Invazivní druhy: Nezvaní návštěvníci z řad rostlin i živočichů

13.09.2022 - Vladimír Socha

Nepůvodní druhy jsou často velmi odolné, agresivní a šíří se překvapivě rychle. Představme si pětici živočišných i rostlinných druhů, které můžeme považovat za skutečné dobyvatele cizích území

<h3>Himalájské nadělení</h3><p>Mezi nejznámější invazivní rostliny i na našem území patří na pohled zajímavá <strong>netýkavka žláznatá</strong> <em>(či Royleova, Impatiens glandulifera)</em>. Protože pochází z nejvyššího pohoří světa, její anglický název zní Himalayan Balsam. Přibližně od 30. let 19. století se tato odolná rostlina začala šířit po Evropě. Během pouhého desetiletí však unikla kontrolovanému pěstování a rozšířila se natolik, že se stala přítěží. Dnes se s touto postupující rostlinou z řádu vřesovcotvarých prakticky po celém světě svádí boj. <strong>Oproti původním druhům má totiž velkou výhodu – efektivní způsob šíření semen a produkci sladkého nektaru, který vábí hmyzí opylovače.</strong></p><p>Jedná se o poměrně velkou rostlinu, která v některých případech dosahuje výšky až 2,5 metru. Její lodyha má u země tloušťku okolo pěti centimetrů a listy mohou být dlouhé asi 25 centimetrů. Semena jsou katapultována praskající tobolkou až do vzdálenosti sedmi metrů!<em> (foto: Shutterstock)</em></p>

Himalájské nadělení

Mezi nejznámější invazivní rostliny i na našem území patří na pohled zajímavá netýkavka žláznatá (či Royleova, Impatiens glandulifera). Protože pochází z nejvyššího pohoří světa, její anglický název zní Himalayan Balsam. Přibližně od 30. let 19. století se tato odolná rostlina začala šířit po Evropě. Během pouhého desetiletí však unikla kontrolovanému pěstování a rozšířila se natolik, že se stala přítěží. Dnes se s touto postupující rostlinou z řádu vřesovcotvarých prakticky po celém světě svádí boj. Oproti původním druhům má totiž velkou výhodu – efektivní způsob šíření semen a produkci sladkého nektaru, který vábí hmyzí opylovače.

Jedná se o poměrně velkou rostlinu, která v některých případech dosahuje výšky až 2,5 metru. Její lodyha má u země tloušťku okolo pěti centimetrů a listy mohou být dlouhé asi 25 centimetrů. Semena jsou katapultována praskající tobolkou až do vzdálenosti sedmi metrů! (foto: Shutterstock)

<h3>Trnitá nádhera</h3><p>Mezi nápadnou součást naší květeny patří <strong>trnovník akát</strong> <em>(Robinia pseudoacacia)</em>, dřevina z řádu bobotvarých. Tento rychle rostoucí opadavý strom je původní v Mexiku a na západě Severní Ameriky, kde tvořil součást tamních lesních společenstev. V současnosti je však jako nepůvodní druh rozšířen i ve značné části Evropy a Asie. <strong>Tajemstvím úspěchu akátu je zejména jeho velká nenáročnost na půdu a vláhu, stejně jako schopnost dlouhodobě chránit vylučováním flavonoidů svůj kořenový systém.</strong> Kromě toho odolává velmi dobře i mechanickému poškození, smogu, okusu zvěře a dokonce i vysokému obsahu solí v půdě. Navíc až na výjimky takřka netrpí útoky škůdců.</p><p>Do Evropy byl trnovník akát dovezen počátkem 17. století botanikem <strong>Jeanem Robinem</strong>, od něhož odvozuje své vědecké jméno. Zhruba o století později je tento druh poprvé zmiňován i na našem území. Koncem 19. století se dokonce aktivně vysazoval na mnoha místech Evropy, zejména v důsledku snah pokrýt písčité a kamenité plochy.<em> (foto: Shutterstock)</em></p>

Trnitá nádhera

Mezi nápadnou součást naší květeny patří trnovník akát (Robinia pseudoacacia), dřevina z řádu bobotvarých. Tento rychle rostoucí opadavý strom je původní v Mexiku a na západě Severní Ameriky, kde tvořil součást tamních lesních společenstev. V současnosti je však jako nepůvodní druh rozšířen i ve značné části Evropy a Asie. Tajemstvím úspěchu akátu je zejména jeho velká nenáročnost na půdu a vláhu, stejně jako schopnost dlouhodobě chránit vylučováním flavonoidů svůj kořenový systém. Kromě toho odolává velmi dobře i mechanickému poškození, smogu, okusu zvěře a dokonce i vysokému obsahu solí v půdě. Navíc až na výjimky takřka netrpí útoky škůdců.

