadměrnou ospalost.
• V noci se často budíte kvůli močení (tzv. nykturie; dochází k ní proto, že opakované zástavy dechu zatěžují srdce a organismus uvolňuje více hormonu podporujícího tvorbu moči).
• Máte potíže se soustředěním, problémy s pamětí nebo „zpomalené“ myšlení.
• Trápí vás zvýšená podrážděnost, změny nálad, úzkosti nebo deprese, které ani po léčbě zcela neustupují.
• Dlouhodobě trpíte nespavostí, zejména obtížemi s udržením spánku.
• Máte vysoký krevní tlak nebo srdeční onemocnění, která se nedaří dobře zvládat.

Spánková apnoe se často léčí pomocí přístroje s kontinuálním přetlakem v dýchacích cestách (CPAP), který během spánku udržuje dýchací cesty otevřené. Některým pacientům však mohou pomoci i jiné léčebné postupy nebo chirurgický zákrok. Přínosné mohou být také změny životního stylu, například redukce tělesné hmotnosti nebo omezení konzumace alkoholu.

Syndrom neklidných nohou

Syndrom neklidných nohou, známý také jako Willisova–Ekbomova choroba, se vyznačuje neodolatelným nutkáním pohybovat nohama (případně i pažemi), které je obvykle doprovázeno nepříjemnými pocity. Lidé je popisují jako lezení, brnění, tahání, bolest, pálení, svědění nebo neurčitý vnitřní neklid.

Příznaky se objevují hlavně v klidu nebo se tehdy zhoršují a dočasnou úlevu obvykle přináší pohyb, protažení nebo chůze. Nepříjemné pocity bývají natolik intenzivní, že je téměř nemožné zůstat v klidu a usnout.

Výzkum publikovaný v časopise Journal of Global Health odhaduje, že syndrom neklidných nohou postihuje 7,2 až 11,5 % běžné populace. Dostupná data však naznačují, že většina případů zůstává nerozpoznaná nebo je diagnostikována až řadu let po objevení prvních příznaků.

Protože syndrom neklidných nohou nelze odhalit běžnými vyšetřeními a postiženým se obtížně popisují jejich pocity, býval dlouhá léta považován za psychický problém.

Další příznaky syndromu neklidných nohou:

• Partner či partnerka si stěžují, že během spánku opakovaně kopete nebo trháte nohama (případně i pažemi).
• Přes den jste nadměrně ospalí, trpíte změnami nálad, „zpomaleným“ myšlením a zvýšenou úzkostí nebo depresí.

Pomoci mohou některá antiepileptika nebo přípravky s vysokým obsahem železa. Přínosná bývá také léčba dalších zdravotních potíží a změny životního stylu, například pravidelný pohyb, zdravá strava, vyhýbání se stimulantům, masáže, kompresní pomůcky, teplé či studené obklady nebo doplňování hořčíku.

Poruchy cirkadiánního rytmu

Poruchy cirkadiánního rytmu spánku a bdění (CRSWD) vznikají tehdy, když se vnitřní biologické hodiny člověka – které řídí načasování spánku, uvolňování hormonů, tělesnou teplotu a desítky dalších fyziologických funkcí – dostanou do nesouladu s okolním prostředím nebo s požadovaným režimem spánku. Nejde tedy primárně o poruchy kvality spánku, ale jeho načasování.

Výsledkem je spánkový režim, který se výrazně liší od běžných společenských zvyklostí. Někteří lidé například nedokážou usnout dříve než v pozdních nočních hodinách bez ohledu na to, jak brzy si lehnou, zatímco jiní usínají velmi brzy večer a probouzejí se časně ráno.

Přehledová studie publikovaná v časopise Journal of Clinical Neurophysiology zjistila, že některou z těchto poruch trpí až 3 % dospělých. U dospívajících a mladých dospělých se výskyt pohybuje mezi 7 a 16 %. Autoři zároveň upozorňují, že jsou tyto poruchy často mylně diagnostikovány jako jiné poruchy spánku.

Další příznaky poruch cirkadiánního rytmu:

• Považujete se za „extrémní noční sovu“ nebo naopak „extrémní ranní ptáče“.
• Když během dovolené nebo ve dnech volna můžete spát podle potřeby, váš spánkový režim se výrazně změní.
• Pracujete na směny a přestože jste vyčerpaní, nedaří se vám usnout, i když k tomu máte příležitost.
• Byla vám diagnostikována nespavost, ale léky na spaní ani běžná doporučení týkající se spánkové hygieny nepomohly.
• Vaše „nespavost“ nebo „únava“ nikdy na léčbu plně nereagovaly.

Nejúčinnější je přizpůsobit životní styl tak, aby člověk spal ve svém přirozeném biologickém okně. Pokud to není možné, mohou být vhodné postupy zaměřené na úpravu cirkadiánního rytmu (například velmi nízké dávky melatoninu nebo terapie jasným světlem) či behaviorální přístupy, například CBT-I.

Co dělat, pokud máte podezření na poruchu spánku

Pokud některé z těchto příznaků na sobě pozorujete a přetrvávají déle než několik týdnů, vaším prvním krokem by měla být návštěva lékaře a konkrétní dotaz, zda by za obtížemi nemohla stát některá z poruch spánku.

Nestačí říct, že jste unavení nebo nemůžete spát. Buďte co nejkonkrétnější: popište, kdy se obtíže objevují, jak dlouho trvají, jak ovlivňují vaše fungování během dne a zda si váš partner či partnerka všimli něčeho neobvyklého. Lékař vás následně může odeslat ke specialistovi na spánkovou medicínu (případně je třeba o doporučení přímo požádat), který provede podrobné vyšetření a podle potřeby doporučí vyšetření spánku. 

Tento přehled zdaleka není úplný. Existují i další poruchy spánku, například narkolepsie nebo idiopatická hypersomnie. Jsou sice méně časté, ale rovněž mohou způsobovat nadměrnou denní ospalost navzdory tomu, že člověk tráví v posteli dostatek času. I ty vyžadují správnou diagnózu a odpovídající léčbu.

Pokud jste vyčerpaní už měsíce nebo dokonce roky a běžná doporučení týkající se spánkové hygieny nepřinesla zlepšení, neznamená to, že „neumíte spát“ nebo že „špatně spíte“. Vaše obtíže pravděpodobně nejsou jen důsledkem stresu ani „součástí vaší přirozenosti“. Chronické vyčerpání není něco, co byste měli považovat za normální nebo na co byste měli být hrdí. Vaše problémy se spánkem si zaslouží mnohem větší pozornost.