Jak se určuje stáří kráterů na Měsíci?

03.06.2017 - Michal Švanda

Měsíc -<p>Moře na Měsíci vznikla v době tzv. velkého pozdního bombardování</p>
Měsíc -

Moře na Měsíci vznikla v době tzv. velkého pozdního bombardování


Reklama

Stáří hornin geologických útvarů na Zemi se určuje relativně snadno, neboť máme přímou možnost odebrat vzorky. Následně lze stanovit jejich izotopické složení a některé z těchto izotopů použít pro určení stáří metodou radioaktivního datování. Zmíněným „luxusem“ disponujeme i v případě vzorků z Měsíce, které do pozemních laboratoří dopravila americká Apolla a sovětské Luny. Takto je však možné stanovit stáří jen několika málo míst na povrchu našeho souputníka. 

V ostatních případech postupují odborníci podle jednoduchého principu: Protože krátery představují výsledek srážek s vesmírnými tělesy, musejí být starší útvary překryty novějšími, nikoliv naopak. Na základě mnoha důkazů v celé Sluneční soustavě víme, že přibližně před čtyřmi miliardami let proběhlo tzv. velké pozdní bombardování, při němž vznikla například měsíční moře. Krátery v mořích tedy musejí být mladší. Roli hraje také kosmické zvětrávání, v jehož důsledku horniny tmavnou. Světlé krátery – například Tycho či Koperník – tudíž zřejmě vznikly před pouhými stovkami milionů let. Další metodou je tzv. počítání kráterů (uvnitř útvaru, jehož věk určujeme): Víc kráterů znamená, že je objekt, na nějž tělesa dopadala, starší.

 

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 7/2016

  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jednotliví Evropané a Asiaté mají sice z neandertálců asi jen padesátinu z celkového počtu tří miliard písmen genetického kódu, ale každý zdědil trošku jiné úseky neandertálské DNA. Celkem se tak našla v DNA dnešních lidí plná pětina dědičné informace neandertálců.

Zajímavosti

Obléhání Calais

Historie
Věda

Objekt B14-65666 vznikl v důsledky srážky dvou galaxií, k níž došlo před 13 miliardami let

Vesmír

Testování mikrorobota pro vyšetření tlustého střeva

Věda

Pivoňky jsou poměrně náročné na kvalitu přírodního prostředí a jeho změny a také se jen pomalu šíří, protože mají velká a těžká semena. I hojnější druhy mají obvykle pouze ostrůvkovitý areál, přičemž jednotlivá místa výskytu mohou být i značně vzdálená. Proto se u některých lokalit můžeme domnívat, že vznikly druhotně, zplaněním z kultury. Jestliže k tomu ale došlo ve starověku, můžeme to dnes jen stěží dokázat. Jiné druhy jsou endemité malých území, většinou hor, ze kterých se nemohly dále šířit. Mezi ně patří i tyto nejvzácnější evropské pivoňky.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907