Individuální výkony německých pilotů: Husarské kousky stíhačů Jagdwaffe (1)

26.07.2018 - Marek Brzovský

Piloti německého stíhacího letectva – Jagdwaffe často převyšovali své protivníky osobní iniciativou. Rozhodností a agresivitou dokázali mnohdy zvrátit ve svůj prospěch výsledky zcela beznadějných akcí

<p>Gerhard Schöpfel póuje u kormidla svého letounu, které nese značky dosažených sestřelů</p>

Gerhard Schöpfel póuje u kormidla svého letounu, které nese značky dosažených sestřelů


Reklama

Dne 9. dubna 1940 Němci zahájili svůj útok na Dánsko a Norsko, přičemž důležitou roli hrály vzdušné výsadky u klíčových nepřátelských základen. K letišti Oslo Fornebu směřovala početná formace transportních Ju 52/3m vezoucích elitní parašutisty, hustá mlha však vedla k tomu, že velení operaci odvolalo a letouny s výsadkáři se otočily k návratu. Ve vzduchu však už byla i druhá vlna nesoucí pěchotu, která měla přistát na již obsazeném letišti.

Nepřátelská léčka?

Její velitel sice rozkaz také zachytil, považoval ho však za nepřátelskou léčku a pokračoval v akci. Když letouny vylétly z mlhy, ocitly se blízko svého cíle a šly na přistání, leteckou základnu však stále drželi Norové a německé stroje se dostaly do vražedné palby ze země. V tomto kritickém okamžiku se na scéně objevily německé doprovodné stíhačky. Konkrétně šlo o osm Bf 110 od 1./ZG 76 pod vedením Oblt. Wernera Hansena. 

Německou situaci ještě zkomplikovalo norské letectvo, jež do oblasti vyslalo několik vlastních stíhacích letounů. Hansen o boji později uvedl: „Patnáct kilometrů od Osla jsme zahlédli peruť Gloster Gladiatorů. Nabrali jsme výšku, abychom mohli provést útok ze slunce. Museli nás ale vidět. Jeden roj zamířil dolů a ostatní začaly stoupat. Díky jejich výborné ovladatelnosti se jim podařilo dostat za některé naše Bf 110. Podařilo se nám je ale nakonec odrazit. Boj nás však stál mnoho paliva a kromě rychlého přistání nám už nic jiného nezbývalo.“

Stíhači obsazují letiště

Piloti dvoumotorových Bf 110 se museli pustit do odvážné akce. Jeden stroj začal ostřelovat postavení norských protiletadlových zbraní, dalších pět messerschmittů šlo na přistání. Jeden z nich pilotoval Lt. Helmut Lent, který se v budoucnu stal druhým nejúspěšnějším nočním stíhacím esem se 110 sestřely na kontě. Teď však letěl jen na jeden motor a přistání nezvládl, když přistávací dráhu přeletěl, na konci havaroval a jeho letoun byl na odpis.

Ostatní stroje však dosedly v pořádku, piloti odrolovali na okraj dráhy a zastavili tak, aby jejich zadní střelci mohli krýt palbou svých kulometů dosedající Ju 52/3m. Werner Hansen poté vyskočil ze své stíhačky a s pistolí v ruce pádil k nejbližšímu transportnímu letounu, aby pěšákům vysvětlil situaci. Infanteristé připravení na poklidné přistání pak jen se svými pobočními zbraněmi podnikli útok na norská postavení, ale jejich obránci se již tou dobou stahovali. Letiště tak padlo Němcům do rukou, zanedlouho na něm začaly přistávat další letouny a o osudu Osla bylo rozhodnuto.

RAF jde do akce

Dne 18. srpna 1940 došlo v rámci bitvy o Británii k obzvlášť tvrdým bojům. Krátce po poledni letěly do akce i Messerschmitty Bf 109 E od eskadry JG 26, přičemž v kabině jednoho z nich seděl Oblt. Gerhard Schöpfel. Britské obsluhy radarů přilétající svaz velmi brzy objevily a na letištích RAF se rozeřvaly sirény. Piloti v pohotovosti reagovali jako vždy, spěšně odhazovali cigarety, hrnky anglického čaje i černé kávy zůstaly nedopity.

Letištěm se brzy ozývalo burácení motorů Rolls-Royce a stíhačky Hurricane šly jedna po druhé na start. Spěch byl na místě. Každá vteřina znamenala při stoupání k nepříteli cenné metry a ty mohly znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Britové se nechtěli nechat nachytat během pomalého stoupání. Jagdflieger v takových případech bleskově sjeli z oblohy, střemhlav se prohnali britskou formací a stříleli.

Masakr nad Canterbury

Německá taktika nedoporučovala zaplétat se do manévrových soubojů, ale po útoku opět vystoupat a pak případně zaútočit znovu. V tomto konkrétním případě odstartovala jedna z nejlepších jednotek RAF létajících na hurricanech – 501. peruť. Ta právě kroužila v oblasti Canterbury a stoupala do operační výšky, přičemž letěla ve strnule prosazované formaci skládající se ze tříčlenných rojů umístěných těsně vedle sebe. Za formací pak kličkovali dva piloti hurricanů, hlídající celou formaci zezadu (takzvaní weaveři).

TIP: Hitlerovy vzdušné zbraně: Pravda o Luftwaffe během druhé světové války

Nad britskými stíhači však právě prolétaly Bf 109 od III./JG 26. Gerhard Schöpfel se odpojil a okamžitě na ně zezadu střemhlav zaútočil. V rychlém sledu poslal k zemi oba weavery a poté ještě dva hurricany z jednoho roje. Útok přerušil jen proto, že mu olej z poslední oběti postříkal kryt kabiny. Osamocený německý stíhač tak uštědřil této elitní jednotce jednu z nejtěžších porážek – jeden britský pilot padl, dva utrpěli zranění a jen jeden vyvázl bez úhony. Britové se tak znovu přesvědčili o nevhodnosti tříčlenných rojů v boji proti agresivním německým stíhačům.

Pokračování v neděli 29. července

  • Zdroj textu:

    Vojska

  • Zdroj fotografií: pinterest

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Přes porážku u Bzury dokázala část polské armády ustoupit za Vislu a směřovala na jihovýchod země. Do průběhu bojů ale osudově zasáhla sovětská invaze do Polska ze 17. září 1939.

Zajímavosti

Oblíbené i obávané buráky

Věda

Devět metrů dlouhý bazén pojme až deset plavců.

Revue

Rentgenový záblesk supermasivní černé díry galaxie GSN 069

Vesmír

 Torpédovka 79T táhne vrak vzducholodě do přístavu v zálivu Veruda

 

Válka

Císař Karel VI. jako český král v korunovačním rouchu.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907