Jak se bydlí v „nudli“: Bydlení v extrémně úzkých domech má svá specifika

26.02.2018 - Monika Pytlíková

Vznikaly z různých důvodů, ať už šlo o šetření místem, slevy na dani, důsledek dědických sporů nebo romantický důkaz lásky. Úzké domy zdobí skoro každé větší evropské město a k jejich majitelům i obyvatelům se často vážou velmi zajímavé příběhy

<p>Jako protažené vypadají domy v historickém centru Amsterodamu. Můžou za to – jak jinak – daně.</p>

Jako protažené vypadají domy v historickém centru Amsterodamu. Můžou za to – jak jinak – daně.


Reklama

Rarity v podobě nezvykle úzkých domů najdeme téměř v každém českém městě. Některé slouží jako turistické atrakce nebo hotely, ve většině z nich se však stále bydlí. Je zřejmé, že i naši předkové se v otázce bydlení potýkali se stejným problémem jako my dnes – nedostatkem prostoru. 

„Vezměte si třeba město, které bylo ohraničeno hradbami,“ začíná s vysvětlováním historických poměrů jihlavský archivář Ladislav Vilímek. „Když se zastavěl prostor mezi hradbami, už nezbylo mnoho dalšího stavebního místa. Mezi domy vedly tehdy únikové cestičky, které sloužily například v případě požárů. A právě na těchto cestičkách začaly časem vyrůstat další stavby.“

Domeček pro panenky

Úplně nejužší dům na území České republiky stojí v Praze v Anežské ulici a jeho průčelí je široké pouze dva a čtvrt metru. Byl postaven v roce 1883 a zajímavý je i tím, co se v něm odehrávalo – majitelka ho na čtyřicet let proměnila v nevěstinec.

Další z úzkých pamětníků se nachází v samotném centru Jihlavy. Dům v Palackého ulici je široký pouhé čtyři metry. „Kdysi v něm bydlela kloboučnice. Do domu vedl jenom jeden vchod, který se využíval i ke vstupu do obchodu. Druhé dveře by se tam zkrátka nevešly,“ popisuje Ladislav Vilímek. Výhodou podle něj například bylo, že pokud si žena v práci ve volné chvíli odskočila do kuchyně, pořád měla přehled o tom, kdy vstoupil do salonu zákazník. V patře se nacházel další minibyt, který se mohl pronajímat. 

Úzké domy mají svá zvláštní pravidla. Jedno z nich říká, že co patro, to jedna místnost: „Když jsem se díval na staré plány úzkých domů, tak se lidé místem příliš nezaobírali. V každém patře byla například předsíňka, kuchyň a odtud vstup do jedné místnosti. Tehdy to stačilo,“ vysvětluje Vilímek a ukazuje plán dalšího netradičního domu.

Jeho špice je tak úzká, že se do ní v dnešní době vejde pouze pračka. Postupně se ovšem prostor zvětšuje a šířka na konci domu činí asi deset metrů. Tehdejší majitelé měli v nejužší části spíž a pochopitelně obývali hlavně širší místnosti. Domek postavili úzký, neboť kolem něj vedla cesta a pod ním se rozprostíral lesopark. Stavělo se proto jednoduše tak, jak to prostor dovolil.

Jak se bydlí v „nudli“

V jednom z nejužších domů na Vysočině dnes bydlí Jan Zachrla se svojí rodinou. Úzký dům v centru Jihlavy si podle vlastních slov pořídil kvůli optimální poloze ve středu města a krásnému výhledu na místní zoologickou zahradu a lesopark. Pohled na nejužší část domu je ale podle něj pro mnohé komický – z ulice totiž stavba vypadá tak, že uvnitř snad lidé musí chodit bokem napřed. „Špice domu je úzká, má něco přes metr, ale jinak je to spíš optický klam. Dům se totiž ze strany, kde je zahrada, rozšiřuje. Takže v něm bydlíme jako normální lidé,“ usmívá se majitel. 

