Irácko-íránská válka: Nekonečné lidské vlny proti tankům (1)

31.03.2022 - Tomáš Šmíd

Když Saddám Husajn zahájil válku proti Íránu, doufal, že nad zemí dezorganizovanou nedávnou islámskou revolucí dosáhne snadného vítězství. Jeho armáda však daleko nepostoupila a dva roky po začátku konfliktu se naopak musela začít bránit před mohutnými ofenzivami protivníka

<p>Série íránských ofenziv měla za cíl odříznout Bagdád od Perského zálivu. Irácká armáda měla méně mužů, ale převahu v bojové technice.</p>

Série íránských ofenziv měla za cíl odříznout Bagdád od Perského zálivu. Irácká armáda měla méně mužů, ale převahu v bojové technice.


Reklama

Irácko-íránská válka se odehrávala v letech 1980–1988 a v důsledku souběžnému průběhu se do jisté míry ocitla ve stínu sovětsko-afghánské války. To je sice v kontextu tehdejší mezinárodněpolitické situace pochopitelné, v mnoha ohledech však byl konflikt mezi Teheránem a Bagdádem spektakulárnější než boje afghánských mudžahedínů se sovětskou armádou. Kolem irácko-íránských hranic se odehrávaly mnohonásobně intenzivnější střety než v Afghánistánu. To bylo dáno především relativní vyrovnaností obou aktérů z hlediska vojenských kapacit a spíše konvenčním charakterem konfliktu, který se vyznačoval velkým užitím těžké bojové techniky i živé síly zároveň. Irák měl určitou převahu v kvalitě a početnosti vojenské techniky, Írán pro změnu v živé síle (40 milionů obyvatel oproti 14 milionům). 

Cílem je Basra

Válku zahájila 22. září 1980 vpádem na íránské území armáda Saddáma Husajna, který se obával radikální islámské revoluce, která mohla mít neblahý vliv na šíitskou část obyvatel jeho vlastní země. Současně usiloval o zlepšení přístupu k Perskému zálivu a posílení své pozice v regionu na úkor souseda oslabeného čistkami v armádě po svržení šáha Pahlavího (v roce 1979). Boje probíhaly hlavně podél státních hranic, v íránské provincii Chúzistán, bohaté na ropu, kde žije hodně Arabů, kolem řeky Šatt al-Arab (tu vytváří soutok Eufratu a Tigridu a jedná se o jediné spojení Iráku s Perským zálivem) či o ostrovy v Perském zálivu.

Během konfliktu se odehrála řada poměrně rozsáhlých operací, z nichž některé dosahovaly rozměrů velkých bitev druhé světové války. A přesně k takovým patřila operace Ramadán. Šlo o íránskou ofenzivu z léta 1982, která sestávala ze tří oddělených útoků a trvala zhruba šest týdnů. Bývá označována také jako první bitva o Basru, jelikož Íránci cílili primárně na toto třetí největší irácké město, které je navíc centrem celého jihu země, jejž obývají především s Íránem nábožensky spříznění šíité.

První irácké úspěchy

Íránci operaci spustili 13. července 1982, zhruba v polovině právě probíhajícího ramadánu a jednalo se o start série ofenziv, jež měly za cíl odříznout Bagdád od Perského zálivu. Dobytí Basry představovalo klíč k dosažení tohoto strategického cíle. Pokud by se podařilo Husajna odříznout od přístupu k moři a hlavně od ropných polí na jihu země, jeho režim by to nemohl ustát.

Teherán také očekával všeobecné šíitské povstání, protože sunnitský Saddám šíity utlačoval, ačkoliv etnicky se taktéž jednalo o Araby. Pokud by Írán dobyl šíitský jih, snáze by, s pomocí místních revolucionářů, ovládl i kurdský sever a severovýchod, kde místní Kurdové také trpěli masovým utlačováním ze strany vlády. Tím by Íránci ze tří stran obklíčili centrální Irák i s Bagdádem. Mimochodem Kurdové se nakonec ukázali Teheránu mnohem nápomocnější než šíité, jejichž povstání selhalo. 

Nejednotné teheránské vedení

Každopádně Saddám Husajn se v polovině roku 1982 nenacházel v dobré situaci – jeho armáda byla vesměs vytlačena z íránského území a ztratil prakticky vše, čeho dosáhl během invaze v roce 1980. Pomýšlel proto na ukončení války, ale vůdce Íránu ajatolláh Chomejní nabídky k míru odmítl a začal připravovat ofenzivu do Iráku. Na té však v Teheránu nepanovala shoda – mnozí členové vedení státu tvrdili, že tím Írán ztratí svoji morální převahu napadeného a také sympatie v muslimském světě.

Hodně opatrní byli i armádní velitelé. Ti chtěli spíše zaútočit na Bagdád a obsadit ho, než se začne projevovat jejich zbrojní deficit. Namísto toho vláda rozhodla o dobývání Iráku kus po kusu a doufala, že série útoků vedených především příslušníky Revolučních gard (Pasdaran) vyprovokují nepokoje mezi iráckými šíity.

Dokončení: Irácko-íránská válka: Nekonečné lidské vlny proti tankům (2)

V iránském vedení se během války s Irákem postupně prosadila skupina radikálů, kteří spoléhali na protisaddámovské cítění iráckých šíitů a horlivost svých nábožensky zanícených pěšáků a vojenskostrategické otázky podceňovali – hlavně proto, že jim příliš nerozuměli. Íránská společnost byla navíc v euforii z čerstvých vojenských vítězství a začaly se tak připravovat plány na zatlačení iráckého dělostřelectva, které ostřelovalo íránská příhraniční města, na zničení iráckého 3. armádního sboru (tvořeného 3., 5., 6., 11., a 15. divizí) a dobytí Basry. Zpětně vzato představovalo rozhodnutí o ofenzivě první ze série chyb vedoucích k následným íránským neúspěchům, nicméně revoluční radikalismus a euforie měly v té době větší vliv.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda
Vesmír

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

O psy po zesnulé královně Alžbětě II. se podle britských médií bude starat její syn Andrew. (foto: Profimedia)

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907