Do Evropy byl trnovník akát dovezen počátkem 17. století botanikem Jeanem Robinem, od něhož odvozuje své vědecké jméno. Zhruba o století později je tento druh poprvé zmiňován i na našem území. Koncem 19. století se dokonce aktivně vysazoval na mnoha místech Evropy, zejména v důsledku snah pokrýt písčité a kamenité plochy. (foto: Shutterstock)

<h3>Velkolepý škůdce</h3><p>Mezi nejnápadnější invazní byliny patří i na naše území zavlečený <strong>bolševník velkolepý</strong><em> (Heracleum mantegazzianum)</em> – rostlina z čeledi miříkovitých, která je příbuzná například bedrníku většímu nebo andělice lékařské. <strong>Tyto někdy až pět metrů vysoké rostliny s okolíky o půlmetrové šířce dokážou na velkých plochách zcela zničit původní skladbu bylinné vegetace</strong>. Bolševník se šíří především podél cest a vodních toků a má velmi účinnou strategii postupu. Jeho semena totiž klíčí velmi brzy na jaře a mladé rostliny pak rychle přerostou a zakryjí většinu ostatních konkurenčních druhů.</p><p>Bolševník velkolepý byl do Evropy zavlečen z Kavkazu jako okrasná rostlina někdy začátkem 19. století, první ověřená informace o tomto druhu pochází z roku 1817 z Anglie. Na našem území je doložen poprvé v parku u zámku Kynžvart, a to roku 1862.<em> (foto: Shutterstock)</em></p>

Velkolepý škůdce

Mezi nejnápadnější invazní byliny patří i na naše území zavlečený bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) – rostlina z čeledi miříkovitých, která je příbuzná například bedrníku většímu nebo andělice lékařské. Tyto někdy až pět metrů vysoké rostliny s okolíky o půlmetrové šířce dokážou na velkých plochách zcela zničit původní skladbu bylinné vegetace. Bolševník se šíří především podél cest a vodních toků a má velmi účinnou strategii postupu. Jeho semena totiž klíčí velmi brzy na jaře a mladé rostliny pak rychle přerostou a zakryjí většinu ostatních konkurenčních druhů.

Bolševník velkolepý byl do Evropy zavlečen z Kavkazu jako okrasná rostlina někdy začátkem 19. století, první ověřená informace o tomto druhu pochází z roku 1817 z Anglie. Na našem území je doložen poprvé v parku u zámku Kynžvart, a to roku 1862. (foto: Shutterstock)

<h3>Vetřelec s žihadlem</h3><p>Mezi dobře známé invazní druhy hmyzu, původní v Evropě, západní Asii a severní Africe, patří <strong>vosa útočná</strong> <em>(Vespula germanica)</em>. Ta byla člověkem zavlečena například do Jižní Ameriky (státy Argentina a Chile), Severní Ameriky a také do Austrálie a na Nový Zéland. <strong>Jde o úspěšný a rychle se šířící druh, který se dokáže okamžitě uchytit a jeho postup je pro původní druhy destruktivní.</strong> Vosy jsou málo vybíraví všežravci a predátoři, schopní poměrně rychle vyhubit populace místních členovců a konkurenčně vytlačit mnohé původní zástupce hmyzu.</p><p>Vosa útočná se do nových oblastí běžně šíří rychlostí asi 1 000 metrů za rok, proto rychlé a významnější zeměpisné postupy jejích kolonií jsou zřejmě způsobovány spíše náhodným transportem (leteckou nebo silniční dopravou) hibernujících královen.<em> (foto: Shutterstock)</em></p>

Vetřelec s žihadlem

Mezi dobře známé invazní druhy hmyzu, původní v Evropě, západní Asii a severní Africe, patří vosa útočná (Vespula germanica). Ta byla člověkem zavlečena například do Jižní Ameriky (státy Argentina a Chile), Severní Ameriky a také do Austrálie a na Nový Zéland. Jde o úspěšný a rychle se šířící druh, který se dokáže okamžitě uchytit a jeho postup je pro původní druhy destruktivní. Vosy jsou málo vybíraví všežravci a predátoři, schopní poměrně rychle vyhubit populace místních členovců a konkurenčně vytlačit mnohé původní zástupce hmyzu.

