Infekce, nebo vakcína? Je lepší imunita z očkování, nebo ta po prodělání nemoci?

27.09.2021 - Zdeněk Zadražil

Je lepší imunita získaná přirozenou infekcí, nebo ta získaná vakcinací? Krátká odpověď zní: Nevíme. Ani u jedné zatím není potvrzeno, jak dlouhodobá a stabilní je. Vakcinace ale vyvolá imunitní paměť bez rizika těžkých zdravotních komplikací

<p>Pokud virus změní svou 3D strukturu, nebudou paměťové protilátky účinné, nebo budou účinné méně. </p>

Pokud virus změní svou 3D strukturu, nebudou paměťové protilátky účinné, nebo budou účinné méně. 


Reklama

Imunitní systém je připraven na boj s patogeny. Vrozená imunita cílí na patogeny obecně, rozpozná tedy například, že se jedná o virus, ale už ne, s jakým konkrétním virem bojuje. A vir je schopen této nespecifitě uniknout. Adaptivní imunita už však potlačuje infekci konkrétního viru, rozpoznává totiž přesně jeho struktury. A právě na adaptivní imunitu cílí vakcinace. Imunitní systém se nemusí bránit skutečné infekci viru, který se snaží co nejvíc nad obranyschopností vyzrát. To vakcinace nedělá, pouze imunitní systém „zmanipuluje“ k tomu, aby si myslel, že se skutečnou infekcí bojuje. Pokud jste poté virem nakaženi, cílená imunitní reakce začíná velmi rychle.

Zpožděné reakce

Pokud u člověka dochází k infekci, lze v jeho těle pozorovat masivní namnožení specifických buněk proti tomuto patogenu. Jestliže se s tímto patogenem setkává poprvé, tedy jde o primární infekci, má tato odpověď 7–10 dní zpoždění. Po skončení infekce většina namnožených buněk odumře, zůstane jen malá část, a ta vytvoří imunitní paměť. U každé další infekce už dojde k namnožení efektorových buněk velmi rychle podle nachystaného plánu, po úspěšném boji proti patogenu opět tyto buňky odumřou a zůstanou buňky paměťové. Pokud nějakou dobu infekci nepotkáte, nemají paměťové buňky důvod v těle zůstávat. U některých onemocnění je tak paměť krátkodobější, u jiných ale zůstává dlouho, i celoživotně.

Stabilita imunitní paměti po očkování nebo prodělané infekci se zkoumá a u mnoha patogenů či vakcinací je již dobře známá. Proto třeba očkovací kalendář zahrnuje přesné časové odstupy několika dávek vakcíny, která včas obnoví zanikající imunitní paměť nebo způsobí její ještě přesnější diferenciaci – výsledné paměťové buňky jsou proti patogenu ještě účinnější (viz Osvědčené zbraně).

Situace kolem imunitní paměti proti nemoci covid-19 je však stále nejasná. Když vědci zkoumali imunitní paměť, která vznikla přirozenou infekcí SARS (dnes virus způsobující toto onemocnění nazývají odborníci SARS-CoV-1 – Severe acute respiratory syndrome coronavirus 1), zjistili, že i po 17 letech zůstala u pacientů buněčná paměť. Specifické protilátky ale z krve vymizely. Jak se tato paměť bude chovat v případě blízkého příbuzného tohoto viru, který dnes sužuje svět, se teprve uvidí.

Najdi a znič

Aby se virus dokázal navázat na buňky lidského těla, musí mít na svém povrchu receptor, kterým se může vázat na jiný receptor našich buněk. Tím je dnes již proslavený spike protein na povrchu SARS-CoV-2. A podobně vypadají i receptory na našich buňkách, až na to, že buňky lidského organismu jsou mnohonásobně větší, zatímco receptory na buněčném povrchu zůstávají stejně velké. Na našich buňkách máme také stovky různých jiných receptorů, jež spouštějí a zastupují různé buněčné funkce.

Oba receptory, virový i buněčný, do sebe musejí zapadat. Když si představíte zámek a klíč, víte, že jen jeden specifický klíč patří do určitého zámku – nejde pouze o přibližný tvar. U vazebných partnerů molekul to funguje podobně, ale až teprve po dostatečném přiblížení klíče změní zámek svou strukturu tak, že klíč zapadne. 

V boji proti infekci je tento pomyslný klíč na povrchu viru zablokován protilátkou, která musí být přesná, nikoliv pouze přibližně kopírující tvar virového receptoru či jiné struktury. Pokud tomu tak není, protilátka se nenaváže vůbec, nebo jen příliš slabě. Protilátky nemusejí virus neutralizovat pouze zablokováním vazebného místa virového receptoru, mohou také svazovat několik virových částic k sobě, mohou je označovat pro imunitní systém a působit v podstatě jako majáčky, které přivolají například imunitní „popeláře“ zvané makrofágy, jež viry zlikvidují.

