Jak loví žraloci: Vyrovnané šance nerovných protivníků

30.09.2016 - Martin Procházka

Žralok bílý je mohutný vodní predátor, který může vážit více jak tunu. I přes tuto hmotnost je schopen vyvinout vysokou rychlost a při lovu se dokonce vymrštit nad hladinu

Rychlý útok na návnadu -<p>Po dlouhých hodinách vyčkávání s fotoaparátem v ruce se mi nakonec podařilo zachytit útok velkého bílého žraloka na návnadu v podobě umělého lachtánka</p>
Rychlý útok na návnadu -

Po dlouhých hodinách vyčkávání s fotoaparátem v ruce se mi nakonec podařilo zachytit útok velkého bílého žraloka na návnadu v podobě umělého lachtánka


Reklama

Nad zátokou False Bay na jihozápadním cípu Jihoafrické republiky pomalu vychází slunce. U malého ostrůvku Seal Island se mačkají tisíce lachtanů, pro něž je tato nepatrná pevnina místem pro odchov mláďat. Velká koncentrace ploutvonožců přitahuje jejich úhlavního nepřítele – žraloka bílého (Carcharodon carcharias). Jeden z nejvýkonnějších predátorů zde na obratných lachtanech předvádí svoji specifickou loveckou techniku.

Výpravy do zóny smrti

Ještě před rozbřeskem se vydáváme do zátoky, abychom společně s vycházejícím sluncem mohli křižovat vody podél ostrova. Pro nás je to jen další den na lodi, ale pro lachtany jde o další dlouhé hodiny, kdy si na moři zahrávají se životem. Ruská ruleta se roztáčí v okamžiku, kdy opouští ostrov, či bezpečné mělčiny. Na otevřený oceán je žene hlad a nutnost lovit pro sebe a své ratolesti. V tu chvíli vplouvají do takzvané zóny smrti – oblasti, kde už není tak mělká voda, aby znemožňovala žraločí útok. A není ani tak hluboká, aby se lachtan mohl schovat …

Síla vertikálního útoku

V zóně smrti je vládcem „pan Zubatý“. Tmavá kůže na hřbetě žraloka při pohledu shora znemožňuje jeho vizuální prozrazení, a tak křižuje u dna a vybírá si kořist. Jakmile spatří svou potenciální oběť (upozorňuji, že takové čekání se může pěkně protáhnout a dlouhé hodiny z lodi neuvidíte ani ploutvičku), přechází žralok z poklidného plavání u dna do vertikálního útoku. Hned prvním úderem se snaží zasadit protivníkovi smrtelnou ránu a mohutná ocasní ploutev dokáže na pár metrech zvýšit rychlost žraloka až na šedesát kilometrů za hodinu. Výpad je veden s takovou razancí a rychlostí, že i přes tunu vážící tvor se dokáže vymrštit celý nad hladinu.

Útočící žralok dokáže překousnout dospělého lachtana na dvě půlky. Byly zaznamenány i případy, kdy atakoval dvoumetrákového rypouše sloního a i s ním v tlamě se vymrštil nad hladinu. Jestliže je první útok úspěšný, predátor se od zraněné kořisti vzdálí až do okamžiku, kdy se lachtan utopí, vykrvácí nebo zemře na následky šoku. Ani tento „stroj na zabíjení“, jak je žralok často nazýván, totiž zbytečně neriskuje. Teprve, když je oběť mrtvá, vrací se a začíná hodovat.

Vyrovnané šance

Lachtani ale zdaleka nejsou bez šancí a ne každý útok je zakončen hostinou. Mnohokrát jsme měli příležitost sledovat tyto ploutvonožce, kteří si i v nebezpečné oblasti spolu hráli a jejich povalování bylo známkou, že nehrozí bezprostřední nebezpečí. Jakmile se ale pohyb přes tuto část vodní plochy změní v divoké vyskakování nad hladinu, můžete si být jisti, že v okolí je lovící žralok.

V případě, že dojde k samotnému útoku a lachtan není zasažen prvním úderem, začíná divoká honička. Ploutvonožec se snaží ze všech sil uhnout čelistem. Je velice mrštný, vyskakuje nad hladinu a snaží se jít do protipohybu žraloka. Ten je sice několikrát delší, ale absence pevných kostí v těle přispívá k jeho rychlosti a pružnosti. Šance obou aktérů jsou proto vždy tak padesát na padesát.

TIP: Závod v zóně smrti: Žraloci a jejich kořist s šancí na únik

Je smutné vidět racky, kteří se po útoku na hladině tahají o zbytky, které žralok z toho milého a hravého tvora nestačil zkonzumovat. Ale takový je tady život a takové jsou přírodní zákony bez růžových brýlí. Vše má být v rovnováze, do níž bychom měli zasahovat co nejméně. Žraloci jsou často bráni jako krvelační tvorové a mnohdy škodná a i přes zákazy systematicky loveni. Ačkoli nemáme moře či oceán, i my můžeme pomoci, aby měli tito predátoři nadále možnost plnit svoji přírodní funkci. Žraločí olej se využívá pro mnohé léčebné či kosmetické krémy, kterých možná i vy máte v koupelně dost. Zkuste se po nich podívat a příště hodit v obchodě do košíku něco jiného. Pokud na trhu nebude poptávka, sníží se i nabídka a žraloci dostanou šanci – snad to bude alespoň padesát na padesát.

Jak si žralok hledá kořist

Lachtani nemají od mocného predátora pokoj ani za soumraku či v noci. Žralok má totiž poměrně dobře vyvinutý zrak a v oku má tapetum lucidum – vrstvu buněk za sítnicí, která dokáže již jednou prošlé světlo odrazit zpět a tím zvýšit účinnost i za snížené viditelnosti.

Na oči ale nemusí spoléhat. Jestliže je zrak omezen kalnou vodou, či tmou, žralok využije jiné smysly. Sluch, čich, vibrace ve vodě vydávané prchajícím tvorem a zachycené postranní čárou. V poslední řadě začne využívat takzvaných Lorenziniho ampulí, které jsou umístěny na jeho hlavě. Jsou to buňky, který zachytávají malé změny elektrického pole a navádí žraloka na cíl.

  • Zdroj textu:

    Příroda

  • Zdroj fotografií: Martin Procházka, Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Portrét Zodiaka sestavený policejním kreslířem z výpovědi svědků.

Zajímavosti
Věda
Revue

Rocket Lab se dostávají na špici v technologiích malých nosných raket pro vynášení miniaturních satelitů.

Vesmír

Hrdina Iáson přemohl nepřátele, získal zlaté rouno i nehynoucí slávu, ale svou lásku zradil!

Historie

Terejové bílí (Morus bassanus) hnízdí na skalních útesech a zároveň jsou výbornými letci. Který z těchto faktů ovlivňuje tvar jejich vajíček?

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907