Vosa útočná se do nových oblastí běžně šíří rychlostí asi 1 000 metrů za rok, proto rychlé a významnější zeměpisné postupy jejích kolonií jsou zřejmě způsobovány spíše náhodným transportem (leteckou nebo silniční dopravou) hibernujících královen. (foto: Shutterstock)

<h3>Říční návštěvníci</h3><p><strong>Nutrie říční</strong> <em>(Myocastor coypus)</em> v Česku patří k nejproblematičtějším druhům invazivních savců. Tento původně jihoamerický druh byl do Evropy zavlečen koncem 19. století chovateli, kterým nutrie sloužily jako zdroj kožešin a někdy také pro maso. V teplejších oblastech se ale jedincům, kteří uprchli ze zajetí, podařilo založit místní populace, jež se postupně šířily podél vodních toků dál. <strong>Dnes jsou populace „řekomyší amerických“ zabydleny i na našem území a způsobují problémy například na Berounce, Labi a Vltavě</strong>. Za mírných zim se snadno přemnoží a škodí pak navrtáváním břehů, likvidací původní vegetace nebo i přenosem nakažlivých onemocnění (například tzv. krysí žloutenky).</p><p>Dalším potenciálně škodlivým nepůvodním hlodavcem je <strong>ondatra pižmová</strong> <em>(Ondatra zibethicus)</em>, která je dnes již běžnou součástí mokřadních ekosystémů a lidmi je často považovaná za domácí složku naší fauny. Ondatry způsobují problémy pouze při přemnožení, kdy dokážou způsobit škody na hrázích.<em> (foto: Shutterstock)</em></p>

Říční návštěvníci

Nutrie říční (Myocastor coypus) v Česku patří k nejproblematičtějším druhům invazivních savců. Tento původně jihoamerický druh byl do Evropy zavlečen koncem 19. století chovateli, kterým nutrie sloužily jako zdroj kožešin a někdy také pro maso. V teplejších oblastech se ale jedincům, kteří uprchli ze zajetí, podařilo založit místní populace, jež se postupně šířily podél vodních toků dál. Dnes jsou populace „řekomyší amerických“ zabydleny i na našem území a způsobují problémy například na Berounce, Labi a Vltavě. Za mírných zim se snadno přemnoží a škodí pak navrtáváním břehů, likvidací původní vegetace nebo i přenosem nakažlivých onemocnění (například tzv. krysí žloutenky).

Dalším potenciálně škodlivým nepůvodním hlodavcem je ondatra pižmová (Ondatra zibethicus), která je dnes již běžnou součástí mokřadních ekosystémů a lidmi je často považovaná za domácí složku naší fauny. Ondatry způsobují problémy pouze při přemnožení, kdy dokážou způsobit škody na hrázích. (foto: Shutterstock)

Reklama







Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pohoří Ťan-šan nad hladinou Toktogulské přehrady postavené na řece Naryn. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Autonomní robot Cassie na závodní dráze. (foto: Oregon State University, Kegan SimsCC BY 4.0)

Věda

Mary trénovala boj od mládí a v šermu i přestřelkách se mužům vyrovnala. (ilustrace: Shutterstock)

Historie

Při pozorování částečného zatmění Slunce je nezbytné použít patřičné pomůcky, například speciální filtry, které dostatečně utlumí jas hvězdy, a ochrání tak vaše oči. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, TomruenCC0)

Vesmír

Silná kůže nosorožců lesknoucí se v zapadajícím slunci připomíná brnění. V národním parku Čitvan žije více než 700 kusů nosorožců indických. (foto: © David Hainall)

Příroda

Filtrace se může odehrávat i přímo u zdroje, v komínech továren či elektráren. Filtrování kouřovodů ovšem pokrývá pouhou část produkce skleníkového plynu, proto je potřeba čistit jak komíny, tak ovzduší. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907