Brána do těla

Virus je schopen infikovat jen určité typy buněk, které cílový receptor na svém povrchu mají. U SARS-CoV-2 se tento cíl nazývá ACE-2 (angiotensin converting enzyme) receptor. Je to molekula, která snižuje krevní tlak štěpením vazokonstikčního peptidu na peptid vasodilatační. Viry a jiné patogeny totiž často (i když ne vždy) využívají molekuly, které jsou pro lidský organismus důležité a mají danou fyziologickou funkci. Náš organismus se tedy nemůže dost dobře bránit změnou této molekuly. Jen určité typy buněk lidského těla mají na svém povrchu ACE-2 a právě ty jsou cílem virové infekce. 

Zajímavé je, že ACE-2 byl vstupní branou i pro SARS-CoV-1. Nynější virus se ale na ACE-2 váže mnohem účinněji, a to může být důvod, proč je výrazně nakažlivější. Stejně i takzvaná britská mutace, oficiálně označená jako B.1.1.7, se výrazně rychleji šíří právě díky mutacím ve spike proteinu. K novým mutacím bude docházet i dále a je tu reálné riziko, že se objeví taková, která bude více či méně rezistentní vůči jakkoliv získané imunitní paměti. Čím déle se bude protahovat očkování, tím je větší pravděpodobnost, že by se tak mohlo stát.

Rozsáhlá reakce

Pokud je člověk přirozeně infikován patogenem, imunitní paměť se může vytvořit proti různorodým strukturám. Hodně zde také záleží na tom, jak u něj infekce probíhá. Je dobré si uvědomit, že při infekci virem mohou vznikat paměťové imunitní buňky proti různým virovým částem, a to by mohlo znamenat, že má tato paměť širší záběr. Tím, že se virus snaží imunitním reakcím všemožně unikat, může však vznik imunitní paměti oslabit, protože celý proces nemusí proběhnout tak, jak má. Virus může například oslabit vznik B buněčné odpovědi, a tím pádem vznik paměťových protilátek.

Nejnovější studie z La Jolla Institute for Immunology však ukazuje slibné výsledky imunity získané přirozeně infekcí virem SARS-Cov-2. Po osmi měsících byly u pacientů nalezeny paměťové B buňky. Pokud není v krvi dostatečné množství protilátek, po reinfekci dojde k aktivaci těchto buněk, které začnou protilátky znovu produkovat. Byla zjištěna i T buněčná odpověď, která cílí na virus samotný.

Na hodnocení podobných účinků imunitní paměti získané očkováním je zatím příliš brzy. Podobné studie však vzniknou a už nyní lze říct, že krátkodobě je paměť vyvolaná vakcínami účinná. To ostatně potvrzují nejnovější epidemiologická data z Izraele. Vysoká proočkovanost populace již přináší solidní výsledky – počet hospitalizací a infekcí ve státě výrazně klesl. U jedinců, kteří byli očkováni oběma dávkami vakcíny BNT162b2 (tedy vakcína od firmy Pfizer), ukazuje nejnovější studie až 92% účinnost proti přenosu infekce či až 92% účinnost v prevenci těžkého průběhu covid-19. Účinnost vakcíny pouze po první dávce byla výrazně nižší. To ukazuje, jak důležité může být vyvolat imunitní reakci velmi brzy po vytvoření imunitní paměti. Z této studie, která porovnala data od více než milionu lidí, také víme, že nejúčinnější paměť je vytvořena 7 a více dní po druhé dávce vakcíny. 

Osvědčené zbraně

Vakcína proti HPV (Human Papillomavirus) indukuje silnější imunitní paměť než přirozená infekce. Navíc u tohoto onemocnění je potřeba zabránit chronické infekci, kterou často virus způsobí. Tělo se ho v takovém případě nikdy nezbaví, virus nutí hostitelské buňky k dělení a je původcem rakoviny, nekontrolovatelného množení vašich vlastních tělních buněk. Pneumokokové vakcíny u dětí také indukují lepší imunitu než přirozená infekce. Zde je to dáno hlavně tím, že dětský imunitní systém je slabý a při přirozené infekci neumí správně reagovat a následnou silnou paměť vytvářet.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti
Revue

Kuiperův pás původně 30krát překonával hmotnost naší planety, dnes je však 99 % této hmoty „nezvěstných“.

Vesmír

Britští sapéři stavějí most na západní frontě, 1917

Válka
Věda

Návrat Johannese a Friedricha, synů hraběte ze Stadionu z kavalírské cesty. 

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907