Turecký Istanbul: Tržiště pokladů a neřestí

Pokud vás zmáhá neustálé pokřikovaní trhovců a cvrkot tržiště, můžete si odpočinout v tureckých lázních, v čajovně s vodní dýmkou nebo jen sedět na lavičce a koukat na lodě křižující na moři za zpěvu racků. Z evropského břehu Istanbulu snadno dohlédnete do Asie a naopak.

Istanbul je jako velké tržiště, jenže místo levného harampádí zde většinou najdete samé poklady, pochoutky a plno pouličních psů a koček. Obyvatele Istanbulu památky příliš nevzrušují – na ty tady prý narazíte na každém rohu. Svou pozornost místní radši věnují právě potulným zvířatům. S těmi se také podělí přinejmenším o desetinu jídla, které zkonzumují na ulici. Proto mají zdejší psi a kočky důvěru k lidem a často i pár kilo nadváhy.

Z baziliky mešitou

Kvůli získání titulu Evropské město kultury 2010 bylo mnoho istanbulských památek zrenovováno. Historické centrum města se nachází ve čtvrti Sultanahmet, jíž vévodí minarety mešity Aya Sofya (nazývána také Hagia Sofia) a Modré mešity a Theodosiův obelisk uprostřed Hipodromu.

Bývalá byzantská bazilika Aya Sofya byla po dobytí Cařihradu přestavěna na mešitu. Dnes ovšem neplní ani tuto funkci, protože z ní Atatürk udělal muzeum. A patří mezi pamětihodnosti, které turisté ve městě obvykle vyhledávají. Aya Sofya neohromí příchozího zvenčí, okouzlující je především její interiér, který je navzdory několika malým oknům dokonale osvětlen slunečním svitem. Tento chrám také proslavila více než třicetimetrová kupole.

Aya Sofia sousedí s Modrou mešitou, kam zahraniční turisté zavítají nejčastěji, ale právě kvůli davům proudícím tam a zpět si její atmosféru příliš neužijete.
V oblasti Sultanahmet byste rovněž neměli minout Cisternu Yerebatan. Byzantská vodní nádrž poskytne příjemný chlad v horkých letních dnech, je totiž vybudována pod zemí. V části napuštěné vodou plavou různě barevní kapři včetně poloviny červených. Legenda praví, že až budou všechny ryby v Yerebatanské cisterně zbarveny do červena, Istanbul padne rukou dobyvatele.

Sultánův harém

Z historického centra lze pokračovat v chůzi několika směry. Pokud máte nejméně půl dne čas, neměli byste minout palác Topkapı, který se rozkládá na vyvýšeném pahorku, ohraničeném na jedné straně Ayou Sofyou a na druhé Marmarským mořem. Topkapı sloužil jako rezidence osmanským sultánům od dobytí Cařihradu až do 19. století, kdy panovníci začali bydlet v paláci Dolmabahçe napodobujícím evropský styl.

Palácový komplex Topkapı však přímo dýchá érou zámožných sultánů obklopených zlatými pokladnicemi a břišními tanečnicemi. Můžete vstoupit do labyrintu soukromých komnat sultánů a jejich rodin, který se nazývá harém. Jedná se o skoro tři sta pokojů, devět tureckých koupelen – hamamů, dvě mešity a jednu mešitu a nemocnici pro potřeby panovnické rodiny a jejich služebnictva. Nejde tedy o soukromý sultánův nevěstinec, přestože je tak pojem „harém“ někdy mylně chápán.

Kolem dokola pro Boha

Než podlehnete nutkání vzít si mořský taxík a přeplavit se do jiné části Istanbulu, sejděte z Topkapı přes secesní park Gülhane k nádraží Sirkeçi, kde končila trasa slavného Orient expressu. V železniční stanici, která snoubí osmanskou architekturu s evropským novoklasicismem, vás možná budou nahánět na představení tančících dervišů z mevlenského řádu.

Dervišové se neustálým rotováním kolem své osy dostávají blíže k Bohu, zatímco pravou dlaní obrácenou vzhůru čerpají energii z nebes a levou rukou s dlaní k zemi předávají energii ostatním. Tradice vychází ze spirituálního směru islámu, súfismu. Dojem z ukázky tančících dervišů v Sirkeçi ovšem kazí zvuky klaksonů aut z blízké křižovatky. Podobné představení je lepší vidět v některém podniku na Istiklalské ulici, která je pěší zónou.

Na trh s tureckým potěšením

Nádraží Sirkeçi je jen pár kroků od jednoho z hlavních dopravních uzlů Istanbulu, Eminönü. Setkávají se zde autobusy, tramvaje i mnoho linek vodních taxíků nebo větších mořských autobusů (deniz otobüsü). Eminönü je ideální místo k lehkému obědu – blízký Galatský most totiž každý den okupuje horda rybářů, kteří chytají ryby pro přípravu rybích sendvičů (balık ekmek) s čerstvou zeleninou.

V Eminönü stojíte před těžkým rozhodnutím. Můžete odbočit doleva a prozkoumat Egyptský trh, kde nakoupíte rozmanité druhy koření a sladký lokum, přezdívaný turecké potěšení, bez jehož ochutnání byste neměli Istanbul opouštět. Poté můžete pokračovat k ještě většímu, tentokrát již zdmi obehnanému a zastřešenému tržišti Velký Bazar. Spletitý labyrint uliček a všemožných obchůdků, v němž je těžké se orientovat, představuje ideální past na ztracené turisty, kteří pak musí využít placených služeb místních průvodců, aby se dostali ven.

Z Eminönü se můžete vydat i doprava po Galatském mostě a vystoupat ke Galatské věži, jež se vám odvděčí úžasným výhledem – ve dne na lodě křižující se na Bosporské úžině a v noci na ozářené velkoměsto s barevně světélkujícím Bosporským mostem.

Od Galatské věže vede ulice Istiklal, hlavní třída Istanbulu, po níž jezdí starodávná tramvaj na náměstí Taksim. Tam to díky množství hospod a barů nejvíce ožívá v noci.