Jak obrat poddané: Vypečené státní půjčky za Marie Terezie

17.10.2021 - Tomáš Konečný

Marie Terezie, často připomínaná jako lidumilná a zbožná panovnice, se o dobro obyvatel ve skutečnosti příliš nestarala – na srdci měla především stabilitu státu. A zajistit ji měl systém půjček, který uvrhl poddané do dluhové pasti

<p>Marii Terezii na dobru poddaných nezáleželo tak, jak se traduje. Důležitější byl stabilní stát.</p>

Marii Terezii na dobru poddaných nezáleželo tak, jak se traduje. Důležitější byl stabilní stát.


Reklama

Za vlády Marie Terezie se stát pozvolna záměrně zmocňoval řady oblastí běžného života, o které se dřív vůbec nezajímal. Cílem byla důslednější kontrola nad obyvatelstvem, ovšem v mírnější formě než přímé represe, jež často vedly k sociálním bouřím. K šikovným nástrojům pro podmanění lidových vrstev patřily státní půjčky z let 1770–1771, které měly pomoct překonat náhlou neúrodu. Nešlo však o podporu motivovanou humanistickými idejemi, nýbrž o důmyslný finanční mechanismus, jenž uvrhl poddané vůči státu do dlouhodobé dluhové pasti. 

Dostanete polovinu

Panovnice se rozhodla uvolnit na pomoc obyvatelstvu milion zlatých a koncem roku se částka navýšila o další milion. Poddaní z ní měli získat dvě třetiny, zbytek se vyplatil jejich vrchnosti. Lidem přitom zůstala povinnost splácet celkovou částku, včetně třetiny, z níž neviděli doslova ani zlámanou grešli. Část půjčky navíc stát rovnou odstavil jako poplatek za obilí z kontribučních sýpek, takže poddaný obdržel zhruba polovinu.

Z celé sumy měli obyvatelé každoročně odvádět 6 % po dobu nejméně 28 let: Úrok činil 4 % a 2 % připadala na umořování dluhu. Cílem popsaného rozvržení bylo zajistit státní příjem na desítky let. Na roudnickém panství Lobkoviců poskytl stát 9 330 zlatých, z nichž 7 170 obdrželi poddaní v hotovosti. V rakovnické části panství si vzaly půjčku tři čtvrtiny lidí, v litoměřické části tři pětiny. Ve většině vsí vznikl obyvatelům dluh ve výši 40–50 zlatých, ale na ruku jich dostali zhruba 20–30.

Bez razítka nenakoupíš

Peníze se nemohly využít libovolně a úředníci jejich uplatnění kontrolovali pod hrozbou pokuty. Poddaní si navíc museli nechat veškeré platby schválit. V Lahovicích padla půjčka na nákup hovězího dobytka coby náhrady za uhynulé kusy, v Šepetelích se místní složili na pořízení dvou tažných volů a krávy. V Hnojnicích dokonce úředníci dovolili z půjčených peněz opravit obytné a hospodářské budovy, zatímco v Lužicích a Měrunicích finance posloužily na vyplacení zastavených polí a opravy stájí i stodol. Také se očekávalo, že si lidé za poskytnuté zdroje koupí obilí z erárních sýpek, kam se musel odvádět podíl z každé úrody – za půjčené peníze si tak kupovali zpět vlastní sklizeň. 

TIP: Řešení finanční krize za vlády Habsburků: Papírové peníze s proměnlivou hodnotou

Poplatky z půjček zvýšily odvody do státní kasy o celou pětinu. Poddaní se tak kromě závislosti na vrchnosti ocitli v dluhové pasti vůči státu, který si zajistil dlouhodobé zhodnocení svých financí. A spokojena byla i vrchnost – bez práce totiž dostala dotaci, na niž se zpětně složili poddaní. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ladislav Hojer byl neobyčejně brutální. Části těl si nosil domů, kde se nad nimi ukájel. 7. prosince 1986 byl popraven v pankrácké věznici.

Zajímavosti
Věda

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Vesmír

Na snímku ze 4. srpna 2019 je Jevgenij Kočeškov během cvičení ruského námořnictva v Baltském moři. 

Válka
Zajímavosti

Mláďata v kapse  

Vačice bývají březí pouhých dvanáct či třináct dní, načež porodí i dvacet mláďat. Podobně jako u klokanů jsou však potomci nedovyvinutí, takže zalézají k matce do kapsy, kde jejich vývoj pokračuje. Z bezpečí se nehnou zhruba sto dní, a když už jsou na vak příliš velcí, vyšplhají se rodičce na záda a nechají se nosit. Samice pak mohou mít vlastní mladé zhruba v šesti až osmi měsících.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907