„Pokoušeli jsme se v archivech zjistit něco o minulosti domu. Někdejší majitel nám říkal, že tu prý býval nevěstinec, ale to se z dokumentů nepotvrdilo,“ rozvykládal se pan Zachrla a vypráví, že z domu se schází do sklepení, které navazuje na místní katakomby. Sklepy tu mají ve třech podlažích a chodby jsou paradoxně tak široké, že by jimi projelo i auto. Vchody do katakomb však později místní zazdili, protože se obávali zlodějů. Dům je nejen úzký, ale ve spodním patře má také nízké stropy, přesto se v něm podle majitelů bydlí velmi dobře. 

Poloviční číslo popisné 

Úzké domy najdeme samozřejmě i ve světě. Zřejmě „nejštíhlejší“ dům světa stojí v Amsterodamu. V nejužší části měří jeden metr a mezi místními se říká, že ho tehdejší majitelé postavili tak úzký proto, aby se vyhnuli dani za šířku stavby. Jednou z jeho nevýhod bylo například stěhování nábytku – sedačka, postel a další věci tak musely dovnitř okny.

Atypická obydlí nelákají jen turisty – najde se i řada zájemců, kteří by v nich rádi bydleli nastálo. A jsou za to ochotni zaplatit opravdu velké částky. Příkladem je nejužší dům v New Yorku. Nachází se na Manhattanu v části Greenwich Village, pochází z 19. století a je široký pouhé dva metry a osmdesát centimetrů. Kuriozitou je, že nemá ani klasické popisné číslo – dopisy sem můžete poslat jen s připsáním čísla 75,5.

K úzkým domům se často vážou zajímavé historky týkající se jejich majitelů nebo nájemníků. V rakouském Salcburku stojí tak úzký domek, že byste si v jeho prostorách s nataženýma nohama ani nelehli. Dnes se v něm nachází zlatnictví, ale dříve tam bývala uzounká ulička, kterou se rozhodl zastavět jeden místní mládenec. Žádal totiž o ruku své vyvolené, jenže její otec se sňatkem nesouhlasil, pokud nebude ženich jeho dcery vlastnit ve městě domek. Mladík ho nakonec postavil ve štěrbině mezi domy a svolení ke sňatku prý potom skutečně dostal.  

Úzká budoucnost 

Současní majitelé jednoho úzkého domu ve španělské Barceloně si vyhlédli dlouhou uličku, do níž chtěli vměstnat vysněné bydlení. O netradiční pozemek neměl nikdo zájem, a tak ho pořídili levně. V úzkém prostoru se architektům podařilo vybudovat obydlí dlouhé 35 m a široké pouze 3,7 m. Na první pohled jsou to nezáviděníhodné rozměry, avšak do domu o celkové rozloze 350 m² se bez problému vejde čtyřčlenná rodina. Dovnitř se vstupuje ze dvou stran a na střechu se vešel dokonce i bazén. Dostatek světla vyřešili architekti velkým množstvím oken a úzký prostor odlehčili točitým schodištěm, skleněnými lávkami v mezipatrech nebo železnými vzdušnými lanky. Jak je vidět, dům lze postavit úplně všude, a kdo se nezalekne nezvyklého prostoru, může získat krásný a mnohdy i cenově výhodný domov. 

Newyorská „žehlička“

Možná už jste také někdy slyšeli o domech, kterým se říká „žehličky“. Asi nejznámějším nositelem tohoto jména je Flatiron Building v New Yorku. Jeden z prvních mrakodrapů byl vystavěn na Manhattanu podle návrhu architekta Daniela Burnhama v roce 1902. Jméno si vysloužil podle trojúhelníkového tvaru nápadně připomínajícího žehličku. Pokud se někdy před budovou na rohu 23. ulice ocitnete, budete mít dozajista pocit, že musí okamžitě spadnout. Vysoká je 87 m a jejímu čelu dominuje jenom jedna řada oken. Pokud se však posunete o několik desítek metrů dál, zjistíte, že se dům postupně rozšiřuje.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Wikipedie, Shutterstock, Google Maps

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Půl gramu šafránu vás vyjde na zhruba pět set korun. To se přibližně vyrovná ceně zlata.

Zajímavosti
Věda
Vesmír

Samohybka SU-100 během tankového biatlonu v roce 2013.

Válka
Cestování

Sňatková politika vyšvihla Habsburky mezi přední evropské rody.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907